V reakci na vyjádření šéfa Transparency International Davida Ondráčky o tom, že Andrej Babiš nadále ovládá Agrofert, a že tudíž dostává dotace neoprávněně, předseda vlády prohlásil, že „Ondráčka lže a lže účelově“. Uvedl také, že „pan Ondráčka je neziskovka, podle jeho názoru zkorumpovaná“. Svůj výstup Andrej Babiš uzavřel s tím, že Ondráčka pro něj není „důvěryhodná osoba“.

Paradoxní na premiérově tvrzení je skutečnost, že David Ondráčka je členem Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí, do které ho dle Statutu rady musel navrhnout právě Andrej Babiš. Nabízí se tedy otázka, proč navrhnul před pár měsíci jako člena Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí člověka, o kterém se domnívá, že zastupuje zkorumpovanou organizaci, účelově lže a je nedůvěryhodný. 

Rada má koordinovat a vyhodnocovat problematiku boje s korupcí a předkládat vládě návrhy na přijetí opatření vedoucích ke snížení korupčního rizika v rámci činnosti veřejné správy a zvýšení její transparentnosti. Že by se tedy Andrej Babiš domníval, že nejlépe bude bojovat s korupcí někdo, kdo je zkorumpovaný? 

To by samozřejmě nějakou logiku dávalo, a to ve smyslu motta, že nejlepší hajný je bývalý pytlák. Problém je v tom, že podle Andreje Babiše je David Ondráčka zkorumpovaný stále a není tedy bývalým korupčníkem. Teorii nepodporuje ani Babišovo tvrzení, že Ondráčka lže. Prolhaný člen Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí může těžko přispět k boji s korupcí a ke snížení korupčního rizika. 

Realita je taková, že Andrej Babiš označuje za korupčníky všechny, kdo se protiví jeho politickým a ekonomickým zájmům. V Babišově podání má tedy termín korupčník význam někoho, kdo se nepodřídil jeho politickému, hospodářskému a mediálnímu holdingu, v němž ovládá sto procent akcií. 

Boj s korupcí je u Andreje Babiše pouze prázdnou, populistickou, ale o to cyničtější floskulí, které má jediný cíl, a to udržet ho u moci. Tradiční populisté kladou důraz na společnou etnicitu a původ či příslušnost k nějaké sociální třídě. Tito populisté jsou však z povahy věci antisystémoví. 

Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš své jmění získal díky systému a jen díky systému si jej může udržet, musel zvolit jiný druh populismu. Babišův populismus je založen na odporu lidí ke „zkorumpovaným elitám“, které Andrej Babiš blíže označuje jako zkorumpované tradiční politické strany.

Zatímco tyto elity jsou podle něj beznadějně zkorumpované, lidé jsou šikovní, a proto by si prostřednictvím Andreje Babiše měli vládnout sami. To, že lidé, ale ani mnozí ministři ve skutečnosti do jeho vládnutí zasahovat nijak nemohou, je pak zastřeno nikdy nekončící marketingovou kampaní.

Andrej Babiš by nemohl uspět v politickém boji založeném na ideovém střetu, protože žádnou ideologii nemá. Na první pohled by se mohlo zdát, že Babišův boj s korupcí je pouze jeden z bulíků na voličově nose, jako bylo například v minulosti Paroubkovo pastelkovné, a že věřit mu může jen člověk, který je i po třicítce svého věku přesvědčen o existenci Zoubkové víly.

Babišův protikorupční populismus je však daleko nebezpečnější. Zasévá totiž nedůvěru v demokratické instituce a v demokracii jako takovou. Nejedná se ani o korekci liberální demokracie, ani o její reparovatelný lapsus, ale o patologii demokracie. Vede k marginalizaci demokratických politických stran, větší polarizaci a fragmentizaci politického života a z toho vyplývající nejistotě. 

Až zase příště Andrej Babiš vytáhne svoji protikorupční kartu a začne z korupce obviňovat politiky, politické strany, novináře či představitele neziskového sektoru, bude to znamenat jediné. A to sice to, že dotčení odmítají být podřízenými Andreje Babiše.