Předseda ČSSD Jan Hamáček musí usmířit „rozlícený dav“ členů sociální demokracie. Zatím totiž nesplnil, co slíbil, a také se mnohým členům nelíbí, že by se nejstarší strana v zemi měla do budoucna stát lokajem hnutí ANO, a navíc nechtějí, aby jim diktovali komunisti. To je však po vyslovení důvěry vládě jasně daný fakt a nic se na tom patrně do budoucna nezmění. Hamáček si tak musí alespoň částečně usmířit ty kolegy, kteří těžce nesou, že na ministerstvu zahraničí stále nesedí Miroslav Poche.

Na něm však, alespoň na veřejnosti, předseda ČSSD dále trvá a chce z něj šéfa české diplomacie udělat. Těžko se však dá Hamáčkovi věřit, že jeho snaha není pouze navenek deklarovaná, ale jedná se o skutečný boj o ministra. Sotva si lze představit, že by Miloš Zeman najednou ustoupil, aniž by neměl slíbenu jakoukoliv protislužbu. Tu mu však šéf sociálních demokratů jen těžko nabídne.

Bude se tedy opět jednat o sadu ústupků a jednání s Andrejem Babišem, který jako jediný má na prezidenta alespoň nějaký vliv. Pravděpodobně se však Hamáček bude muset smířit s tím, že opět bude hlavou státu zesměšněn a Pochemu zbude maximálně jeho současná pozice politického tajemníka na ministerstvu zahraničí.

Současně se ovšem dá také počítat s variantou, že jde z Hamáčkovy strany pouze o snahu zavřít ústa nespokojeným socialistům, převážně z pražské organizace, kde má Poche velké slovo. Rozbroje ve straně totiž málem ovlivnily už hlasování o důvěře, kde se dokonce zdálo, že ne všichni zvednou ruku pro polokomunistickou vládu, v níž ČSSD plní roli poslušné stafáže, která má navenek deklarovat, že se jedná o demokratický kabinet, který bolševici pouze jednorázově podpořili.

Tak či tak, každopádně se ze strany Jana Hamáčka jedná pouze o druhořadý problém, který není hoden jeho současných ambicí. Na dvou ministerstvech se mu líbí. Babiš ho vzal do Bruselu, kde mu představil neexistující dánského a lucemburského prezidenta, tedy uvedl ho do vysoké diplomacie, což předseda ČSSD spokojeně „rozdýchává“ dodnes. Nebude chtít o tyto okamžiky v mezinárodní politice přijít. Stále je však i ministrem vnitra.

Zde se bude muset taky začít trochu snažit, pokud mu na to stačí síly, které musí rozdělovat mezi ovládání dvou ministerstev a panování ve straně. Nabízí se tedy varianta, zda pro něj nebude lepší vnitro nechat jinému člověku. Svým způsobem by si pomohl, protože by na něj nebyl vyvíjen takový tlak, aby dohlížel na řádnost vyšetřování Čapího hnízda. Své kolegy ve straně podrazil již několikrát, takže jedno další obelhání určitě nebude vnímat jako osobní selhání.

Jeden ze scénářů je tedy více než předpokládatelný. Jan Hamáček zůstane na ministerstvu zahraničí, Miroslav Poche bude dál působit jako jeho tajemník, tedy jakýsi šéf poradců a ministerstvo vnitra zůstane volné pro dalšího odborníka ze stáje Andreje Babiše. Nebo se snad v Hamáčkovi probere zbytek svědomí a zachová se tak, jak slibuje svým spolustraníkům? Těžko, mezi „aňáky“ se mu zalíbilo a začíná chytat jejich móresy.