Politický veterán Stanislav Křeček (Československá strana socialistická, Demokratická strana práce, ČSSD) zjistil, že demonstranti proti Andreji Babišovi vůbec neberou ohled na zájmy prostých pracujících. Tedy pracujících Agrofertu.
Už by se zdálo, že se nedá najít nový pohled na dění kolem Babišova impéria, ale u nás je nemožné stále možné. Stanislav Křeček napsal v Právu (28. 11.): „Zdá se mi, že účastníci protibabišovských demonstrací neberou dostatečně v úvahu, že Agrofert není banka, do které se ukládají evropské peníze pro jejího majitele, jak to někdy na demonstracích vypadá. Ale že to jsou desítky pracovišť a dílen, kde pracují tisíce lidí a také zde berou svoji mzdu. Volání po tom, aby Agrofertu byly zastaveny dotace, jistě netěší majitele, ale málo se musí líbit i těm, kteří zde pracují. Myslíte, že touží být bez práce jen pro výkřiky několika nedostudovaných ‚hlídačů demokracie?‘“
Takže když se někomu nelíbí konflikt zájmů oligarchy v politice a neoprávněné pobírání dotací a trestně stíhaný premiér, tak je vlastně cynik, kterému nezáleží na lidech, ze kterých se následkem těchto lehkomyslných intelektuálských rejdů mohou stát nezaměstnaní.
Pak ještě naznačuje, že Babiš je v tom nevinně: „Copak sem chodí evropské peníze jen tak a Babiš si je jen odváží do svých podniků? Nebo jsou rozdělovány úředníky podle evropských směrnic, osobami k tomu určenými a na základě rozvojových programů odvětví a krajů? Právem se nejvyšší státní zástupce ptá, kdy a jak byla vyšetřena práce a odpovědnost těchto lidí, než peníze dorazily ‚k Babišovi‘.“
Na to celkem podrobně odpovídá audit Evropské komise, stačí si to přečíst. Ale abychom to shrnuli, úředník sem, úředník tam, Babiš nejspíš už nic nedostane.
Neotřelá je ale myšlenka, že když si někdo vezme peníze, na které nemá nárok, tak je to v pořádku, protože pak z toho něco dostanou i „ti lidi“. Když někdo řekne, že na to dotyčný nárok nemá, tak je zlý a vyvolává hrozbu chudoby. Že by třeba peníze určené pro malé podniky mohly jít opravdu do malých podniků, ale nešly, a tím možná někteří lidé přišli o práci, to oligarchův rytíř nějak nebere v úvahu. Nebo že by bylo dobré, aby peníze určené na inovace šly skutečně na inovace, a ne na nějakou banální toustovou linku. O poměrech v Babišových výrobnách škoda mluvit. Ale co, „chudoba“ sedí u PC, nebo vstává do drůbežáren a Andrej obětavě maká. Takový už je život.
Pak se Stanislav Křeček ve starosocialistickém stylu pustil do boháčů: „Kde se vzaly miliardy vlastněné mnohými našimi miliardáři? Z poctivé každodenní práce? Takoví jistě jsou. Zároveň zde existuje systém, který na straně jedné produkuje milionáře a na straně druhé občany nemající na nečekaný běžný výdaj v domácnosti.“ A lidé se prý stejně nezabývají politikou a nějakými úvahami o liberální demokracii, ale starají se o to, jak sehnat na jídlo pro sebe a děti. Pak přichází revoluční výzva: „Až lidé pochopí, že problémem není Babiš, ale systém, to se pak budou dít věci.“
Problém je jistě i systém. Některým miliardářům k miliardám pomohla i ČSSD, kde se Křeček politicky angažoval a kde byl předsedou jistý Miloš Zeman. Systém, jehož součástí byl i Andrej Babiš, ačkoliv se dnes tváří, že byl v 90. letech na služební cestě na Marsu.
Hezký je i jeho závěr ve stylu pověstné Muriel Blaive, která nám říká, jak jsme tady vlastně za vlády jedné strany skutečně žili, a nevíme to: „Nikdo přece nepopírá, že před Listopadem zde existoval stát, který popíral občanská a politická práva, ve kterém byli vězněni nevinní lidé, a v určitém období byli dokonce popravováni, ale také zde žily své běžné životy miliony rodin. A že to tedy nebyla jedna hrůza vedle druhé, jak se nám to dnes mnozí ‚historikové‘ snaží vnutit. Míjíme se i v hodnocení své vlastní minulosti…“
V tom se opravdu míjíme. Byla to tady jedna hrůza vedle druhé. Následky máme dodnes.
