Americký prezident se rád vyjadřuje i k věcem, na které se ho nikdo neptá. Kdysi Kaliforňanům radil, aby začali shrabávat listí v lesích a zamezili tím vzniku požárů. Prý to tak dělají v Norsku. Nedávno zase dumal nad tím, proč hasiči nezkusí udusit plameny v katedrále Notre Dame pomocí vody shazovaní z letadel a helikoptér. Odborníci upozornili, že by to pravděpodobně způsobilo kolaps celé stavby. Nyní při vyjádření soustrasti obětem výbuchu v Bejrútu prohlásil, že mohlo jít o útok. Ministerstvo obrany pak novináře s žádostí o informace odkázalo na Bílý dům. 

Co ví a neví prezident

Americký prezident má samozřejmě přístup ke zpravodajským informacím z celého světa. Pokud by poctivě četl všechny denní souhrny a vyžadoval si další informace, byl by to nejspíš nejlépe informovaný jedinec na planetě. Nebo by se možná jen ze všech jednotlivostí, co mu projdou rukama, dočista zbláznil.

Denní souhrny obsahují jen zjištění potvrzená či ověřená s vysokou mírou pravděpodobnosti. Netříděné zpravodajské informace je třeba nejprve vyhodnotit na základě důvěryhodnosti zdroje a dalších kritérií. I pokud jsou považovány za spolehlivé, dostanou se na prezidentův stůl jen v případě, že mají skutečně zásadní význam.

Následky útoku

Pokud by se skutečně jednalo o útok nějaké třetí strany, pak by to znamenalo další rozvrat v již tak chaotickém regionu. Je tedy nasnadě, že tato informace by skutečně byla považována za velice významnou. Bylo by třeba okamžitě zvýšit zabezpečení amerických vojáků v oblasti a v závislosti na zjištění viníků dále reagovat.

Pokud by tedy americké tajné služby skutečně měly ověřené zprávy o tom, že se jednalo o cílený útok, pak by jistě prezidenta informovaly. Prezident se odvolával na názor nespecifikovaných vysoce postavených generálů. Pokud tomu tak je, pak nemusí jít o konsensus tajných služeb, o němž by Trumpa informoval nejspíš John Ratcliffe, jejich nejvyšší ředitel.

Civilní, vojenská a další rozvědky

Teoreticky je možné, že se jedná o dílčí zjištění některé z řady tajných služeb, které prezentoval vrchní velitel té které služby. Spojené státy mají rozvědky civilní a vojenské. Armáda, námořnictvo i letectvo mají navíc svou vlastní rozvědku. Informace tak mohla pocházet od některé z nich. Tomu by naznačovalo, že Trump mluvil o tom, že ji má od generálů.

Zároveň je ale také možné, že šlo vlastně jen o neprověřenou spekulaci, která by se za normálních okolností neměla k prezidentovi vůbec dostat. Otázka je, zda si prezident ony „významné generály“ nevymyslel. Podal to totiž tak, že jde o jejich pocit. Sám prezident se přitom chlubí tím, že se řídí především svým instinktem. Možná tedy jen potřeboval autoritu, o kterou svůj instinkt opřít. 

Ministerstvo odkazuje na Bílý dům

Mluvčí ministerstva obrany se k věci nevyjádřil a novináře žádající detailnější informace posílá s dotazy do Bílého domu. Jeho mluvčí ale věc také nijak nekomentovala. Je samozřejmě nepředstavitelné, že by se ministerstvo přímo postavilo proti vrchnímu veliteli a celou věc popřelo, i kdyby na ní nebylo ani zbla pravdy.

Na chvilku ale připusťme i variantu, že prezidentovi skutečně něco řekl nebo naznačil někdo z vojenských velitelů třeba i s odvoláním na jemu podřízenou rozvědku. Pokud ministerstvo odmítá verzi o útoku potvrdit, tak by to znamenalo, že se tato informace neměla z různých důvodů dostat na veřejnost. Může jít jen o neověřenou spekulaci, nebo je například třeba chránit zdroj.

Co je horší?

První možnost je tedy ta, že Trump prostě jen bez rozmyslu plácnul to první, co ho napadlo. Velikost onoho výbuchu se skutečně tak trochu vzpírá pochopení a útok může znít jako lákavé vysvětlení. Nicméně například v roce 1947 došlo v přístavu Texas City k explozi lodi převážející dusičnan amonný. Vyvolal ji obyčejný požár, hlavní podezřelý i v Bejrútu, a stála život téměř 600 lidí.

Druhá možnost pak je, že skutečně existují důkazy či přinejmenším věrohodné náznaky toho, že šlo o útok. V takovém případě prezident naprosto nesmyslně celou věc zveřejnil předčasně. Může tím zvýšit nestabilitu v oblasti, ohrozit zpravodajské zdroje amerických tajných služeb a v neposlední řadě americké vojáky. Těžko soudit, zda si má člověk víc přát, aby si americký prezident vymýšlel, nebo pouštěl ústa na špacír.