Komentátor serveru Aktuálně.cz David Klimeš vyjádřil názor, že předseda Ústavního soudu ČR Pavel Rychetský neměl říkat o Andreji Babišovi pravdu. Prý tím nabourává pozici nezávislého konstitučního tribunálu. A prý se teď nemůžeme divit premiérovi, když využil Rychetského výroků ke zpochybňování jeho důvěryhodnosti a předestřel svým voličům obraz ústavního soudu jako nového protistátního spikleneckého centra.
Je velmi zvláštní, když novinář a komentátor považuje za důležité peskovat předsedu ústavního soudu za to, že řekl pravdu, a radí mu mlčet. Rychetského výrok přitom ničím nezasahuje do sféry práva a působnosti soudu. Je to pouze jeho vyjádření o jistých hodnotách, které se nám vytrácejí.
Předseda ústavního soudu řekl jenom toto: „Nečekal jsem po listopadu, že můžeme mít předsedou vlády takovou osobu, jako máme dnes, z hlediska její minulosti. To jsem si myslel, že už definitivně skončilo.“ Není to hodnotící úsudek. Je to obyčejný fakt. Babiš má nezpochybnitelně minulost normalizačního komunistického prospěcháře, který k podnikání využil svůj náskok z minulého režimu. A o jeho spolupráci se Státní bezpečností také není důvod pochybovat.
Kam jsme se to dostali, jestli toto Rychetský už nemůže říci? Kdyby to navíc řekl o komkoliv jiném než o Babišovi, tak by nikoho nenapadlo ho okřikovat.
Jistě že soudci mají být zdrženliví ve svém hodnocení politiků. Ale zde jde pouze o velmi střídmé sdělení o tom, že se tu změnily společenské normy a že se jisté základní hodnoty bortí. Osoba premiéra je toho zřetelným projevem. Plná skutečnost je přitom asi tak desetkrát horší, než jak to Rychetský vyjádřil.
Koneckonců k rozvratu a relativizaci těchto hodnot přispívají i komentátoři, kteří relativizují pravdu. Česká tisková konvence, podle níž se v médiích skoro nesmí říkat o Babišovi pravda, logicky implikuje, že se má o něm buď mlčet, anebo se má lhát.
Exemplární a rozšířenou lží je popírání Babišova konfliktu zájmů, o němž se ve většině médií mluví pouze jako o „údajném konfliktu zájmů“, což zastírá objektivní skutečnost. Dělá to kupříkladu chronicky Česká televize. Přitom je to právě ústavní soud, kdo zveřejnil precizní vysvětlení, že v České republice platí evropské normy, a premiér Babiš se tudíž opravdu v konfliktu zájmů nachází. V mezinárodním srovnání je to zcela bezprecedentní a zahanbující skutečnost. Média si tohoto nálezu a příslušné zprávy až na výjimky nevšimla. Nezapadalo to do pomyslné české tiskové konvence. A to už ani nemluvíme o tom, že tím prvním a základním problémem našeho premiéra je likvidace demokratických pravidel a norem včetně destrukce části nezávislých médií.
A tohle kolektivní selhání tu nevadí mezi rádoby ušlechtilými duchy naší doby skoro nikomu. Místo toho napravují Rychetského.
Vrcholným číslem Davida Klimeše je ale tato věta: „Český právní stát je na tom ve středoevropském srovnání stále velmi dobře. A to nejen díky tomu, že Ústavní soud, státní zastupitelství, Česká národní banka, Nejvyšší kontrolní úřad či Česká televize se neohnuly pod karabáčem vlády.“
V éře, kdy si české orgány neumí poradit s trestními kauzami premiéra a s jeho konfliktem zájmů, je to naprosto fascinující blábol. Mohl by se rovnou tesat do kamene a vyvěsit na zeď Agrofertu a třeba také Nejvyššího státního zastupitelství, které shodilo rozhodnutí černošického městského úřadu, že Babiš provozuje média jako politik v rozporu se zákonem.
David Klimeš by si měl položit otázku: Komu jsem pomohl svým článkem o tom, že měl Rychetský mlčet? Možné odpovědi jsou tyto:
a) institucím demokratické země,
b) Andreji Babišovi.
Nápověda: b je správně.
