Slovenská strana ANO mediálního magnáta Pavla Ruska, ze kterého si vzal Andrej Babiš vzor při vytvoření české verze, už neexistuje. Rozpadla se a fakticky nepřežila jedno volební období. Jeho český následovník se snad poučil z chyb svého předchůdce, nicméně jejich podobnost je pozoruhodná.
Babišovo ANO následuje Ruskovu stranu mimo jiné v tom, že se začíná vnitřně rozkládat, o čemž svědčí situace v regionech. O tristních poměrech uvnitř hnutí dnes veřejně hovoří i někteří jeho bývalí prominentní členové, jako je advokát Milan Hulík, který tvrdí, že se kvůli absenci programu a vnitřním sporům ANO do dvou let rozpadne. To ukáže čas. Už teď však lze hodnotit, co mají oba jmenovci společného a v čem se liší.
[ctete]39575[/ctete]
Pavol Rusko, slovenský Berlusconi
Mediální podnikatel a tehdejší spolumajitel a generální ředitel TV Markíza Pavol Rusko založil projekt ANO (Aliance nového občana) v roce 2001. ANO bylo považováno za produkt televize Markízy. Rusko v té době ještě ovládal celoplošné Rádio Okey, deník Národná obroda, týdeník Markíza a stejnojmenný internetový portál.
Řada slovenských médií tehdy Ruska kritizovala za zneužívání televizní obrazovky, viditelné to bylo především ve zpravodajství Televizních novin. Kvůli problematickým příspěvkům, stranícím ANO, si Markíza vysloužila několik správních řízení, které jí vynesla stotisícové pokuty.
Pouhý rok po svém založení se strana ANO v parlamentních volbách v září 2002 dostala do slovenského parlamentu, když získala 8 procent hlasů. Ačkoli Rusko podle průzkumů čekal lepší výsledek, bylo zjevné, že k úspěchu ANO pomohla především jeho média v čele s Markízou.
Volby sice vyhrál Vladimír Mečiar, ale vládu nakonec sestavovaly čtyři pravicové strany pod vedením Mikuláše Dzurindy. Pavol Rusko se stal místopředsedou slovenského parlamentu.
Jak o ANO psaly MF DNES a Lidové noviny?
Mladá fronta DNES v článku „Stranická Markíza, shnilá STV“ (3. 8. 2002) uvedla: „Představte si následující kreslený vtip. Televizní reportér končí svoji reportáž slovy: „Pro televizi ANO Zdenko Samostatný.“ Příjmení Samostatný je narážka na poměry panující v tomto médiu. Tento vtip není daleko od pravdy: Markíza, kterou sledují tři čtvrtiny Slováků, straní ANO a kritizuje všechny ostatní strany. Podle zdroje, který si nepřeje být jmenován, je Ruskův vliv cítit i z jiných médií: Uzavřela s ním pomyslnou smlouvu o neútočení.“
Lidové noviny v článku „Markíza ovlivnila volby na Slovensku“ (23. 9. 2002) psaly v podobném duchu. „Mediální magnát Pavol Rusko využil televizi k propagaci vlastní strany, která dostala ve zpravodajství Markízy nadstandardní prostor. Podobným způsobem ANO prezentovala i další média spojená s osobou Pavla Ruska.“
Dnes roli „Zdenka Samostatného“ převzaly týmy šéfredaktorů MF DNES a Lidových novin Jaroslava Plesla a Ištvána Léko.
Hlavní koaliční potížista
Koaliční soužití slovenské vlády od počátku provázely konflikty s Ruskovou Aliancí, která se pasovala do role potížisty útočícího na své partnery. Už několik měsíců po jejím jmenování Rusko vydíral, že ANO koalici opustí, pokud nebude obnovena koaliční důvěra. Tvrdil totiž, že koaliční partneři chtěli zneužít Slovenskou informační službu k jeho diskreditaci. Vládní krize skončila jeho jmenováním ministrem hospodářství v září 2003.
Vážnější problémy nastaly o dva roky později. Najevo vyplavaly informace, že předseda ANO si v roce 2003, v době, kdy už byl ministrem, půjčil 100 milionů korun od podnikatele Blaška, který podnikal v rámci jeho rezortu, v energetice. Dluh sice téhož roku vrátil, ale nebyl schopen vysvětlit, z jakých zdrojů. Premiér Dzurinda proto v srpnu 2005 podal návrh na jeho odvolání.
