Německý kancléř Olaf Scholz FOTO: Evropská unie / se souhlasem
FOTO: Evropská unie / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Německá firma Rheinmetall na objednávku spolkové vlády vyrobí za dva roky pro Ukrajinu 100 000 minometných granátů. S ohledem na čas, který již byl k dispozici pro mobilizaci průmyslu, a vzhledem ke spotřebě munice na bojišti je podpora ukrajinských obránců ve zmíněném rozsahu k pláči nebo k smíchu.
Totální ruská invaze na Ukrajinu je především dělostřeleckou válkou. Strana, která získá výhodu v této oblasti, má schopnost získat výhody i v ostatních oblastech. Má-li Ukrajina zvítězit nebo alespoň se udržet, musí přestřílet ruské dělostřelce. Jiné varianty nejsou k dispozici.
Rheinmetall má pro Ukrajinu do roku 2025 vyrobit sto tisíc minometných granátů ráže 120 mm. To znamená v průměru necelých 137 kusů denně.
Dělostřeleckých granátů ráže 152–155 milimetrů vystřílí Ukrajinci v obranných bitvách 4–7 tisíc kusů denně. Spotřeba minometných granátů, o níž se v ozbrojených silách rozhoduje typicky nejméně o jednu organizační úroveň níže, bývá zpravidla vyšší než spotřeba dělostřeleckých granátů.
Úkoly, které na bojišti plní děla a minomety, se částečně překrývají. Proto je možné, aby minometné oddíly převzaly některé palebné mise, jako podporu pěchoty v obraně, zatímco houfnice se svými drahými granáty se soustředily na významnější cíle. Například ničení dělostřeleckých postavení okupantů, jejich vzácné a špatně nahraditelné bojové techniky, předsunutých muničních skladů či pozorovatelských a velitelských stanovišť.
Ve výzbroji ukrajinských pozemních sil se nachází zhruba 500 minometů ráže 120 mm různých modelů a různého původu. Tyto zbraně jsou schopny vypálit až 15 ran za minutu. Jeden minomet tedy svede spolykat průměrnou denní produkci německé firmy Rheinmetall za necelých deset minut. A taková situace má trvat po příští dva roky.
Řekněme, že podle kvalifikovaného odhadu Ukrajina spotřebuje osm tisíc kusů minometných granátů denně. Z toho jí pak pomoc Německa, průmyslového srdce evropské ekonomiky, pokryje v nejlepším případě necelá 2 %.
Jak obtížné je vyrobit minometný granát? Obecně řečeno, mnohem snadnější než granát pro houfnice, jichž má Ukrajina výrazný nedostatek. Netřeba dodržet přísné výrobní tolerance, můžete použít méně kvalitní suroviny a vybavení.
Někdejší Sovětský svaz dokonce vyráběl munici pro minomety z litiny, aby kvalitnější ocel ušetřil pro jiné oblasti výroby zbraní a munice. Odlitky vybité z pískových forem putovaly k opracování na soustruh (často jen k učňům) a poté dostaly jednoduché stabilizátory v podobě křidélek. Následovalo plnění trhavinou a montáž jednoduchého nárazového zapalovače.
Celý proces byl ještě před několika lety napodoben v Tal Rifátu, syrském městečku ležícím severně od obléhaného Aleppa, kde protiasadovští povstalci dokázali v podzemních průmyslových dílnách zpracovávat na minometné granáty tříděný železný šrot. V době, kdy píšu tento článek, v podzemních tunelech Gazy právě teroristé z Hamásu provozují vlastní továrny na minometné granáty.
Ukrajina čelící ruským raketovým útokům na celém svém rozsáhlém území také vyrábí vlastní minometnou munici. Podle velitele ukrajinských dělostřeleckých vojsk brigádního generála Serhije Baranova zatím v hlavních kategoriích pokrývá svou spotřebu dělostřelecké munice zhruba z 20 %. To zřejmě znamená, že ve válečných podmínkách dokáže vyrábět nejméně desetkrát více minometných granátů než mocné a bohaté, v naprostém míru žijící Německo.
Chcete-li důkaz, že pro německou vládu přes občasné velkorysé řeči není podpora Ukrajiny významnější prioritou, zvažte prosím pár čísel. Hrubý domácí produkt na hlavu v posledním předválečném roce 2021 byl v Německu 4,76 x vyšší než na Ukrajině. Německá ekonomika byla desetkrát větší než ukrajinská. A s takovou ekonomickou kapacitou Berlín pokryje zhruba 2 % ukrajinské spotřeby minometných granátů. To, prosím, myslí někdo vážně?
Jakkoliv ekonomická pomoc evropských zemí Ukrajině je velmi významná a postupně předstihla americkou, v oblasti vojenské pomoci zůstává situace mnohem tristnější.
Německá vojenská pomoc v nominální výši 17,1 miliardy eur se v posledních dvou letech na papíře pomalu přibližuje polovině americké (42,1 miliardy), avšak existuje značný nesoulad mezi verbálními přísliby a skutečně poskytnutými zbraněmi a vybavením. Nejpodstatnější jsou zatím německé příspěvky k protivzdušné a protiraketové obraně. Ty však nemohou stačit.
Německo nadále odmítá dodat Kyjevu střely Taurus, které by umožnily zničení Kerčského mostu a výrazně okupantům zkomplikovaly udržení Krymu. Kancléř Scholz až do omrzení opakuje, že se obává údajné „eskalace“ konfliktu, pokud by tuto zbraň Ukrajině poskytl.
Český příspěvek na obranu Ukrajiny mimochodem v letech 2022–2023 činil něco přes jednu miliardu eur. V běžném roce nyní za ruskou ropu, která tvoří 65 % české spotřeby, zaplatíme zhruba dvojnásobek.
V hypotetickém scénáři, kdy příští americké prezidentské volby vyhraje Donald Trump a v souladu se svými hrozbami přeruší vojenskou pomoc Ukrajině, by Evropané měli nastoupit na místo Američanů a převzít roli hlavního zdroje vojenské podpory ukrajinské obrany.
Ovšem s tím, co v danou chvíli z Evropy na Ukrajinu míří, by se obráncům bohužel ani nepodařilo udržet stávající pozice.
