U některých práv lze jistě rozebírat, nakolik jsou právy, kterým zas odpovídá něčí povinnost. Ohledně přítomnosti otce u porodu by se ale zrovna od ombudsmana čekala aspoň nějaká zdrženlivost vyjadřování. To by ale ombudsmanem nesměl být Stanislav Křeček.

Křeček dostal v rozhovoru na Seznamu Zprávy otázku: „Podle vás není přítomnost otce u porodu lidské právo. Proč?“

Křeček odpovídá: „Záleží na tom, co si představíme pod slovem lidské právo. Já si tento termín rezervuji pro základní lidská práva, která za žádných okolností nesmí být omezena. Právo na svobodu, právo na důstojnost člověka, korona nekorona – nesmí být omezeno. Jestli něco lze omezit, jestliže něco zvažujeme nějakými testy proporcionality, tak to není podle mého názoru právo. Ale je to jedna z možností, která je nám dána společností za dobrého počasí… Zda se otec účastní nebo neúčastní u porodu, to je trošku pejorativně módní záležitost.“

Byl také tázán, co si myslí o názoru právníka Martina Kopty, že problematika přítomnosti otce u porodu patří pod ochranu základního práva na respektování soukromého a rodinného života.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Křečkovi se to nezdá:

„To je sice krásné, ale jednak je to nesrozumitelné a jednak nevím, z čeho by to plynulo. Že by pod základní práva rodiny patřilo i toto, si rozhodně nemyslím. A nemyslí si to ani Ústavní soud. Ústavní soud řekl, že to je jenom nadstavbová část toho práva, rozhodně to není to základní právo, které omezit nesmíme.“

Co je na tom Křečkovi nesrozumitelného? Nesrozumitelné je spíš to, že někdo nepovažuje za normální, že je otec dítěte u porodu po boku jeho matky a své partnerky. Co je na tom „nadstavbového“? Je to přirozenější než všelijaké konstrukty „tradičních rodin“ a „rodiny jako základu státu“ a podobné výmysly. Člověk není majetkem státu, ten stát je tu pro něj a ne naopak. Lidé stát vytvářejí, není to stát, kdo si tvoří lidi. Nadstavbový, když už zabrousíme do marxistického jazyka, je spíš stát a jeho normy, ne normální život lidí.

Z praktického hlediska je jasné, že v době šíření nakažlivé nemoci jsou zvýšená bezpečnostní opatření. Mělo by se ale mluvit spíš o tom, za jakých podmínek je přítomnost otce možná, stejně jako o tom, jak umožnit rodičům, aby mohli navštěvovat malé děti, které jsou v nemocnicích hospitalizovány. Ne všechno smést ze stolu jako „nadstavbu pro dobu dobrého počasí“. Tohle starosocialistické myšlení nám připomíná dobu, kdy se do nemocnice mohlo na návštěvu dvakrát týdně a u zubaře jsme se ke křeslu šourali v těch podivných gumových galoších s ustřiženou patou.

Celý tón Křečkových odpovědí ve zmíněném rozhovoru ukazuje postoje člověka, který se do této funkce neměl nikdy dostat. Jak k tomu došlo, ovšem víme. Dopravil ho tam prezident Zeman, který o něm řekl, že má pro funkci ty nejlepší předpoklady. To není potřeba ani moc rozebírat. Zemanův talent na vybírání lidí a jeho kritéria pro posouzení něčí způsobilosti pro funkci jsou všeobecně známé.