Do duše nikomu nevidíme, ale projevy posoudit můžeme. To, co vykládá politolog Zdeněk Zbořil na dezinformačním webu První zprávy (hned citovaly pochopitelně Parlamentní listy), by bylo samo o sobě jen směšné. Je to ale odraz ideologické masáže, která ovlivňuje víc lidí, než mají tyto stoky čtenářů. Odpovídá to myšlení lidí, kteří teď tuto zemi vedou.

Byla to pozoruhodná emanace myšlenek. Citujeme: „Kdybych to měl vyjádřit jednou větou, tak samozřejmě z té strany představitelů státní moci tam byla vidět jednoznačná snaha po tom, aby se nejitřily city veřejnosti a aby se lidé soustředili … jednak taky nekazily příjemné svátky, které přece jenom v téhle střední Evropě jsou spíše svátky klidu než dobou revolucí, ale také aby se zamýšleli nad vážnými problémy a nevšímali si těch podružných. Myslím si, že jediný, kdo se toho zhostil se ctí, byl pan prezident. Přesně odlišil, co je to důležité a co je nedůležité a také tomu věnoval přiměřenou pozornost. Dokonce i pan premiér ve vyjádření na těch jeho tradiční médiích upozorňoval na to, co nás čeká a ne, co jsme zažili… Opozice díky tomu, že má nedostatek racionálně formulovaných programů, tak se obrací jenom k minulosti. Trojčení České televize se vzpomínkami na dobu totality vypadalo, že právě žijeme tu totalitu. Když nemluvíme o tom, zda ten pojem je vůbec správný, nebo nesprávný. Ale denně od rána do večera jsme se dozvídali nějaké hrůzy z minulosti, a to tak často, že nám úplně zevšedněly a že se nás vlastně už nedotýkají. Jako když Česká televize od rána do večera dává Zdeňka Svěráka a Cimrmany, tak to prostě za dva tři dny nikoho nezajímá.“

Celkem by rozbor těchto breptů bylo možno provést stručně. Pokud se politolog Zbořil nedívá na televizi, měl by si aspoň pročíst televizní program ČT, aby věděl, co se tam vysílá, a nevykládat nesmysly. Ze subjektivního hlediska lze ovšem pochopit, že lidem s něžným vztahem k totalitní minulosti musí každá zmínka o tehdejších poměrech připadat nadbytečná. Především komunistům stále ještě strašícím v politice, jedincům, kteří kdysi požívali různých výhod, a nostalgikům, kteří si myslí, že za jejich dnešní nemladost může Havel.

Je to smutný pohled, když vidíme, jak daleko mohl u někoho dojít rozklad osobnosti. Myslet si, že v povídání prezidenta Zemana se momentální hlava státu dotkla nějakých podstatných otázek, vypovídá spíše o nějaké vážné poruše poznávacích schopností. Že Babiš nemluvil o tom, co jsme zažili, ale raději o zářné budoucnosti, je právě ten problém. Nemluvil o věcech, které existují, ale o tom, jak si budoucnost představuje a jaká by podle jeho představ měla být. Vytvořil si jakousi utopii, aniž by nám sdělil, z čeho se tato utopie bude jednou financovat. Už teď drží svoji slibotechnu v provozu jen za pomoci zadlužení.

Stejně jako Zeman i Babiš vynechal nepříjemné události, které se týkají nejen jeho osobně, ale také celé země. Totiž jeho vlastní trestní stíhání, což je v naší zemi u politika v tak vysokém postavení skutečně výjimečná záležitost. Zatím jsme tu něco takového neměli. Nezmínil ani zjištění Evropské unie ohledně jeho konfliktu zájmů a neoprávněného pobírání evropských dotací.

To všechno blokuje politický život a bude to mít také značný finanční dopad, nemluvě o tom, že to vypovídá o morálce panující v současné vládnoucí vrstvě. Jenže pan Zbořil už žádný politolog není, je to jen mluvící hlava, jejíž moudra patří skutečně už jen do dezinformačních médií, kam docela dobře zapadne. Považovat lidi meloucí z posledního za lídry s nějakou vizí a schopností rozeznat to skutečně důležité, je zcela zmatené. Že se u nás najdou desítky procent lidí, kteří mají zálibu v pohádkách, je celkem známo. Není to poprvé a bohužel na to doplatili vždycky všichni. Neschopní a ulhaní u nás vládnou a někteří lidé jim to komentují a chválí. Zapojili se pilně politici, novináři, bývalí novináři a několik bavičů a sportovců. Že jim to za to stojí. Ale asi ano.

Je to smutný pohled a mělo by to v zájmu duševní hygieny, stavu lidských svobod a ekonomiky co nejdříve skončit.