Krátce poté, co nevysvětlený korupční skandál otřásl politickou scénou, se slovenská koalice rozpadla. Zbývající tři koaliční partneři odmítli s Ruskem spolupracovat. Kauza zároveň způsobila rozkol ve straně. Proti Ruskovi se postavili ministři za ANO i většina poslaneckého klubu. Nakonec opustilo vládní koalici i křídlo poslanců odštěpených od Ruskovy strany a do konce volebního období zůstalo v opozici.
Aliance nového občana následně propadla ve volbách do parlamentu v roce 2006, kde získala pouze 1,4 procenta hlasů. Rusko odstoupil z čela ANO, a to byl začátek jejího konce.
Paralela s Babišovým ANO čistě náhodná?
Kritika, která se v té době na Alianci nového občana snášela, je v mnohém identická s českými poměry. Je jejich paralela čistě náhodná?
Pavol Rusko stranu ANO převážně sám financoval. Ve volebním roce 2002 jí věnoval 36 milionů korun. ANO byla považována za stranu jednoho muže, Rusko vyžadoval naprostou poslušnost.
Média, která Rusko vlastnil, výrazně napomohla k posílení jeho vlivu. Mikuláš Dzurinda už před volbami varoval před „mediokracií“, která zemi hrozí díky propojení politické a mediální moci šéfa ANO. Pro zvýšení atraktivity své strany v té době využíval známé televizní tváře, jako byly moderátorky Aneta Parišková a Eva Černá nebo režisér Dušan Rapoš.
Rusko podle oponentů do politiky vnesl nepřijatelné metody z podnikání, ANO vedl jako majitel firmy. Bylo mu vytýkáno, že svou soukromou stranu a veřejné funkce ve vládě používal pro své soukromé cíle.
Kritizována byla i Ruskova provázanost na podnikatelský sektor a „rizikové“ vztahy s podezřelými lidmi z minulosti. Výsledkem jeho působení v rezortu byla nevyjasněná pravidla pro poskytování pomoci velkým investorům a přehánění výše této podpory.
Liberalismus, ke kterému se ANO verbálně hlásilo, byl vybrán jen na základě průzkumů veřejného mínění. Strana jej časem úplně opustila. Jako příklad programové neukotvenosti kritici uváděli Ruskovu podporu regulačního zákona o obchodních řetězcích.
V čem se liší
Mnohé z toho, co slovenští kritici vyčítali šéfovi ANO Pavlu Ruskovi, je zakódováno v genech jeho české mutace vedené Andrejem Babišem. Česká verze je ovšem mnohonásobně ekonomicky silnější, agresivnější a rozpínavější než její slovenský předchůdce. Babiš si navíc vymohl vlivný ekonomický rezort financí s vážnými riziky všudypřítomného střetu zájmů.
Rusko byl sice považován za vlivného mediálního magnáta, nicméně nestál za ním obří moloch typu Agrofertu. Nedostával miliardové dotace, zakázky a úlevy. A jak před volbami slíbil, vlastnictví Markízy se krátce po nich vzdal. Babiš nic takového neudělal. Naopak si média pořídil jako součást byznys plánu prosazování svých politických a ekonomických zájmů.
Babišovo ANO zatím má větší veřejnou podporu. Nic však není pomíjivější než aktuální průzkumy veřejného mínění. 74 procent osobní podpory měl svého času jistý Stanislav Gross.
Domácí poměry přitvrdí
Andrej Babiš, podobně jako Pavol Rusko, nejčastěji vyvolává koaliční konflikty, a nezřídka k tomu využívá svůj tisk. Nenávist mezi ANO a ČSSD je stále zřetelnější, ovšem koaliční třenice zatím nepřerostly ve viditelnou vážnou vládní krizi. Dlužno však dodat, že právě končící rok nebyl volební. Před krajskými volbami domácí poměry přitvrdí.
Pavol Rusko nalákal voliče na chytlavé a hezké řeči. Jeho strana však brzy následovala pád svého šéfa.
Babišovo hnutí s ní má hodně společného. Čeká je stejný osud?
[ctete]35808[/ctete]
