Na Západě prý meleme z posledního a zachrání nás jen svěží duchovní vítr z Ruska. Tak to tvrdí někteří současní ruští myslitelé. Pokud jde o nějaké vanutí, zatím ho okolí Ruska zná spíš z výfuků tanků a motorů tryskáčů stále ozdobených rudou hvězdou, ale když už si začali, zamysleme se nad tím.
„Smrt Evropy není jen metafora, ale spíše hrubá realita – Evropa si tuto cestu zvolila před sto lety a nyní je začátek jejího konce. Evropané si musí tuto hořkou skutečnost uvědomit a obávat se o svou rozpadající se identitu,“ píše na webu Katehon.com Rahim Volkov. Stránky Katehon jsou ideální četba pro toho, kdo chce nahlédnout do myšlení současných ruských ideologů. Ne ke všem se současná putinovská junta v Kremlu hlásí, ale že jsou tam ovlivnění tímto způsobem myšlení, se dá těžko přehlédnout.
Příznačné je, že úvaha o tom, jak hluboko jsme klesli, je uvozena citátem z knihy Oswalda Spenglera Zánik Západu: „Umíráte. Vidím na vás všechna charakteristická stigmata rozkladu. Mohu vám dokázat, že vaše velké bohatství a vaše velká chudoba, váš kapitalismus a váš socialismus, vaše války a vaše revoluce, váš ateismus a váš pesimismus a váš cynismus, vaše nemorálnost, vaše rozvrácená manželství, vaše kontrola porodnosti, která vás zespodu vykrvuje a nahoře ve vašich mozcích zabíjí – mohu vám dokázat, že to byly charakteristické znaky umírajících věků starověkých států – Alexandrie a Řecka a neurotického Říma.“
Proč je to příznačné? Protože Zánik Západu je kniha z roku 1918. Uběhlo století zanikání Západu a pro Rusko je Západ pořád mocným strašidlem, které východní říši zneklidňuje a údajně ohrožuje. To jsme na tom jako zanikající kultura pořád ještě dost dobře.
Autor článku Rahim Volkov nám vysvětluje, že teď jde o to, „jak zachránit Evropu před tímto epickým úpadkem a dekadencí v celé kulturní a civilizační sféře“.
Hned nám také nabídne léčitele, proslulého a dosti podivného myslitele Alexandra Dugina. Podle něj se prý „Rusko musí ujmout mise záchrany Evropy, protože Rusko je jedinou kulturní mocností ve velkém euroasijském prostoru, která si v průběhu staletí zachovala asijský a evropský charakter civilizačního celku“.
Skutečně ambiciózní cíl: „Eurasianisté se domnívají, že současná Evropa v podobě Evropské unie prochází metamorfózou, která znázorňuje vážný úpadek napříč kulturním, společenským a politickým prostorem. Proto, aby Evropa mohla bránit a znovu prosadit své antické kulturní a civilizační dědictví, musí se nově definovat napříč kulturami. V tomto ohledu zastávají eurasianisté pevný postoj vůči liberálnímu kapitalismu, protože eurasianisté tvrdí, že ontologický a etymologický původ kapitalismu lze vysledovat v anglosaské tradici – hlavních atlantistech. Eurasianismus jako ideologie se tedy snaží chránit společné kulturní a civilizační dědictví Evropy před chaosem a zmatkem.“
Pak následuje výčet toho, jak jsme na tom zle:
– Evropa ve své stávající civilizační fázi připomíná „smrt lidstva“, konečné selhání západní civilizace. Kulturní a civilizační rozvrat v důsledku přijetí liberální ideologie v její extrémně pokřivené podobě.
– Technika překonala lidskou sféru – povrchnost překonala hloubku technologie, způsobila obrovský sociálně-politický a kulturní rozvrat tím, že virtuální realita překonala přirozenou realitu. Vzestup postmoderní liberální vulgarity.
– Hyperindividualismus v západní společnosti již vedl k rozpadu rodinných hodnot a obecně rodinné struktury. Stejně tak genderový rozvrat s nástupem skupin LGBT, LGBTQ a LGBTI jasně signalizuje komodifikaci genderu.
Alexandr Dugin se nad tím zamyslel: „Poté, co jste osvobodili jedince od národa, můžete přejít k pohlaví. Gender je dalším krokem. Protože jakmile se osvobodíme od národů, zbývá osvobodit se už jen od pohlaví. Vaše pohlaví se pak stane volitelným, otázkou volby. Poté dojde k rozpuštění lidstva postlidskými tvory, směs člověka a postčlověka bude poslední fází důsledné aplikace liberalismu.“
Nakonec nám ale článek pana Volkova dává naději: „Proto tento klid před největší bouří nesmíme ignorovat, protože Evropa se stala bezduchou a umírá tím, že polyká vlastní duši. Před touto postmoderní dekadencí může Evropu zachránit pouze konzervativní revoluce na evropské úrovni.“
Tak to se opravdu těšíme, až nás zase bude někdo zachraňovat. Zvláště když to bude někdo ze země, která je sice rozlohou největší na světě, ale ekonomicky má sílu Itálie. Ze státu, který spíš než stát připomíná seskupení zločineckých band, z trouchnivého impéria, kde nezvládají demografickou krizi a kde se nekontrolovatelná moc bojí i jednotlivého člověka, který se postaví před úřad s kusem popsaného papíru. Z Ruska prchají lidé na upadající Západ, protože doma už pro sebe nevidí žádnou budoucnost.
Občas i na Západě někdo podlehne kouzlu některého z východních Rasputinů a nechá se fascinovat vousem a vytřeštěným zrakem dvorního mudrce a zvolá: „Ó, jak je to hluboké! Jak jsme dekadentní a materialističtí a jak se bojíme smrti a přeceňuje své bídné individuální existence!“
Odstěhovat se do toho eurasijského ráje se ale nikomu nechce. To je zajímavé.