Současná mocenská skvadra funguje jako dobře promazaný stroj. Každý ze zúčastněných dobře ví, co chce, a také si uvědomuje, jak to zobchodovat. Zeman, Babiš, Hamáček i Filip před několika dny ukázali, jak to vypadá, když se u nás porcuje moc.

Jak se říká, všechno souvisí se vším. Platí to i v české politice. Náhle vyvstalé „zásadní“ problémy se řeší mávnutím kouzelného proutku a všichni jsou spokojeni. O co však jde tentokrát?

Tři měsíce se táhla trapná debata o tom, kdo bude ministrem kultury. Jak se však nyní zdá, nešlo jen o to, že by ČSSD zbytečně trvala na svém kandidátovi Michalu Šmardovi. Ani nejde s jistotou tvrdit, že vinu na průtazích má pouze zlomyslný prezident, který si celou frašku náležitě užíval. Pokud se totiž podíváme na celou kauzu v širších souvislostech, jednalo se zřejmě opět o klasické „něco za něco“.

Nejdůležitějším faktorem v celé věci je patrně státní rozpočet. Právě po jmenování Lubomíra Zaorálka novým členem Babišovy vlády se totiž teprve mohla Alena Schillerová uklidnit.

Jak šly ovšem události za sebou? Jan Hamáček začne hovořit o odvolání Antonína Staňka z pozice ministra kultury. To se však nelíbí Zemanovi a dává to veřejně najevo. Staněk je pro prezidenta vhodným členem vlády. Poslouchá, dokonce odvolal nepohodlného Jiřího Fajta z funkce ředitele Národní galerie.

Za odměnu dostává ministr možnost letět s prezidentem do Číny a velmi hlasitou podporu. Hamáček si však stojí za svým a žádá Babiše, aby zakročil a připomněl Zemanovi jeho ústavní povinnosti. Premiér tedy posílá na Hrad dopis, ve kterém žádá hlavu státu, aby odvolala Staňka, který také sám podává demisi. Zároveň se začne hovořit o možném nástupci, místopředsedovi ČSSD Michalu Šmardovi.

Nastává hluché období, kdy se Zeman údajně rozmýšlí. Průběžně Babišovi a Hamáčkovi oznamuje, že zatím stále neví. Když už se konečně vyjádří, Šmardu odmítne. Babiš mluví o tom, že prezidenta bez problémů přesvědčí a vše bude uzavřeno, ale neuspěje. Opozice volá po kompetenční žalobě na prezidenta, tu však premiér vylučuje.

Staněk končí na ministerstvu, ale ještě poslední den stihne pomoci Zemanovu sponzorovi. V úřadě nastává bezvládí a hledá se nový adept, který by se mohl prezidentovi líbit. Mezitím se ovšem bez většího zájmu veřejnosti a médií rozehrála bitva o státní rozpočet. Zákon roku budí jako každý rok emoce a největší starosti dělají ministryni financí především koaliční sociální demokraté a „koaliční“ komunisté.

Jedni chtějí přidat svým ministrům, druzí požadují snížit schodek o deset miliard. Obě strany jinak rozpočet nepodpoří.

ČSSD se cítí na koni, kvůli Šmardovi hrozí odchodem z vlády, což si sice přeje Zeman, ale Babiš rozhodně ne. Stále totiž ještě není čas na přiznanou spolupráci s SPD. Navíc je tu hrozba nehlasování pro státní rozpočet. Víc se ale Jan Hamáček mýlit nemohl.

Babiš se vrací z dovolené a hned na letišti odmítá sedět se Šmardou v jedné vládě. Během pár chvil tak mění názor, jako by si to přál Zeman. Až později se ukáže, co zřejmě prezident šéfovi hnutí ANO za převlečení kabátu slíbil.

Alena Schillerova vyjednává s ministry ČSSD, každému přidává ze státní kasy. Mizí tak výhrůžka o nepodpoře rozpočtu a na pořadu dne není ani odchod ČSSD z vlády. Na ministerstvo kultury se chystá Lubomír Zaorálek a Hamáček je spokojený. K Babišově štěstí stačí pouze jedna věc. Aby KSČM netrvala na schodku 30 miliard.

To se s největší pravděpodobností vyřešilo 21. srpna, kdy si Miloš Zeman do Lán nestoudně pozval komunistického šéfa Vojtěcha Filipa a jeho spolustranici Miloslavu Vostrou. Právě ta bude se Schillerovou jednat o rozpočtu.

A jednala. Překvapivě s pozitivním koncem pro Andreje Babiše. Komunisté zvednou ruku pro schodek 40 stejně jako sociální demokraté. A nezaujatý divák si myslí, že celou dobu šlo o ministra kultury. Pokud se neustále hovoří o „vrtěti psem“, zde jsme možná byli svědky toho, jak to opravdu vypadá, když se „vrtí“.