Krást peníze? Dnes už jsou podnikatelé připravováni rovnou o firmy, případně o celý majetek. Františku Kajgrovi majitel společnosti Ravak Jindřich Vařeka sdělil, že z něj po násilném převzetí jeho firmy udělá posledního bezdomovce na Příbramsku. A snaží se o to všemi prostředky. Deník FORUM 24 proto zkoumal, jak je možné, že se insolvenční mafii tak jednoduše daří brát podnikatelům majetky a ničit jim život.
Rodinná firma Kajgr – prodej pneu vznikla v roce 1935 v Dobříši. Třem generacím Kajgrů se dařilo firmu udržet a dále budovat a mohli v ní pracovat i po roce 1948. Po sametové revoluci byla společnost navrácena vlastníkům a František Kajgr se spolu se svým otcem rozhodl investovat, rozvíjet a celý svůj život obětovat úspěšné společnosti. Ta však dnes patří majiteli firmy Ravak Jindřichu Vařekovi, který ji za velmi podivných okolností převzal, přejmenoval na Pneu Tiger a rozhodl se Františka Kajgra zničit. Tak jako se mu to podařilo s Oleo Chemical a Kamilem Jirounkem. Již před časem se v souvislosti s podobnými případy objevilo označení insolvenční mafie.
[ctete]100660[/ctete]
Za více než dvacet let, kdy František Kajgr firmu řídil nejprve jako ekonomický ředitel a po smrti otce jako šéf celé společnosti, Kajgr – prodej pneu fungovala v podstatě bez problémů. Kromě pobočky v Dobříši vybudovali Kajgrovi další místa v Příbrami, ve Veselí nad Lužnicí, ve Strakonicích i v Praze. Pro partnery, tedy výrobce pneumatik, i banku, byli bezproblémovými klienty. Z Kajgr – prodej pneu se stala akciová společnost a nastal čas dále růst, a to i přes ztráty v době ekonomické krize.
V letech 2010 a 2011 se František Kajgr sešel s mocným příbramským podnikatelem Jindřichem Vařekou, který se jevil jako mecenáš podporující rozvoj byznysu v kraji – ostatně jeho syna dnes najdeme na příbramské radnici, kde je Jindřich Vařeka ml. primátorem za hnutí ANO. Kajgrovi sdělil, že se dobře znal s jeho otcem a že nemá vůbec zájem o prodej pneumatik, ale o výrobu a rozvoj. Kajgrovi půjčil ve třech fázích třicet milionů korun, velmi ochotně s poukazem na to, že majetkové poměry firmy Kajgr – prodej pneu jsou dostatečnou zárukou, a pro další kroky se rozhodli požádat si o dotaci z Evropské unie.
Andrej Babiš na návštěvě ve společnosti Ravak
Likvidace pneumatik? Cesta k výrobě biopaliv
Čtenáře nejspíše napadá otázka, proč by podnikatel, který má úspěšnou firmu zabývající se vybavením koupelen, potřeboval vložit peníze a úsilí do odvětví týkající se pneumatik. Odpověď je jednoduchá – 16. prosince 2011 vznikla akciová společnost Ravak Chemical, která nejen že byla připravena převzít byznys Oleo Chemical, ale právě další rozvoj pneuservisu Kajgr je něčím, co do svého portfolia potřebuje.
Vařeku totiž zjevně zásadním způsobem, stejně jako jeho spojence Andreje Babiše, zajímají biopaliva. Oleo Chemical měla k dispozici know-how pro výrobu biopaliv druhé generace, takovou, která je světovým trendem dalšího rozvoje výroby, na rozdíl od řepky, která nám vždy na jaře romanticky zbarvuje půlku republiky. S likvidací pneumatik totiž souvisí tzv. drcení, do kterého měl u Kajgra Vařeka investovat a k němuž měla směřovat dotace. A nejde jen o drcení, ale i o další proces – laicky řečeno šlo o budoucí možnost vyrobit z ojetých pneumatik díky procesu vakuové pyrolýzy tzv. špinavou naftu – jedná se tak o byznys s velkým potenciálem a zářnou budoucností. A to si Vařeka dobře uvědomoval.
