Ruský propagandistický web Sputnik News přišel s tím, že Bezpečnostní informační služba (BIS) získává podle nového zákona „v boji s organizovanou zločinností a teroristy plný přístup k informaci o bankovních kontech podezřelých osob. Kromě toho bude BIS úzce spolupracovat s daňovými orgány, a telefonické společnosti budou muset jí poskytovat veškeré údaje o abonentech.“
Dále článek cituje děkana fakulty sociologie a politologie Finanční univerzity při vládě RF Alexandra Šatilova, který „nevylučuje, že rozhodnutí o rozšíření pravomoci českých zpravodajských služeb bylo vyvoláno rostoucí ‚protiruskou hysterií‘ v Evropě.“
„Na jedné straně skutečně existuje objektivní hrozba bezpečnosti České republiky, stejně jako jiných evropských zemí — tento problém se týká nelegální migrace, terorismu, obchodu s narkotiky atd. Teď se tyto problémy vyostřily. Na straně druhé nevylučuji, že podobné upevnění a zesílení českých tajných služeb bylo vyvoláno jistou hysterií, kterou pozorujeme dnes v evropských elitách ohledně aktivizace Ruska a zesílení jeho zahraničněpolitické role“, řekl Šatilov Sputniku. Proč to tak je? „Větší část české elity je naladěna protirusky. Týká se to také tajných služeb. Přitom si myslím, že českou elitu podněcují z Washingtonu k čelení jakési mýtické ruské hrozbě. Proto nevylučuji, že české tajné služby mají na mysli také odpor svým ruským kolegům“, tvrdí Šatilov.
Ano. Jsme protirusky naladěni
Pokud jde o to protiruské naladění české elity, bylo by hezké, kdyby to tak bylo. Občas ovšem i někoho vybaveného akademickým titulem postihne rusofilní blouznění. Pokud ale slovo elita vztáhneme na kriticky myslící inteligentní lidi, tak je celkem pochopitelné, že jsou naladěni protirusky. Jednak že jsou naladěni proti ruskému imperialismu, na kterém není nic, co by se nějaké elitě mělo líbit, jednak že jsou skeptičtí i vůči většinovému ruskému obyvatelstvu, které tyto imperialistické režimy drží u moci. Skepticky se na Rusko dívali i Havlíček-Borovský a T. G. Masaryk a jejich postřehy jsou pořád platné. Máme tu zkušenost sovětské okupace. SSSR byl jen jedním převlekem ruského impéria, takže teze, že dnešní Rusko není SSSR, se dá obrátit také jako tvrzení, že ale SSSR byl Ruskem. Že ho dlouho vedl Gruzínec Stalin je jiná věc, na tom už tolik nezáleží.
Pokud jde o ruské obyvatelstvo, je nutno ho především litovat. To nic nemění na tom, že své vůdce si dnes volí samo, a pokud Putinovi důvěřuje 80 procent lidí, napadne nás, že 80 procent Rusů má vkus, kterému nerozumíme. To je asi tak nejjemnější, co se na to dá říci.
Ruská hrozba tu je
Ruská hrozba není nijak mýtická. Máme za sebou jednu ruskou okupaci, která trvala dvacet let a Moskvou dosazený totalitní režim, který trval čtyřicet let. Moskva během druhé poloviny minulého století opakovaně zničila všechny pokusy o svobodnější život v zemích, které podle ní náležely do jejího impéria. Posledním výbojem byla drzá protiprávní okupace Krymu a vysílání ruských vojáků na východní Ukrajinu. To ukázalo naprostou nedůvěryhodnost ruského režimu. Co si ostatně myslet o zemi, kde je prezidentem bývalý činovník zločinecké KGB?
Pokud zvýšené pravomoci tajných služeb pomohou odhalit ruské kejkle u nás, je to jen dobře. Ruské kejkle nejsou samozřejmě jen doménou Rusů. Na těch se může podílet leckdo.
