Státní zástupce v uplynulých dnech zamítl stížnosti obviněných, které policie stíhá kvůli podezření z přípravy trestného činu ozbrojeného útoku na vojenský vlak. Obvinění není ojedinělé jen tím, že se jedná o první stíhání terorismu na straně levicového spektra po deseti letech. Zvláštní je i zájem až náklonnost, kterou se zadrženými projevují jak některé osobnosti, tak radikální Komunistický svaz mládeže.

Šest podezřelých je stíháno od rozsáhlé policejní akce, která proběhla letos v dubnu na několika místech v republice. U jednoho ze zadržených policisté našli výbušninu v panelovém domě v Brně-Králově Poli, dva lidé jsou obviněni z nepřekážení trestného činu a tři z přípravy teroristického útoku na vojenský vlak. Tři z nich jsou stíhání vazebně a všichni zadržení jsou členy skupiny Síť revolučních buněk, která se už v minulosti hlásila k sérii žhářských útoků na automobily, většinou policejní.

Obvinění z terorismu u mnohým nevzbudilo ohlas proto, že se levicoví radikálové skutečně sdružují a podle všeho plánovali útoky. Ostatně ani jejich stoupenci se podobnými nápady na sociálních sítích netají a vypouštějí do kyberprostoru úvahy a výhrůžky mnohem násilnějšího charakteru. Část veřejnosti i skupin, které se politicky angažují, jako by překvapilo, že příprava k násilným činům proti státním institucím, vojenské složky nevyjímaje, může být trestná. Navíc pod vysokými sankcemi.

Výše navrhovaných trestů vzbudila v některých kruzích vlnu solidarity se zadrženými občany a zájem o jejich práva bez toho, že by byl rovným dílem zvažován smysl trestu: Snahu odradit potenciální pachatele od narušování obranyschopnosti země, násilných činů nebo hromadných zbraní a jejich důsledků. A v neposlední řadě i zajistit řádný chod politické, hospodářské a sociální struktury bez toho, že by byla nucena jednat pod nátlakem nikým nevolených skupin.

Osobnosti pochybují

Několik desítek osobností z uměleckého a politického života (mimo jiné výtvarník Jiří David, dokumentaristé Jiří Vachek a Filip Remunda, pedagog Josef Šlerka a politik Petr Pithart) přesto podepsalo výzvu, v které vyjadřují pochybnosti jak o zjištěných odhaleních (připomeňme, že v Brně byl v obytném domě nalezen funkční výbušný systém charakterizovaný jako zbraň hromadného ničení), tak o způsobech policejní práce.

Signatáři výzvy už krátce po zadržení spekulovali o tom, zda šetřené trestné činy nebyly vyprovokované. Současně zpochybňovali úlohu agentů, přičemž Šlerka pro Mladou frontu dnes řekl, že se „objevilo příliš mnoho důkazů, že to byla policejní provokace“. Nicméně Generální inspekce bezpečnostních sborů, kam byl dopis doručen, dosud nic takového nepotvrdila a všech šest obviněných je dosud stíháno.

Nikomu pochopitelně nelze upírat právo sepsat petici požadující třeba revizi východu a západu Slunce. Nicméně právě tak se jeví vyjádření Matěje Stropnického. Ten svůj podpis pod výzvou zdůvodnil výrokem, že by „bylo dobré, aby, než budou lidé odsouzeni, byly předloženy důkazy“. Obvinění budou souzeni až v hlavním líčení, budou zastoupení advokáty a důkazy, včetně postupu policie, při něm projednávány budou. Nyní je případ stále ve fázi přípravného řízení.

Mladí komunisté v akci

Vedle zmíněných signatářů výzvy projevuje obviněným pochopení i Komunistický svaz mládeže. Útoky na vlak či výrobu výbušnin odůvodňuje „pacifistikou motivací“, přičemž první případ zlehčuje vyjádřením, že „nešlo o útok na vlak plných lidí“, ale „jen“ transportér NATO. To, že i takové vlaky řídí lidé a především, že každý občan naší země je členem NATO, že útok na vojenský je vlak je pokusem o snížení obranyschopnosti země, KSM opomíjí.

Mladí komunisté ve vzácné shodě například s tzv. československými záložáky (skupina, která se podle svého vyjádření rekrutuje z občanů v povinných zálohách), jejichž členové si rádi zakládají na tom, že nechtějí zpět komunistickou diktaturu, na svých webových stránkách ospravedlňují shromažďování zbraní, sdružování ve skupinách založených na vojenských dovednostech, zakládání militantních skupin a jejich násilných útoků snahou „zabránit válce organizované NATO“. To, že obranná Aliance žádnou válku nevyhlásila a k násilí se hlásí či jsou z něj dokonce obvinění pouze oni, je netrápí.

Útok na jeden obrněný transportér je podle mladých komunistů navíc zbytečný: Pro jistotu vybízejí k blokaci všech silnic a železnic při průjezdu vojenských transportérů. Svoje pohnutky srovnávají s odbojáři ve 2. světové válce, cítí se být okupování kapitalisty. Rozdíl mezi svobodně zvolenými zastupiteli a obsazeným protektorátem jim buď uniká, nebo ho záměrně popírají. Co si ovšem nárokují, je absolutní právo útočit na jakýkoli cíl a nebýt při tom nikým kontrolován či omezován.

Fanatici

Obzvlášť pikantně vyznívá od stoupenců komunistické strany námitka proti údajné neoprávněnosti infiltrace agentů zpravodajské služby, který označují za „postup kapitalistické moci“. Samotný zákon vymezující trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci pokrytecky označují za výdobytek zavedený po roce 1989, aniž by přiznali, že obsahovou náplň (zejména terorismus, sabotáž… Vypuštěno bylo například nedovolené překročení hranic) převzal z velké části z bývalého trestního zákona, který platil už od roku 1961.

Právě to vybízí k otázce, zda skupiny jako mladí komunisté skutečně usilují o návrat k režimu, který by jejich revoluční křepčení zarazil. Mnozí z nich se patrně vidí jako vůdci nebo vykonavatelé staronové moci, kterou podle všech dostupných ukazatelů zjevně nedosáhnou legálně, v rámci volebního systému. Přestože zcela správně tuší, že větší část společnosti s nimi nesdílí ani jejich cíle a už vůbec ne metody, snaží se prosadit oboje. Proto to jsou také fanatici, před kterými státem zřízené ozbrojené složky občany chrání.