Europoslanec Miroslav Poche se stal nechtěnou hvězdou posledních dní. Dokud ho jako nominanta na mistra zahraničí nezačal kritizovat prezident v kooperaci se svým tiskovým mluvčím, který si vzal na starost boj proti Pochemu na sociálních sítích, téměř nikdo o tomto zástupci ČSSD nevěděl, natož, aby byl někomu trnem v oku. Najednou se zdá, že kvůli němu nemusí vzniknout vláda sociálních demokratů a hnutí ANO. Vše rozhodne Andrej Babiš, mistr zastrašování a krizové komunikace.

Když se spekulovalo o Martinu Stropnickém, jako o možném kandidátovi hnutí ANO pro prezidentské volby, jedním dechem se mluvilo o tom, že bývalý herec nebude chtít opustit ministerské křeslo. Nyní se ukázalo, že se celá věc měla trochu jinak. Ačkoliv nebylo v Babišově zájmu, aby Miloš Zeman Hrad opustil, musel mít na prezidenta páku, kdyby se chtěl nějak „cukat“ při jmenování premiéra. Tou měl být právě Stropnický, který se mezi voliči pyšnil relativně velkou oblibou a mohl by za pomoci Babišových peněz Zemana potrápit.

Ve chvíli, kdy se ukázalo, že hlava státu nehodlá oligarchovi dělat nějaké větší potíže, byla „akce Stropnický“ odvolána a šéfovi obrany bylo dostatečně srozumitelně vysvětleno, že stejně prezidenta ani dělat nechtěl.

Osvědčená taktika by se tak nyní mohla použít i na Pocheho. On sám se totiž moc netváří na to, že by měl opustit vidinu funkce šéfa české diplomacie a jeho šéf Hamáček, jinak působící dojmem Babišova poddaného, zatím také neustupuje. Tato situace samozřejmě není definitivní, s ohledem na to, z čeho už dokázali sociální demokraté ustoupit pro pět ministerských křesel a bláhovou vidinu zlepšeného volebního výsledku, který by se již nepohyboval pod nedůstojných deset procent.

I když se kolem možného ministra odehrává komedie hodná prken, která znamenají svět, jde jen o jeden střípek, který pomůže sestavit mozaiku zvanou – vláda s důvěrou poslanecké sněmovny. V zákrytu všech hádek o Pocheho ovšem zanikají daleko důležitější věci, jakými jsou programové prohlášení nového Babišova kabinetu, nebo plíživé instalování komunistů k moci.

Je sice jasné, že není přijatelné, aby se Zeman choval tak, že on je tím, kdo sestavuje vládu, popřípadě určuje, kdo v ní může a nemůže být, ale zároveň je třeba dávat pozor na to, co se děje kolem. Prezident je přeborníkem v tvorbě kouřových clon a jeho jednání je třeba brát v daleko širších kontextech, než by se na první pohled mohlo zdát.

Sotva by se Zeman zabýval člověkem, kterému vyčítá článek z roku 2015, tak intenzivně, že kvůli němu rozhádá už domluvenou populisticko-komunicko-poddajnou koalici. Hraje se o daleko víc, než jen ministerstvo zahraničí, a to si dobře uvědomuje i Babiš. Proto není vyloučeno, že to nakonec skutečně bude právě on, kdo vysvětlí Pochemu, že toho ministra vlastně ani dělat nechce.