Vladimir Putin FOTO: ČTK/ABACA/AA/ABACA
FOTO: ČTK/ABACA/AA/ABACA
Co se bude letos dít na ukrajinském bojišti a jaké to bude mít důsledky pro osud Ruska? Dne 27. února se sešli v Institutu pro výzkum zahraniční politiky (Foreign Policy Research Institute, FPRI) k diskusi analytici zabývající se budoucností Evropy a Ruska. Hlavní body jejich debaty zachytila ruská redakce Hlasu Ameriky.
Profesor výzkumu na Institutu strategických studií US Army War College John Deni, spolupracovník NATO Defense College a Atlantic Council, říká, že válka na Ukrajině zásadně mění konfiguraci evropské bezpečnosti. Evropa ukazuje nový přístup k Rusku, což nakonec povede ke změně tradičního přístupu NATO k jeho protivníkovi. Kromě toho profesor Deni vyzdvihuje také jiné faktory, jako je další rozšiřování NATO a operační posilování alianční konstelace ve východní Evropě. John Deni také komentuje jarní fázi kampaně na Ukrajině a dodávky nových zbraní, které byly oznámeny v Ramsteinu americkým prezidentem Joem Bidenem.
Podle Deniho jsou dodávky amerických zbraní příliš opatrné a USA se dlouho zdráhaly zbraně Ukrajině prodat.
V současné době je tématem očekávaný pohyb na bojišti: „Rusy vychvalovaná zimní ofenzíva nezačala právě teď – trvá již měsíc. A nedosahuje významného pokroku. Rusko může dosáhnout vrcholu ofenzívy a vyčerpat svůj útočný potenciál právě v době, kdy Ukrajinci integrují všechny ty tanky a další obrněná vozidla, která umožní Ukrajině přejít do protiofenzívy. Pokud tak na jaře učiní, mohou mít šanci válku s Ruskem vyhrát.“
Robert Hamilton, plukovník ve výslužbě a profesor na US Army War College, s tímto názorem souhlasí. Hamilton připomíná, že v prvních týdnech války „byla západní vojenská pomoc téměř irelevantní. Neřekl bych, že pár stovek javelinů změnilo během prvních 48 hodin pravidla hry. Ale Ukrajinci byli dobře vycvičeni a mohli je použít rozptýleně. Na rozdíl od Rusů mohli mladší ukrajinští velitelé malých skupin rozhodovat a střílet na nepřátelské tanky, aniž by museli pro povolení procházet několika stupni velení. Ukrajinci se vyznačovali pružností a dynamikou: to Rusové neměli. A to částečně díky západnímu výcviku, který byl prováděn po zabrání Krymu.“
Další účastník panelu Philip Wasielewski, veterán CIA s více než třicetiletou praxí důstojníka pro polovojenské operace, nyní vedoucí pracovník programu FPRI pro Eurasii, výstižně popsal nepružnost ruské vojenské mašinérie jako „vojenskou dysfunkci na bojišti“ způsobenou „ekonomickou slabostí země“, pro niž se „válka stala vojenskou katastrofou“.
Robert Hamilton tuto myšlenku rozvádí srovnáním západních a ruských tanků: „Rozhodnutí západních vlád nasadit tanky – hlavní pozemní útočnou zbraň moderních armád – svědčí o zvýšené důvěře Západu v Ukrajinu. Západní sankce komplikují ruské pokusy modernizovat svůj tankový park T-72 pro válku na Ukrajině. Náhradní díly pro nejmodernější ruský tankový zaměřovač, který Rusko získalo ‚ne zcela legálně‘ od francouzského dodavatele zhruba před deseti lety, jsou stále méně dostupné. Kreml ‚modernizuje‘ své tanky méně výkonnými zaměřovači ruské výroby, které snižují dostřel ze čtyř kilometrů na dva. Z pohledu Kremlu je možná nejznepokojivější, že T-72 a většina ostatních ruských tanků trpí konstrukční vadou uložení munice, kdy zásah do téměř jakéhokoli místa věže způsobí explozi palubní munice, která okamžitě zabije posádku a často vymrští věž desítky metrů do vzduchu.“
Ruská armáda čelí dilematu ohledně nasazení tanků na Ukrajině, protože již ztratila mnoho z nich. Má málo moderních tanků a většina starších modelů je ve špatném stavu, což je důsledek korupce v ruské armádě. Protože ani více moderních tanků ani vyprázdnění skladů nejsou ideální řešení, expert se domnívá, že jedinou nadějí Moskvy na vítězství je vyčerpat Západ. Vojenské vítězství však možné není, protože druhá strana porážku nepřijme. Tento stav nastoluje otázku možné vnitropolitické změny v Rusku.
