Děkuji tímto panu kolegovi (profesorování jako argument necháme raději stranou), vojenskému psychologu Janu Veverovi, za jeho polemický příspěvek „O kejklení s pravdou, absenci kritického myšlení a podpoře Ukrajiny“ v rubrice Nová Orientace deníku FORUM 24.

Ačkoli mě hned v úvodu znectil za „špatnou práci se zdroji, nepřesné citace, překrucování faktů a absenci  kritického myšlení“ (přivítal bych jen, kdyby uvedl konkrétní příklady a přečetl si znovu, že souzním i s tím, že obě strany dramatizují, přehánějí, zveličují či naopak upozaďují určitá fakta, čili jeho slovy v mediální době do jisté míry hrají divadlo všichni, a od toho jsme tady, abychom dokázali rozlišit právě tu míru), a ačkoli si ani nepovšiml, že jsem ve své obecné, nikoli osobní úvaze nepsal zdaleka jen o něm a o jím používaných floskulích (byť třeba původně v jádru pravdivých), a ačkoli teď nejnověji může být pro leckoho urážlivé házet Lidice, Buču, Srebrenici či Švédské šance do jednoho bagatelizujícího pytle s Guantánamem (v zemi viníků ostatně řádně prošetřeném a pojmenovaném) či Lety (dtto), zatímco v zemi, která má na svědomí Buču stejně jako kdysi hitlerovské Německo Lidice a stalinské Rusko Katyň, se o tom jako o genocidě smí mluvit leda pod trestem mnohaletého vězení či smrti, přesto jsem panu kolegovi vděčný.

I za to, že potvrdil, že jsme ve vztahu k Ukrajině v 99 % ve shodě (a že lépe než já pojmenoval svou tezi o upadající morálce Ukrajinců oproti vzrůstající u Rusů jako pouhou spekulaci, vycházející z roku 2014, nikoli z války současné).

Prof. PhDr. Vladimír Just, CSc. je teatrolog, divadelní historik, mediální kritik a esejista, přednáší o divadle, filosofii a médiích na FF UK.