Kajgr s Vařekovým nevlastním vnukem Janem Šimkem (který byl v roce 2012 natočen při pokusu o úplatek příbramského úředníka, za což byl také odsouzen) začal objíždět různé země a shánět linku, na kterou by bylo možné získat dotaci. Žádost připravovala společnost, se kterou měl mít Vařeka dobré zkušenosti. V den odeslání žádosti se ale cosi nepodařilo, firma, která měla být na dotace specializovaná, nezvládla správný termín, a šance na dotaci tak byla pryč. A vzápětí byla pryč také tvář hodného podnikatele Vařeky, který chce někomu pomáhat. Své peníze požadoval zpátky okamžitě, ač bylo před splatností, odmítal jakoukoli dohodu a rozhodl se Kajgr – prodej pneu, a. s., prostě převzít.
Rozjel se tak dlouholetý spor, kvůli kterému byl Kajgr vystaven enormnímu tlaku. Poté co podal trestní oznámení kvůli podvodu s akciemi – když se 5. června 2014 konala bez jeho vědomí valná hromada, na níž se stal Vařeka stoprocentním akcionářem firmy, začali jej sledovat neznámí lidé, někdo se jej dle jeho slov pokusil porazit autem a Kajgr byl dokonce zařazen do programu na ochranu svědků. 27. června 2014 Vařeka s svými lidmi – Šimkem a Janem Limpouchem ze společnosti Marfipa, která získala peníze na odkup pohledávky firmy Kajgr – prodej pneu od Raiffeisenbank půjčkou od Vařeky – dotlačen k podpisu čestného prohlášení, že za osm milionů celou firmu prodává. Kajgr vzápětí dostal výpověď na hodinu ze své vlastní společnosti, čímž ale příběh ani tak nekončí. Vybavení provozoven totiž patřilo Kajgrovi jako fyzické osobě, nikoli firmě. Dnes již bývalý majitel odmítl všechny věci Vařekovi předat – bylo mu řečeno, že se jej Vařeka a spol. zbaví jinak – a dnes je policií vyšetřován kvůli krádeži pěti milionů korun z firemní pokladny. „Řekli mi, že na mě tohle připraví, pokud jim vybavení neodevzdám,“ řekl deníku FORUM 24 Kajgr.
[ctete]101933[/ctete]
V září 2014 zmizely z pneuservisů vývěsní štíty Kajgr – prodej pneu a nahradil je název Pneu Tiger, zejména v telefonu znějící zákazníkům velmi podobně. Od června 2016 je František Kajgr v insolvenci a čeká, zda půjde do dražby i jeho rodinný dům. Jak totiž v rozhovoru pro deník FORUM 24 sdělil, Vařeka se rozhodl udělat z něj „posledního bezdomovce na Příbramsku“ – a dělá pro to všechno. Stejně tak je v insolvenci akciová společnost Kajgr – prodej pneu, a. s., kvůli nezaplaceným účtům od dodavatelů, které má na starosti výše zmiňovaný Šimek. V zimních měsících vznikly také statisícové škody v provozovnách v Dobříši a ve Veselí nad Lužnicí, kde bylo poškozeno topení a rozvody vody.
Vyjádření Jindřicha Vařeky
V posledních dnech jsem se stal předmětem vylhaných a nepravdivých pomluv ze strany pana Františka Kajgra vůči mé osobě. Tyto pomluvy nehodlám nechat bez reakce, proto tedy uvedu několik jasných, prokazatelných a zdokumentovaných skutečností. Na úvod chci zdůraznit: za krach společnosti Kajgr – prodej pneu je plně odpovědný její původní majitel František Kajgr, který situaci podnikatelsky a evidentně ani lidsky nezvládl.
