HISTORIE / Byl to okamžik, jakých se během druhé světové války odehrálo bezpočet. Pohotovost kanadského fotografa Clauda P. Dettlofa z deníku The Vancouver Daily Province jej však proměnila v trvalou tichou připomínku smutku a strachu rodin, že jejich loučení bude kvůli válečné vřavě tím posledním.

Na sklonku srpna roku 1939, kdy Adolf Hitler vyhrožoval Polsku a požadoval navrácení města Gdaňsk, obdržel adjutant regimentu v kanadské provincii Britská Kolumbie telefonát z kanadského hlavního města s příkazem k mobilizaci. Dne 10. září téhož roku vyhlásil kanadský parlament válku třetí říši, která už od počátku září pustošila Polsko.

Zatímco ostatní jednotky byly vyslány do Spojeného království, Britský kolumbijský regiment zůstal na západním kanadském pobřeží. Po měsících cvičení a strážní služby dostali vojáci konečně rozkaz k přesunu. Zástup vojáků pochodoval prvního říjnového dne roku 1940 přes centrum města New Westminster nedaleko Vancouveru do přístavu, aby zde nastoupili na loď SS Princess Joan a odpluli pomoci Evropě v boji s nacismem. 

Ulice plné loučení

Přesun vojáků sledovalo v ulicích toho dne mnoho rodin, jež čekalo dlouhé odloučení, zvědavých lidí, reportérů a fotografů. Na Eighth Street dorazil i fotograf Claude P. Dettloff a svůj objektiv zamířil na muže scházející dolů z kopce jako nekonečný had ve vojenských uniformách. Náhle se mu před očima rozehrála spontánní scéna, ve své podstatě obyčejná, v kontextu těžkých událostí doby však syrově lidská a opravdová.

Dále čtěte

Česko a Západ nad propastí? Chcete-li pochopit problémy současného světa, kupte si naši novou knihu

Pořiďte si v našem e-shopu novou knihu Nad propastí. Česko a Západ v boji o svobodu a demokracii, kterou jako editor…

Pětiletý chlapec jménem Warren Bernard se vytrhl ze sevření své matky a rozeběhl se k jednomu z odcházejících vojáků se slovy: „Počkej na mě, tatínku!“ Otec se překvapivě otočil, vztáhl k němu ruku a usmál se na něj. Dettloff stiskl spoušť. 

Snímek hned druhý den ozdobil titulní stranu deníku The Vancouver Daily Province s popiskem: „Počkej, tatínku, jdu s tebou!“ a poznámkou, že pluk Britské Kolumbie „rovnou mohl s sebou vzít i toho nejmenšího vojáka, chlapce, jehož vidíme na fotografii“.

Přiveďte mi tátu domů

„Nepamatuji si den, kdy ta fotografie byla pořízena, ale pamatuji si ten další. Bylo mi pět let a všichni okolo mě zběsile pobíhali, přicházeli k nám sousedé a volali příbuzní, jakmile zjistili, že má tvář je na přední straně novin,“ vzpomínal Warren Bernard v rozhovoru pro britský deník The Guardian v roce 2014, kdy mu bylo 79 let. 

Tím jeho sláva neskončila. Úřady krátce poté kontaktovaly jeho matku, aby se chlapec podílel na propagaci válečných dluhopisů. Jezdil křížem krážem po zemi, ve svém saku a krátkých kalhotách předstupoval před diváky a říkal jim: „Kupte si dnes dluhopis a přiveďte mého tátu domů.“ 

Výjev se tiskl na poštovní známky i pamětní mince. Jeho dětská tvář visela během válečných let v každé školní třídě Britské Kulumbie. Warrenova manželka Ruby v jednom z rozhovorů s úsměvem řekla, že díky tomu znala jeho obličej dávno před tím, než se s ním doopravdy setkala.

Přes noc se stal celebritou

O tom, jak slavná se stala tvář jeho syna, Jack Bernard nic netušil. Tři roky strávil ve výcvikovém táboře v Nanaimo na ostrově Vancouver, pouhé tři hodiny plavby od domova, než byla jeho jednotka poslána bojovat na evropskou pevninu, do Francie a Nizozemí. Účastnil se vylodění v Normandii, podílel se na bojích v okolí města Caen i na osvobození města Antverpy. Jeho vojenská cesta skončila na sklonku války v Dolním Sasku. 

Dále čtěte

Polibek smrti. Slavný snímek zachytil dojemný okamžik před strašnou tragédií

HISTORIE / „Jsem si jistý, že miluji život více než průměrný člověk. Chci z každého okamžiku vytěžit co nejvíce,“ prohlásil…

Oproti svým mnohým kamarádům a spolubojovníkům přežil a opět mohl svou rodinu spatřit. „Toho dne, kdy se tatínek vrátil, mě dědeček vzal na nádraží a on tam byl. Byl to zřejmě ten nejšťastnější  den v mém desetiletém životě,“ vzpomínal Warren. Nechyběl ani fotograf Claude Dettloff s připraveným fotoaparátem, aby se jeho slavná smutná scéna po pěti letech dočkala šťastného konce. Manželství Warrenových rodičů ovšem válku nepřežilo a skončilo rozvodem.

Scénu připomíná pomník

Fotografie lidského a prchavého okamžiku se stala jedním z nejslavnějších válečných snímků všech dob a stala se neodmyslitelnou součástí kanadské historie. Před deseti lety, v roce 2014, dokonce město New Westminster slavnostně odhalilo pomník zobrazující slavný výjev, a to přesně na tom samém místě, na jakém se Warren Bernard tehdy za svým otcem rozeběhl.

Hlavním hostem slavnostní ceremonie byl sám Warren, bez jehož dětské bezprostřednosti by snímek nevznikl. „Při odhalení sochy mě zaplavily emoce, jaké tento výjev vyvolává,“ přiznal. „Jak řekl jeden z přítomných veteránů: ‚Nejde o válku, krev, odvahu nebo zbraně, ale o rodiny, které zůstaly rozděleny‘.“