Příběh Andreje Babiše nemůžeme číst jen od konce, kterým je jeho premiérská kariéra a spor s Evropskou unií. U Babiše je dobré si uvědomit, že jeho „podnikání“ bylo temné od samého počátku a na to se často zapomíná či spíše nemluví se o tom.

Dalo by se to vyjádřit už skoro rituální otázkou: Kde vzal Babiš na počátku svého podnikání peníze na jeho rozjezd? O tom právě nemáme žádné podrobné informace.

Úplný pravěk všeho je v Africe, přesněji řečeno v Maroku, kam Babiš na podzim 1985 odjel jako delegát firmy přibližně 15 podniků zahraničního obchodu. Tam pobýval i v roce 1989. Pak se vrátil do Petrimexu a stal se ředitelem obchodní skupiny dovážející všechny suroviny pro výrobu hnojiv.

Klíčový moment bylo rozdělení československé federace. Babiš navrhl založení kanceláře Petrimexu v Praze. Dne 25. 1. 1993 tak vznikl Agrofert. A teď pozor, v roce 1995 došlo k navýšení jeho základního kapitálu švýcarským investorem.

Co je na tom špatného? Celkem by na tom divného nemuselo být nic, kdybychom věděli, kdo vlastně ten švýcarský investor je.

Už před šesti lety to shrnoval na Reflex.cz Daniel Kaiser: „Informace, kdo poskytl kapitál na rozjezd, by měla být známa o každém významném podnikateli, nota bene vstupuje-li do politiky. Jinak se neubrání různým spekulacím, u Babiše například že to byly peníze, které se k němu oklikou zakutálely z nelegálních transakcí v československém zahraničním obchodu, nebo dokonce peníze, které si komunistická rozvědka ulila na zahraničních kontech a nové vedení je na začátku 90. let nedokázalo rychle stáhnout zpátky do země. Nebo že dokonce, uf, kapitál poskytla tajná služba cizího státu, jak o tom spekulují někteří lidé ze zpravodajské komunity. Podle nich je přinejmenším pravděpodobné, že výjezd v rámci podniku zahraničního obchodu do arabské země v 80. letech (v Babišově případě do Maroka) se těžko mohl konat bez souhlasu Sovětů.“

Tak to jsou samozřejmě skutečně spekulace (za které si Babiš může sám). Musíme se držet toho, co víme, přesněji řečeno, co nevíme.

V květnu 1995 Agrofert, teď už akciová společnost, navýšil základní jmění z jednoho milionu korun na čtyři miliony. Petrimex dal sice do Agrofertu stovky miliónů a poskytl mu značnou část klientely, ale najednou se prý nechtěl na zvýšení základního jmění podílet. Dokazuje to údajně zápis z mimořádné valné hromady z února 1995. S tímto zápisem vyhrál Agrofert soud s mateřskou firmou a Petrimex se stal menšinovým akcionářem a nakonec odešel.

Už před třemi lety jsme tu publikovali tajnou analytickou zprávu, kterou vypracoval analytik české tajné služby v roce 2005. Tam čteme: „V roce 1995 vstoupila O.F.I. Ost Finanz und Investment AG do AGROFERTU a navýšila základní jmění. PETRIMEX se ze zdánlivě nepochopitelných důvodů tohoto navyšování nezúčastnil a ztratil v AGROFERTU, do jehož rozjezdu investoval stovky milionů Kč a předal mu většinu své obchodní klientely, majoritní vliv. Tuto strategii nepřátelského převzetí pak Babiš v budoucnu několikrát opakoval.“

[ctete postid=“253872″ title=“Prchalovi trollové chybují: Kopírují do komentářů na FB i pokyny šéfů“ image=“https://forum24.cz/wp-content/uploads/2017/10/Screenshot-2017-10-21-20.22.54-385×230.png“ excerpt=“O tom, že PR hnutí ANO a Andreje Babiše je ve svém základu postaveno na lži, vědí “ permalink=“https://forum24.cz/prchalovi-trollove-chybuji-kopiruji-do-komentaru-na-fb-i-pokyny-sefu/“]253872[/ctete]

Tím, kdo pomohl navyšovat základní jmění a pomohl tak stlačit podíl Petrimexu pod 50 procent, byla tedy švýcarská firma O.F.I. (Ost Finanz und Investition AG) z malého švýcarského města Baar. To jsou ti Babišovi „spolužáci“ z gymnázia v Ženevě, o kterých se někdy mluví. Spolužáci ze studií, které trvalo velmi krátce a jejichž jména neznáme.

Jakým dojmem švýcarská firma působila, se půvabně popisovalo už v roce 2002 v Respektu: „V industriální zóně na kraji švýcarského městečka Baar sídlí firma Ost Finanz und Investition (O.F.I.). Sídlí je přehnaný výraz, v budově nemá vlastní kancelář, neúřadují tam majitelé ani zaměstnanci společnosti…  O.F.I. má sídlo spolu s dvacítkou dalších firem v malé kanceláři společnosti Contrevi. Budova v nehezkém švýcarském zapadákově vůbec neodpovídá parametrům, které laik klade na kanceláře společnosti, jež léta vlastnila v Česku firmy s ročním obratem skoro třiceti miliard korun… ‚Ano, firma tu sídlí,‘ říká sekretářka firmy Contrevi, ale víc nechce prozradit. Ani to, kdy někoho z O.F.I. viděla naposledy. ‚To už je dávno,‘ říká muž, který právě vchází do kanceláře, pak ale jeho sdílnost končí… Údajní šéfové na neznámém místě v Ženevě každý pokus o kontakt odmítají. Po krátkém vyzvánění se ozve ženský hlas. Nepředstaví se, a když slyší, že s ní chtějí mluvit čeští novináři, okamžitě položí telefon.“ (13. 5. 2002)

O „spolužácích“ nikdy nechtěl blíže mluvit ani sám Babiš. Je to přece dávno. Strašně dávno. Strašně moc dávno.

Takže žádný chudý chlapec, který se vypracoval od nuly. Nezačínalo se na nule a kdo před mnoho nul dodal potřebnou číslici, to nevíme. Ani proč.

Jenže vysvětlujte si takové složitosti konzumentům Babišových nedělních pastýřských listů. Beztak jsou divní všichni a Andrej aspoň myslí na ty naše lidi, že ano.