A nyní fakta: V roce 2013 činily dluhy které napáchal František Kajgr celkem 127 milionů korun. Dodavatelům za pneumatiky dlužila společnost KAJGR – prodej pneu 20 mil. Kč, Raiffesenbank 45 mil. Kč a 2mil na jím spravované, později nenalezené pokladně a fyzická osoba František Kajgr mé osobě 30 mil. Kč, panu Nohovi 8 mil. Kč a společnosti KAJGR – prodej pneu 22mil Kč (tedy akcionář vůči své společnosti). Hodnota firemního a osobního majetku Františka Kajgra v té době činila 35 mil. Kč (za dluhy společnosti ručil veškerým svým majetkem). To znamená, že společnost dlužila 67mil. a pan František Kajgr 60mil. Kč. Tedy v 2013 byl pan Kajgr hluboko předlužen. Společnost i fyzická osoba měli každý zvlášt, ale i dohromady dluhy podstatně vyšší, než činil jejich majetek a dle zákona tak byla společnost, ale i pan Kajgr jako fyzická osoba povinni vyhlásit bankrot. Místo toho se pan Kajgr pokusil získat další půjčky od mé osoby i dalších soukromých osob.
Účetnictví firmy bylo neprůkazné, neúplné a obsahovalo i řadu na první pohled absurdních položek, jako například minusový stav pokladny. (Jejíž stav nikdy nemůže být menší než nula). Docházelo k nezákonným půjčkám z vlastního podniku jež nesplňovaly podmínky pro poskytování půjček v akciové společnosti. Toto ostatně již na základě trestního oznámení řeší příslušné orgány policie.
Prověrka účetnictví v roce 2013 ukázala vysoké předlužení firmy, které vedlo její věřitele k okamžitému požadavku na vrácení peněz. Až můj zástupce ve firmě Jan Šimek zabránil dalšímu zadlužování a krácení tržeb. Všechna má tvrzení v této reakci lze doložit účetními a dalšími firemními doklady.
Beznadějný finanční stav firmy Kajgr – prodej pneu byl zapříčiněn jen a pouze lehkovážným a ekonomicky nezodpovědným přístupem Františka Kajgra. Ostatně ten to i sám přiznal na společném jednání se mnou i členům své vlastní rodiny, kterou připravil o hmotné zajištění. Bohužel, s odstupem času se František Kajgr snaží odvést pozornost od svých provinění jinam, obviňuje své věřitele a prostřednictvím několika médií šíří nepravdy a vyslovené lži. Je to smutný příběh člověka, který nezvládl správu nabitého dědictví a nezvládá ani ostudnou současnost.
Snaha spojovat podnikatelský krach firmy Kajgr skrze moji osobu s politikou a s Andrejem Babišem je nesmyslná až grotesktní. Žádná politika, žádný Babiš ani já osobně za krach firmy Kajgr neneseme odpovědnost. Za ten si může pouze pan Kajgr sám.
Jindřich Vařeka
František Kajgr ovšem rezolutně odmítá, že by měl jakékoli jiné dluhy, než uvedený dluh vůči Jindřichu Vařekovi a běžný provozní úvěr, který byl plně kryt zásobami zboží. Dluh panu Nohovi byl uhrazen již v roce 2009 a je zde uveden nepravdivě. Závazky vůči dodavatelům byly hrazeny formou prodloužené splatnosti za sezónní zboží a nelze je tudíž považovat za dluhy. Takové podmínky splatnosti navrhovali sami velcí výrobci pneumatik jako formu podpory svým stálým zákazníkům. Kajgr také uvádí, že před Vařekovým vstupem do firmy neměl žádné problémy, jež by měly vést k bankrotu. Vařekovo tvrzení o bankrotu, za který si může Kajgr sám, je tudíž podle Kajgra účelové. Kdyby měl skutečně Kajgr takové dluhy, jaké jsou uvedeny ve výše citovaném, stanovisku, pak by Vařeka zcela jistě nechtěl s Kajgrem provozovat společný podnik na drcení pneumatik.
Podstatné je ale hlavně to, že Jindřich Vařeka nevysvětluje, jak se sám ocitl ve firmě Františka Kajgra a proč po jejím převzetí trvá na jeho úplném ožebračení, neboť jeho vlastní pohledávky tím byly více než dobře umořeny.
