Obracím se na politiky České republiky s prosbou o vysvětlení jedné záhady. Když na jaře tohoto roku rozděloval ministr kultury Lubomír Zaorálek jednu miliardu a dvě stě milionů korun příspěvkovým organizacím jako pomoc české kultuře, dozvěděli jsme se od něj, že soukromá divadla do kultury nepatří, protože spadají pod ministerstvo průmyslu. Pětašedesát let jsem žil v domnění, že každé divadlo je součástí kultury. Podle ministra kultury je to omyl a jde o tzv. kreativní průmysl. Pan ministr ještě dodal, že dokud on bude ve funkci, tak nikdo, kdo si z kultury udělal byznys, nemá nárok ani na korunu kompenzace za vynucené uzavření divadel. Prý to je riziko podnikání ve sféře kreativního průmyslu.

Většina politických stran má přitom ve svých programech podporu svobodného podnikání. Uběhlo několik měsíců a od dnešního dne se kultura (a nejen kultura) znovu plošně zavírá. Dle vyjádření představitelů vlády – Babiše, Prymuly a Schillerové – chce stát naopak zachovat bez omezení průmysl. (Sic!) Divadla – i ta soukromá – už tedy zase do kultury patří? Vláda s ministrem Zaorálkem nařídila zákaz kulturní činnosti od pondělí 12. října 2020. Od tohoto data divadla nehrají. Ani ta soukromá. 

Mohl by někdo z odpovědných představitelů České republiky začít mluvit jednoznačně a říct jednou pro vždy, zda soukromá divadla patří do kultury, nebo do průmyslu? To má pro nás totiž zásadní význam ohledně nařízení uzavření kultury. Nebo přijde nyní pan Zaorálek s tím, že podnikatel Hrušínský patří pod ministerstvo zemědělství, protože Divadlo Na Jezerce je obklopeno zelení a nachází se v parku? Protože herci obdělávají své role, tak z nich nyní budou rolníci?

Lubomír Zaorálek je ve vrcholné politice od devadesátých let. Tu jako předseda Poslanecké sněmovny parlamentu ČR, tu jako ministr zahraničí, místopředseda vlády, předseda poslaneckého klubu a volební leader ČSSD a místopředseda této strany, tu jako ministr kultury v Babišově vládě. Uvědomil jsem si, že lidé jako Zaorálek vládnou v ČR nepřetržitě už třicet let. Lidé, pro které je podnikání v kultuře byznys nehodný umění a neodpovídá jejich představám o kultuře, ve skutečnosti znevažují svobodu podnikání a postavení podnikatelů v demokratickém státě.

Mohl by Lubomír Zaorálek nebo kdokoliv jiný vysvětlit, jaký je rozdíl mezi byznysmenem Töpferem, Kulhánkem a dalšími řediteli tzv. příspěvkových organizací a byznysmeny Hrušínským, Heřmánkem, Kocourkem a dalšími? Jeden podstatný rozdíl se nabízí. První dva jmenovaní byznysmeni pracují stoprocentně s penězi daňových poplatníků a jsou označováni jako neziskoví (jejich podnikání nesmí vykazovat zisk – přičemž s každoroční 90 milionovou dotací musí být jejich největším uměním věrohodné účetnictví), zbylí tři jmenovaní pracují většinově s penězi soukromými. Také bych rád věděl, co panu ministrovi v kultuře vadí na označení byznysmen neboli úspěšný obchodník? V čem jiném bych měl podnikat, když mám Živnostenský list a zápis v Obchodním rejstříku znějící na provozování kulturní činnosti. Divadlo Na Jezerce nevzniklo zásluhou ministerstva kultury, nebo dokonce průmyslu, ale díky svobodě, kterou jsme získali v listopadu 1989. Děkuji za odpověď.   

Autor je principál Divadla Na Jezerce