Arcibiskup Jan Graubner FOTO: David Sedlecký / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
FOTO: David Sedlecký / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
NÁZOR / Pražský arcibiskup Jan Graubner připomínkoval návrh revize vzdělávacích programů pro předškolní a základní vzdělávání. Jeho poznámky vyvolaly jisté ohromení, především jeho nápad, aby právo na vzdělání měly jen ty děti, které „nenarušují chod školy“.
Celý text, zveřejněný na stránkách Arcibiskupství pražského, se jmenuje „Připomínky arcibiskupa Jana Graubnera k návrhům revize rámcových vzdělávacích programů (RVP) pro předškolní a základní vzdělávání„. Pasáž o „problematických“ dětech zní takto:
„V kapitole 6 Hodnocení žáků obecné části RVP není vůbec zohledněno, že narůstá agresivita některých žáků, a že základní školy nyní nemají možnosti, jak se těmto dětem a ignoraci řešení problému ze strany jejich rodičů bránit. Ředitel může žáka ze školy vyloučit pomocí výchovného opatření dle ustanovení § 31 školského zákona… Základním předpokladem však je, že žák již splnil povinnou školní docházku, do té doby je školské zařízení v zásadě bezmocné. Zároveň dítě může přejít na jinou školu jen se souhlasem rodičů či zákonných zástupců.
Je třeba revidovat systém, aby právo na vzdělávání bylo sice bezplatné a nárokové, avšak bylo k dispozici pouze dětem a rodičům, kteří nenarušují chod školy a vzdělávání ostatních žáků. Primárně odpovědní za výchovu dítěte jsou rodiče, proto by bylo vhodné přenést tuto odpovědnost v případě problematického a nezvladatelného chování zpět na rodiče, jelikož vyloučení problematického žáka pouze z výuky není systémové řešení, které přináší školám dostatek nástrojů, jak situaci zvládat,“ píše arcibiskup.
Podle organizace pro informace ve vzdělávání EDUin jdou arcibiskupovy návrhy přímo proti Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku.
„Článek 33: (1) Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. (2) Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.“
„Zmíněné ‚problémové chování žáků‘ je relevantním problémem a má své příčiny v rodinném zázemí žáků, socioekonomických problémech a často i v kultuře samotných škol. Ale umíme ho odborně řešit a cestou rozhodně není děti ze vzdělávání jakkoliv vylučovat nebo postihovat jejich rodiny,“ říká Lucie Slejšková z EDUin.
I laika by ostatně napadlo, že rodiče platí daně a z těchto daní se platí školy, takže není jasné, na základě čeho by bylo možné jejich dětem upřít právo do těch škol chodit. Představa, jak rodiče v podstatě z donucení budou doma dětem suplovat školu, je zcela absurdní. Něco takového se může zrodit jen v hlavách starších, svobodných a bezdětných mužů, sepisujících dokumenty pro lidi, kteří starší, svobodní a bezdětní nejsou. Smysl pro realitu se tu zcela vytrácí.
Že arcibiskup žije zřejmě v nějakém jiném světě, než je ten současný, je zjevné i z dalších pasáží.
„Problematika lidských práv se bohužel stává obětí ideologické kolonizace, v níž hraje ústřední roli myšlenkový směr, který bývá označován jako teorie genderu; ta je mimořádně nebezpečná, neboť s cílem učinit všechny lidi domněle rovnými hodlá popřít největší možnou odlišnost, která mezi živými bytostmi existuje: pohlavní odlišnost,“ píše se v dokumentu. Jenže nic takového jako jedna „teorie genderu“ neexistuje a nemá smysl se vymezovat proti něčemu, co není.
Janu Graubnerovi se třeba nelíbí věta: „Mužské a ženské role a z nich vycházející možnosti životního uplatnění jsou podmíněné kulturou a proměňují se v čase.“
Co se mu na tom nezdá, je záhadou, protože to je skoro banální fakt. Že je postavní ženy v Íránu jiné než v Česku, nebo že bývaly doby, kdy ženy neměly volební právo a považovalo se za absurdní, aby studovaly medicínu, snad ví skoro každý. Graubner zřejmě, jako to dělají mnozí další, nerozlišuje pojmy pohlaví a gender a z toho pak vznikají zmatky.
Najdeme tam i jiné perly, třeba když arcibiskup zabloudil do oblasti přírodních věd.
„Téma životního prostředí a klimatologie je natolik složité a komplexní, že je otázkou, do jaké míry je vhodné z něj činit průřezové téma, pokud skutečně renomovaní odborníci a vědci z mnoha oborů nejsou schopni najít jednoznačnou shodu na příčinách a následcích složitých a komplexních procesů změn klimatu, kdy i závěry odborného panelu IPCC nejsou vždy naprosto jednoznačné, jak samotné zprávy uvádějí,“ soudí hierarcha.
O příčinách změn klimatu panuje celkem základní shoda a vývoj potvrzuje, že navržené modely platí. K těmto otázkám by se měli vyslovovat odborníci, církevní hodnostáři se k tomu nezdají být příliš kompetentní. U nás se, mimo jiné pod vlivem Václava Klause, objevil názor, že aby byl člověk správně „konzervativní“, musí změny klimatu způsobené člověkem popírat. Přitom tady nejde o žádné -ismy, ale o fakta, ke kterým zatím nikdo jinou všeobecně přijímańou teorii nevytvořil.
„Připomínky“ dělají dojem, že je snad arcibiskup skutečně psal sám. Není z nich patrný vliv žádné odbornosti, jsou to jen „názory“. V tom jediném je ten dokument vlastně současný, protože dnes jsme přímo zamořeni „názory“ bez jakéhokoli vztahu k realitě.
