Vladimir Putin v 80. letech. FOTO: commons.wikimedia.org/CC 4.0/Kremlin.ru
FOTO: commons.wikimedia.org/CC 4.0/Kremlin.ru
Když Vladimir Putin v roce 1985 poprvé přijel do Drážďan jako středně vysoký důstojník KGB, východní Německo už před sebou nemělo mnoho času, jen to nikdo nevěděl. KGB tehdy rozhodně nezahálela.
Většina toho, co Putin během drážďanských let dělal, zůstává zahalena tajemstvím, píše na webu Politico novinářka a spisovatelka Catherine Beltonová. Jedním z důvodů je to, že se KGB před zhroucením východního Německa postarala o zničení a zmizení dokumentů.
„S Rusy máme problémy,“ říká Sven Scharl, badatel v drážďanském archivu Stasi, východoněmecké tajné policie, která spolupracovala s KGB na zpravodajských operacích. „Zničili téměř všechno.“
Ve spisech získaných ze Stasi zůstaly jen útržky z Putinových aktivit v bývalé NDR. Zachoval se jeho dopis Horstu Bohmovi, šéfovi drážďanské Stasi, v němž ho žádá o pomoc při obnovení telefonního spojení pro informátora německé policie, který „nás podporuje“. Víc se nedozvíme, ale že se Putin obrátil přímo na Bohma, může naznačovat, že jeho role nebyla bezvýznamná.
To je v rozporu s tím, co většinou popisují Putinovi životopisci. Šéf zahraniční rozvědky Stasi Markus Wolf a Putinovi bývalí kolegové z KGB později, to už byl Putin u moci a slavný, stále vykládali, jak byl Putin „člověk na okraji“. Vladimir Usolcev, kolega z KGB, s kterým Putin po příjezdu do Drážďan sdílel kancelář, napsal ve své knize o všednosti jejich práce. Přiznal sice, že byli náboráři nových tajných agentů, ale 70 procent času prý strávili psaním „nesmyslných hlášení“. Drážďany prý také nebyly nijak významné místo.
Jenže bagatelizace Putinových aktivit v Drážďanech může zastírat, že tam byl určen pro misi, která šla za hranu zákona. Drážďany byly výhodnější než východní Berlín, kde dění sledovali Francouzi, Američané i západní Němci.
Catherine Beltonová cituje bývalého člena Frakce Rudé armády (RAF), krajně levicové teroristické skupiny v západním Německu, který tvrdil, že se s Putinem v Drážďanech setkal. „V Drážďanech nebylo nic, vůbec nic, kromě radikální levice. Drážďany nikdo nehlídal, ani Američané, ani západní Němci. Nic tam nebylo. Kromě jediné věci: těch setkání s těmi soudruhy.“
Sovětský svaz od šedesátých let zjistil, že jeho síla spočívá v dezinformacích a v podpoře frontových organizací, které podněcují války v rozvojových zemích, jako je Blízký východ a Afrika, a podkopávají a zasévají neshody na Západě. Tajné služby SSSR provozovaly „aktivní opatření“ včetně podpory světového terorismu. Stasi v tom ochotně pomáhala.
„V roce 1969 otevřela Stasi u východního Berlína tajný výcvikový tábor pro členy OOP Jásira Arafata. Zahraniční zpravodajská jednotka Stasi Markuse Wolfa se intenzivně zapojila do spolupráce s teroristickými skupinami v arabském světě, včetně známého Carlose Ramireze Sancheze z PFLP, jinak známého jako Carlos Šakal. Vojenští instruktoři Stasi vytvořili síť teroristických výcvikových táborů po celém Blízkém východě,“ píše autorka.
Krajně levicová militantní Frakce Rudé armády vůdců Andrease Baadera a Ulrike Meinhofové zahájila koncem 60. let sérii bombových útoků, atentátů, únosů a bankovních loupeží a zabili významné západoněmecké průmyslníky a bankéře. Koncem sedmdesátých let začala Stasi poskytovat členům skupiny bezpečné útočiště na Východě.
„Ukrývali ne jednoho, ale deset z nich. Bydleli v barácích v okolí Drážďan, Lipska a východního Berlína,“ říká Franz Sedelmayer, německý bezpečnostní konzultant, který později spolupracoval s Putinem v Petrohradě. Stasi jim poskytovala falešné identity a provozovala také výcvikové tábory. Po konci NDR se ale zapojení KGB do činnosti Frakce Rudé armády vůbec nevyšetřovalo.
