Kardinál Dominik Duka zřejmě zvolil model pastýře, který všude je (někdy v pozoruhodné společnosti), o všem mluví a ve všem zastává neochvějná stanoviska. Chová se a mluví asi tak, jak by to dělal církevní hodnostář někdy ve 30. letech minulého století. Dnes už tento přístup působí poněkud zastarale, protože doby, kdy duchovní byl jedním z mála lidí na vsi, který uměl číst a psát, je pryč. Duka se přesto snaží a výsledek zanechává dojmy poněkud smíšené.

Technologie ovšem Duka používá moderní, má třeba twitterový účet, kam on, nebo snad někdo pod jeho jménem, občas přidá něco pozoruhodného.

Za zmínku třeba stojí jeho aktuální vyjádření k tahanicím kolem pomníku maršála Koněva: „Krátká úvaha k maršálu Koněvovi. Přijde mi, že spíše než o jeho osobu se ve sporu zrcadlí, jak málo rozumíme a přijímáme naši historii, tím spíše, když se nám nelíbí. Z toho také pramení naše neustálé potíže s pomníky a přejmenováváním ulic.“ (10. 9.)

Tady vůbec nerozumíme tomu, co vlastně Jeho Eminence chce říct. Jak, že nejde o Koněvovu osobu? Problémem je Koněvova minulost, o ničem jiném se nemluví. Nehodnotí se ani umělecká hodnota sochy, která by taky stála za zmínku, ale to není na pořadu dne.

Koněv je problematický, protože jeho „osvobození“ Prahy mělo také za následek zatýkání našich občanů, ruských emigrantů, NKVD. Potlačil maďarské povstání a asistoval při stavbě Berlínské zdi. Samozřejmě že jde především o jeho osobu a ne o to, že by snad Češi neuměli unést fakta o minulosti. Fakta neumí unést ruská strana, která sama sebe vždycky vidí jako osvoboditele, popřípadě mučedníka, nikdy jako viníka.

Jaká historie se nám podle kardinála Duky nelíbí? Že Koněv přijel s tanky do Prahy? Tak to se nám nemusí líbit, americké tanky by byly lepší, ale dobře, stalo se. Popírá to někdo? V tom přece není ten problém. Proč si Duka myslí, že své historii nerozumíme? Kdo je to my? Čemu nerozumíme?

A vůbec, co mají být ty „naše neustálé potíže s pomníky a přejmenováváním ulic“? To jsme měli všechny ty ulice pojmenované po různých komunistických potentátech nechat být? Stanici Gottwaldova? Leninovy pomníky? Žijeme v malé zemi, přes kterou občas někdo pochoduje, obsazuje to tady a dělá ošklivé věci. Režimy si zřizují pomníky a přejmenovávají ulice. Když režim padne, uvedou se věci zas do normálního stavu.

Dominik Duka zvolil vychovatelský a karatelský tón a když říká „my“, tak je to jen řečový obrat. On se do toho „my“ přece nepočítá, jinak by lidem nic nevytýkal. Jenže doba přece jen poněkud pokročila, takže je mu jasné, že by mu neprošlo, kdyby řekl „vy“.

Církev se má jistě snažit, aby nepřispívala k rozdělení společnosti. Někdy však už společnost rozdělená je a to ne uměle, ale z rozumného důvodu. V takovém případě by snad bylo lepší, kdyby se církevní představitel postavil na stranu lidí, co o historii nelžou.

Pokud by mu to snad přišlo jako příliš rozdělující, mohl by zvolit oblíbenou církevní taktiku a ponořit se do hlubokého mlčení a počkat, až bude po všem.