„V celé ruské historii po vojenských katastrofách obvykle následovaly revoluce a/nebo změny ve vedení,“ říká Philip Wasielewski a dodává: „Není důvod se domnívat, že tato válka bude výjimkou.“
„Pokud bude ruská armáda na Ukrajině poražena, může to být katalyzátorem násilných politických procesů, jejichž cílem je změna režimu nebo vedení, aby se pomstila za ponížení na bojišti a za rozvrácenou ekonomiku. S rostoucím počtem ozbrojených skupin v Rusku (pravidelné jednotky, bezpečnostní služby, soukromé vojenské společnosti, etnonacionalistické vojenské jednotky atd.) by však politické násilí původně namířené proti Kremlu mohlo rozpoutat širší boj, kdy každá skupina bude bojovat o moc proti druhé,“ říká Wasielewski.
Ruská historie je převratů plná i v posledních sto letech. Mikuláš II. abdikoval v roce 1917 a byl později s rodinou zavražděn bolševiky během ruské občanské války v roce 1918. Lenin zemřel v roce 1924 na komplikace po mrtvici, ale konspirační teorie tvrdí, že byl otráven Stalinem. Stalin zemřel na mrtvici v roce 1953, ale někteří tvrdí, že byl otráven Lavrentijem Berijou. Berija byl později téhož roku popraven a Nikita Chruščov byl svržen v palácovém převratu v roce 1964. V roce 1991 se Gorbačov téměř stal obětí vojenského převratu, který vedl Sergej Surovikin, dnes generál ruských jednotek na Ukrajině. Řečnický expert se ptá, zda by se podobné události mohly opakovat.
Wasielewski říká, že porážka Ruska na Ukrajině způsobí pravděpodobně větší chaos, než jaký panoval při rozpadu Sovětského svazu. To prohloubí proces, v němž Čína, Turecko, Evropská unie a NATO nahrazují Rusko jako těžiště jeho takzvaného „blízkého zahraničí“ i ve východní Evropě, na Kavkaze a ve střední Asii. Vnitřní nepokoje mohou sloužit jako katalyzátor rozpadu částí Ruska. Hranice Ruska se mohou zmenšit natolik, že by se podobaly hranicím z konce 16. století. Filip Wasielewski uzavírá, že kvůli kombinaci vojenských porážek, vnitropolitického chaosu, nedobré ekonomické situace a pokračujícího demografického úpadku by Rusko mohlo být v těžké situaci.
Podle experta byl začátek roku 2014 vrcholem Putinovy vlády. Anexe Krymu zvýšila jeho popularitu, ale Krym se ukázal být „otráveným pohárem“, nedal se vypít.
Tématem odchodu či sesazení Putina se média zabývají často, ačkoliv situace v Kremlu je pro pozorovatele kvůli uzavřenosti tohoto prostředí nepřehledná.
Politický analytik Jason Jay Smart jmenoval pro Newsweek osoby, které by mohly Putina nahradit.
„Putin si myslí, že má všechno pod kontrolou. Ale všichni diktátoři si to myslí do určitého bodu. Je velmi těžké předpovědět, kdy tento bod přijde,“ uvedl.
Podle Smarta je válka s Ukrajinou mezi ruskými občany stále populární. Navíc se nenaplnily loňské předpovědi, že Putina odstaví od moci oligarchové kvůli západním sankcím poškozujícím ruskou ekonomiku. Po dvanácti měsících války utrpělo Rusko velké porážky. Rychlé vítězství, které si Putin přál, je dávno zapomenuto, Ukrajina si od nepřítele vzala zpět rozsáhlá území na jihu a severovýchodě. Vojenské neúspěchy ostře kritizují i hlavní Putinovi obdivovatelé Ramzan Kadyrov a Jevgenij Prigožin.
Kdo by mohl přijít jako nástupce? Podle Newsweeku to může být někdo z této pětice:
Dmitrij Medveděv, bývalý ruský prezident a bývalý premiér a nyní místopředseda ruské bezpečnostní rady. Během války stále pronáší ostrá prohlášení o zahraniční politice.
Sergej Kirijenko, první náměstek vedoucího prezidentské administrativy. V době Jelcinova působení v čele ruské vlády pomáhal prosazovat Vladimira Putina. Kirijenko měl na starosti organizaci falešných referend na dočasně okupovaných územích v Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti.
Dmitrij a Nikolaj Patruševovi: Ruský ministr zemědělství Dmitrij Patrušev je synem předsedy ruské bezpečnostní rady Nikolaje Patruševa. Podle přednášejícího na Bath University Stephena Golla se o této dvojici v Kremlu již dlouho hovoří jako o potenciálních nástupcích Putina. „Nikolaj Patrušev je dobrý manipulátor. Ví, jak vyvažovat, aby si udržel svou moc. Je proto docela dobře možné, že se stane Putinovým nástupcem nebo do této role nominuje svého syna,“ říká Goll.
Jevgenij Prigožin, zakladatel Wagnerovy skupiny, soukromé armády, v posledních dnech proslul veřejnou kritikou Putinových vojenských špiček kvůli úspěšnému protiútoku na Ukrajině. Na to vedení armády reagovalo redukcí střeliva pro Prigožinovy jednotky.
Zatím se ale nezdá, že by se Putin chtěl vzdávat moci, spíše se připravuje na to, že válka bude dlouhá, a nezáleží mu na obětech, které po vlastní zemi vyžaduje.