Sověti přitom dohlíželi na činnost Stasi a měli styčné důstojníky na všech úrovních velení.
„Na nejvyšší úrovni byla kontrola KGB tak přísná, že podle jednoho bývalého člena Frakce Rudé armády ‚si (šéf Stasi) Mielke ani neprdl, aniž by si předtím v Moskvě vyžádal povolení‘,“ píše se v článku. Drážďany byly vybrány jako místo setkání právě proto, že „tam nikdo jiný nebyl“.
„NDR nemohla dělat nic bez koordinace se Sověty,“ řekl jeden z přeběhlíků z vyšších kruhů Stasi. V takovém prostředí Putin pracoval.
Markus Wolf a Erich Mielke si od aktivit KGB s teroristy drželi odstup, aby se nekompromitovali. Podle bývalého člena RAF se se Sověty v Drážďanech sešli „asi půl tuctukrát“.
Pak následuje v článku to, co je dnes zajímavé.
„Tento bývalý člen Frakce Rudé armády a jeho kolegové cestovali do východního Německa vlakem, kde na ně čekali agenti Stasi ve velkém autě sovětské výroby Zil, a pak je odvezli do Drážďan, kde se k nim v úkrytu připojil Putin a další jeho kolega z KGB. ‚Nikdy nám nedávali pokyny přímo. Říkali jen: Slyšeli jsme, že to plánujete, jak to chcete udělat? – a dávali návrhy. Navrhovali další cíle a ptali se nás, co potřebujeme. Vždycky jsme potřebovali zbraně a hotovost.‘ Pro Frakci Rudé armády bylo obtížné nakoupit zbraně v západním Německu, a tak Putinovi a jeho kolegům předávali seznam.“
Bývalý člen Rudé armády tvrdil, že Putin zdaleka nezastával roli v pozadí, která mu byla často přisuzována během jeho drážďanských let, ale patřil mezi vůdce těchto schůzek a jeden z generálů Stasi od něj přijímal rozkazy.
Autorka líčí setkání badatelů s Horstem Jehmlichem, bývalým šéfem drážďanské Stasi, který úzce spolupracoval s Putinem. Ten tvrdí, že příslušníky Frakce Rudé armády přivezli do NDR jen proto, „aby je odvrátili od terorismu“.
„Stasi chtěla zabránit terorismu a zabránit jim v návratu k teroristickým opatřením. Chtěli jim dát šanci, aby se převychovali.“ Na dotaz, zda to byla KGB, kdo ve skutečnosti udával tón, zda to byl Putin, s kým se členové Frakce Rudé armády v Drážďanech scházeli, a zda odtud mohly vycházet rozkazy k útokům, Jehmlich nechce nic říct.
„Já o tom nic nevím. Když to bylo přísně tajné, nevěděl jsem o tom. Nevím, jestli se to týkalo ruské tajné služby. Pokud ano, pak se KGB snažila zabránit tomu, aby o tom materiálu někdo věděl. Řekli by, že je to problém Německa. Podařilo se jim zničit mnohem více dokumentů než nám.“
Získat svědectví z tehdejší doby je obtížné. Dokumenty zmizely, pamětníci jsou buď už mrtví, nebo nechtějí o ničem mluvit.
Občas se přesto něco vynoří.
„O mnoho let později nabídl Klaus Zuchold, jeden z Putinových rekrutů ve Stasi, některé dílčí podrobnosti o Putinově tehdejším zapojení do dalších aktivních opatření. Zuchold, který přeběhl na Západ, řekl německému mediu Correctiv, že Putin se jednou snažil získat studii o smrtících jedech, které zanechávají málo stop, a plánoval kompromitovat autora této studie tím, že mu podstrčí pornografický materiál. Není jasné, zda se tato operace někdy uskutečnila. Zuchold také tvrdil, že mezi Putinovy aktivity patřila i role prostředníka známého neonacisty Rainera Sonntaga, který byl v roce 1987 deportován do západního Německa a který se po pádu berlínské zdi vrátil do Drážďan a podnítil vzestup krajní pravice,“ píše se v závěru článku.
Činnost „mladého“ Putina v Drážďanech je stále zahalena tajemstvím. Důvodem může být i to, že pro ruské tajné služby nejsou některé praktiky vůbec minulostí. Jisté je, že sám Putin se z politika, který pro někoho vypadal nadějně, buď změnil, nebo ve skutečnosti jen pokračuje v tom, co se kdysi naučil.
