Až po měsíci a půl, co vláda svým rozhodnutím řadě z nich zavřela byznys, stát poprvé podpořil živnostníky. Vyvoleným firmám půjčil bezúročně, i když nikdo neví kterým. Reálné peníze totiž nikdo neviděl. A pomoc majitelům firem vyplatit mzdy zaměstnancům? Podmínky tak přísné, že tři čtvrtiny žádostí zůstaly zamítnuty.

Koronavirus udeřil na podnikatele po celém světě. Řešení, jak jim (a tak i celé ekonomice) pomoct, jsou ale různá.

Například Německo zachránilo už na konci března živnostníky od jistého krachu minimálním měsíčním příspěvkem 5000 eur. To je přibližně 135 tisíc korun. Mohli žádat až o dvojnásobek.

Pokud sami ještě někoho zaměstnávali, náležel jim dokonce trojnásobek. Jeden den po internetu požádali, druhý den měli peníze na účtu. A teď do české reality.

Půl tisícovky na den

Česká vláda protlačila Parlamentem svou „Pětadvacítku“, tedy dvacet pět českých tisícikorun pro živnostníky za březen a duben. To je v přepočtu na měsíc asi o 240 tisíc méně, než mohl dostat berlínský živnostník. Čeští živnostníci v těchto dnech dostávají první vlnu podpory na své účty. Přesně po měsíci, kdy většinu z nich nechala vládní uzávěra prakticky bez příjmů, jen s náklady.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Každé z OSVČ, která si zažádá, má náležet kompenzace 500 Kč na den i v dalších měsících. Kompenzovat kolektivně ale vláda odmítla. Za škody způsobené zákazem vycházení a zavřenými provozovnami nechce nést žádnou odpovědnost.

Pomůže tedy pětistovka denně? Udrží si díky ní živnostníci třeba nájem provozovny i bez příjmů od zákazníků? Nejspíše ne. I proto, že pomoc přichází zoufale pozdě. Zatímco v Berlíně měli vyřízeno ihned a peníze do druhého dne, peníze od českého státu se loudají.

Úvěrové dostihy a sázky

Pomocí pro větší firmy se měly stát bezúročné úvěry Českomoravské záruční a rozvojové banky s názvem COVID. V první vlně půjčoval přímo stát, ale jen omezenou částku. Předem určeného limitu dosáhly žádosti za pár dní.

Další pomocí měly být alespoň záruky za běžné komerční úvěry. Ty ale také zmizely vždy během pár hodin. Pak si někdo uvědomil, že pražské firmy doteď nemohly žádat a že také potřebují pomoc. Vznikl proto i speciální program pro pražské firmy, aby se uzavřel pro naplnění kapacity za pouhých deset minut od svého spuštění.

Nepřekvapí, že podnikatelé na sociálních sítích přístup státu nechválí. Slíbené rychlé úvěry neexistují. Takřka nikdo z žadatelů stále nemá půjčené peníze na účtu. Nikomu není jasné, jak se vůbec podpora mohla vyčerpat v řádu hodin či spíše minut jako v případě Prahy. Jako by se snad do programu přihlásili jen ti, kteří měli žádosti předpřipravené.

Českomoravská záruční a rozvojová banka nezvládá ani základní komunikaci se svými budoucími zákazníky, ani s novináři a s občanskými aktivisty. Nepřiznává si svá selhání. Naopak nakupuje reklamu na sociálních sítích, kde prezentuje své úspěchy a úvěrové programy. A to i když už je příjem žádostí dávno zastaven.

Mluvčí banky za opakující se dotazy raději na Twitteru zablokuje nepohodlné tazatele (včetně autora tohoto textu) a neodpoví ani na základní dotazy položené veřejně.

Antivirus: Podpora zaměstnavatelů

Máte zaměstnance a potřebujete příspěvek na jejich práci? Můžete se obrátit na ministerstvo práce a jeho program Antivirus. Jedna zásadní podmínka ze všech: zaměstnanec, o jehož podporu žádáte, nesmí být ve výpovědi.

Jenže jak to dělat, když má podnik nulové příjmy, z nutnosti propustí zaměstnance, a těm běží výpovědní lhůta dva měsíce? Firma potřebuje pomoc, aby měla na poslední mzdy.

Místo toho se propadne do insolvence, a mzdy tak nevyplatí vůbec. Zaměstnanci skončí s nevymahatelnou pohledávkou bez hotových peněz. A každopádně na dlažbě.

Ukazuje se tedy, že český stát v podpoře podnikání v krizových časech selhává na plné čáře. Přestože Evropská komise nám uvolnila ruce, abychom miliardu eur z evropských fondů použili pro jakoukoliv záchranu ekonomiky a zaměstnanosti v době koronavirové krize.

Poctiví podnikatelé cítí značně hořkou pachuť v ústech. V naprosté většině případů odvádějí nemalé daně. Jednou za dlouhá desetiletí potřebují dočasně peníze zpět. Jenže reálná pomoc nikde.

Malí živnostníci dostali od státu nesrovnatelně menší podporu než v sousedním Německu, ale i v dalších státech EU. Firmy nedostaly nic, mohly si nanejvýše půjčit. Bezúročné úvěry si vydobyli jen ti nejrychlejší a nejšikovnější.

Vláda sice dokázala zastavit ekonomický provoz v zemi, ale řešení pro další dny a týdny nepřipravila. Přitom opravdová ekonomická krize teprve přichází.