Komunistický poslanec Stanislav Grospič se připojil ke svým stranickým kolegům, kteří rádi vyprávějí lži o tom, co se u nás za totality dělo. Zatímco Marta Semelová tvrdí, že se Milada Horáková přiznala a byla odsouzena k smrti podle práva, Grospič zpochybňuje lidské oběti za dob sovětské okupace.
V rozhovoru pro Český rozhlas ve čtvrtek komunistický poslanec vysvětloval, proč by se podle něj neměly uctívat oběti okupace vojsky Varšavské smlouvy. „Nešlo o okupaci, byl to vstup vojsk, který nebyl šťastný,“ připustil Grospič určité nepravosti. Hned na to ovšem pronesl naprosto nepřijatelnou větu: „Oběti vesměs pocházely z dopravních nehod.“
Od zástupce partaje, která 40 let devastovala naši zemi, nelze očekávat, že bude kritizovat jakékoliv jednání tehdejších členů strany. Je ovšem nepochopitelné, jak si může někdo dovolit šířit takové lži. Grospič by si měl důkladně projít například webové stránky Ústavu pro studium totalitních režimů, aby viděl, jak vypadaly „jeho“ dopravní nehody.
Například tiskařský učeň Miroslav Beránek byl postřelen opilým sovětským vojákem v Opletalově ulici v Praze. Zemřel o několik hodin později na následky průstřelu plic a žaludku. Bylo mu pouhých 16 let. Marie Charousková pracovala ve Výzkumném ústavu zemědělském. Byla postřelena na Klárově. Zemřela v nemocnici na následky střelné rány – průstřelu tlustého a tenkého střeva a pravé tepny u žíly kyčelní.
Ať se komunista, který schvaluje zbytečnou smrt lidí, kteří jen nechtěli trpět pod diktátem SSSR, zkusí podívat do očí pozůstalým. Ať vysvětlí rodinám, proč přišly v roce 1968 o své blízké. Stanislav Grospič by se měl urychleně za svůj výrok omluvit. Následovat by měla rezignace na funkci poslance, ale to nelze od komunisty bez svědomí čekat. Je ostuda, že někdo takový vůbec může vykonávat veřejnou funkci, stejně jako to, že nejsou komunisté postaveni mimo zákon.