Ministryně spravedlnosti Marie Benešová ve videorozhovoru pro Seznam zprávy dostala dotaz na to, jak vidí, že by se po případném odchodu ČSSD z vlády dál ta vláda mohla opírat o hlasy KSČM a jestli by jí taková podpora vadila.

Benešová na to řekla: „KSČM, je to normální strana demokratická, která je v parlamentu, tak nevím, co na tom vadí. Pan Okamura je taky v parlamentu, tak taky nevím, a pokud vím, tak ten ji nepodporuje. Ten nechce být ve vládě. Aspoň takhle jsem to slyšela, tak nevím, co by v tom měl činit za hříchy. A uvidíme, o koho se bude podpírat, možná to bude úplně jinak. Mohou být předčasné volby, může být úřednická vláda…“

Taková charakteristika komunistů poněkud zarazí. Z čistě formálního hlediska samozřejmě komunistická strana funguje v souladu se zákonem a má zvolené zastupitele, kteří zastupují svou část občanstva. Dokonce můžeme uznat, že na rozdíl od některých jiných stran ani předem nevíme, kdo bude na nějakém sjezdu zvolen předsedou. (Tedy jestli to bude jeden brežněvista, nebo nějaký jiný, ale není to jako v ANO nebo SPD.) Z tohoto pohledu jsou komunisté skutečně stranou a ne účelovou servisní organizací jednoho vůdce, aspoň ne českého.

Problém je v tom, že takto už jsme to tady s komunisty jednou měli. Byli v parlamentu první republiky a měli dost voličů. Byli v parlamentu po válce a v roce 1946 vyhráli v Českých zemích volby a obsadili funkci předsedy vlády. To byly poslední volby, kde si občané ještě mohli vybírat z několika stran. Pak nastala čtyřicetiletá pauza. Komunisté vždycky dokázali využít demokracii, aby se postavili proti ní.
Když chceme znát jejich smýšlení, stačí si chvíli číst v jejich Haló novinách. Stále projevují sympatie k Rusku, Severní Koreji, Číně a Kubě.

Co si myslí o NATO, se dozvíme třeba z textu „Postoj KSČM k expanzivní celosvětové politice NATO a USA v jakýchkoliv formách“ ze dne 12. 11. 2018 (Autor: VV ÚV KSČM): „Expanzivní politika NATO a USA vychází z expanzivní podstaty kapitalistického systému, založené na zisku, na vládě bankovní oligarchie ve spojení s největšími výrobními, energetickými a zbrojními nadnárodními korporacemi. Z rozporu slov a činů o demokracii, svobodě a lidských právech, a jejich hrubého porušování hrozbami, embargy, sankcemi, nátlakem a válkami. NATO a USA jsou nástroj této expanze, jejíž podoby jsou spoluutvářeny, podporovány a glorifikovány neomezenou mocí médií a zneužíváním sociálních sítí.“

Známe také výroky současných komunistů o minulosti své strany. Popravy a věznění lidí omlouvají „atmosférou studené války“, jako by snad tehdy v Americe někdo zakázal nějaké politické strany a věznil jejich představitele, co nestačili včas utéct do exilu.

Nějakou demokratičnost komunistů nemůže nikdo rozumný brát vážně.

Ona to ale Marie Benešová možná ani vážně nemyslí. Nemůže se ale o komunistech vyjadřovat s despektem, když drží u moci vládu, ve které sedí. Premiér a prezident jsou také bývalí komunisté, tak se to nemůže s tím antikomunismem v některých kruzích moc přehánět. Kdo by to řekl, že budeme po třiceti letech od listopadu 89 žít v něčem takovém.