Zástupci bezmála dvou stovek zemí světa se v sobotu v Glasgow shodli na společném znění dohody o dalším postupu v boji s klimatickými změnami. Na konferenci COP26 státy souhlasily, aby postupně nastal odklon od využití uhlí k výrobě elektřiny. Čína a Indie však dosáhli toho, že místo navrhovaného pozvolného konce uhlí stojí v deklaraci pouze zmínka o postupném omezení jeho použití.
Také vyjednavač za Evropskou unii, eurokomisař Frans Timmermans vyjádřil vážné výhrady ke způsobu přijetí změn a ústupku ve prospěch Indie a Číny. Navzdory tomu ale dohodu označil za „historickou“. Podobně se vyslovili rovněž zástupci Švýcarska nebo Lichtenštejnska. To navíc kritizovalo menší prostor, který dostaly malé státy při vyjednávání. O stejném problému hovořili i představitelé několika malých ostrovních států. Britský předseda COP26 Alok Sharma po hlasování neskrýval dojetí. Sharma ocenil přístup zemí, které byly ochotné ustoupit od svých požadavků tak, aby všech 197 států mohlo podepsat jednu společnou dohodu. Za nutnost ústupků se dokonce všem omluvil.
Konferenci pořádala Organizace spojených národů (OSN). Cílem setkání v Glasgow bylo přijmout závazky, které by zajistily zastavení globálního oteplování a nárůst teploty nanejvýš o 1,5 stupně Celsia ve srovnání s předindustriální dobou.
Setkání mělo už před svým začátkem stanoveno tři kritéria, na základě kterých chtěla OSN hodnotit úspěch konference: snížit do roku 2030 emise oxidu uhličitého na polovinu, získat 100 miliard dolarů od bohatých zemí na pomoc těm chudším a zajistit, aby polovina této částky pomáhala rozvíjejícím se zemím přizpůsobit se nejhorším dopadům změn klimatu. Jak ovšem zdůraznil generální tajemník OSN António Guterres, ani jedno z těchto kritérií nebylo splněno. „Máme ale základní stavební kameny pro další pokrok,“ doplnil. Podle Guterrese je klimatická dohoda z Glasgow důležitým krokem vpřed, nebyla však kolektivní politická vůle, aby se překonaly některé hluboké rozpory. Poukázal na to, že výsledek setkání nestačí a je potřeba přejít v boji za záchranu klimatu do „nouzového režimu“.
Švédská klimatická aktivistka Greta Thunbergová na twitteru konferenci shrnula slovy: „Bla, bla, bla.“ Kromě toho zdůraznila, že skutečná práce na záchraně klimatu se odehrává mimo zasedací sály. „A nikdy se nevzdáme, nikdy,“ dodala aktivistka, která inspirovala rozsáhlé demonstrace za důslednější ochranu klimatu.
Další závazky
Frans Timmermans těsně před hlasováním uvedl: „Proboha, nezabíjejte tento okamžik. Přijměte prosím tento text, abychom přinesli naději do srdcí našich dětí a vnoučat.“ Alok Sharma shrnul oblasti, ve kterých setkání dosáhlo úspěchu jako „pokrok v oblasti uhlí, aut, peněz a stromů“. Vedle problematických a velmi mediálně sledovaných debat o postupném útlumu používání uhlí se někteří světoví lídři zavázali také k zastavení odlesňování nebo snižování úniku metanu do atmosféry. Na rozdíl od závěrečné klimatické dohody, kterou jednomyslně schválili všichni účastníci, ale dílčí dohody uzavíraly jen různě velké skupiny států.
Téměř polovinu veškerého dosud pozorovaného oteplení planety vědci přisuzují metanu, který má více než osmdesátkrát větší schopnost zachytávat teplo v atmosféře než oxid uhličitý. K cílům snížit do roku 2030 úniky metanu do atmosféry o 30 procent oproti roku 2020 se zavázala téměř stovka zemí. Ty dohromady představují přes polovinu veškerých emisí tohoto plynu. Skupina zemí včetně Británie, Polska, Turecka nebo Indie společně s firmami jako Ford a General Motors ohlásily, že chtějí mít do roku 2040 na trhu s novými auty výhradně bezemisní vozidla. Právě spalovací motory a doprava celkově jsou velkým zdrojem znečištění ovzduší.
Část státníků se v Glasgow zavázala, že do roku 2030 zvrátí úbytek světových lesů. Ke společnému prohlášení se připojilo přes 100 států včetně Brazílie, Indonésie a Konžské demokratické republiky, na jejichž území se rozkládá většina světových tropických pralesů. V ujednání se země zavázaly poskytnout zhruba 19,2 miliardy dolarů (asi 423 miliard Kč) z veřejných i soukromých zdrojů na ochranu a obnovu lesů, boj s požáry a podporu původních obyvatel. Odborníci nicméně upozorňují, že podobné sliby již řada zemí v minulosti učinila, ale nakonec nesplnila.