V posledních dnech je velmi tematizována opsaná diplomová práce čerstvě jmenované ministryně spravedlnosti Taťány Malé. Ta si za svou prací stojí, a dokonce tvrdí, že je na ni hrdá. Podpory se jí dostává i od její alma mater a také od předchůdkyně ve vedení resortu Heleny Válkové. Problém není „pouze“ v tom, že nastupující šéfka spravedlnosti opisovala, ale také v tom, co je Panevropská univerzita za školu.

Tuto soukromou školu založil v roce 2004 pod názvem Bratislavská vysoká škola práva bývalý katolický disident, slovenský politik a aktuálně obdivovatel Vladimira Putina a Slovenského štátu Ján Čarnogurský spolu s ruskými podnikateli Alexandrem Somovem a Vasilijem Lipickým. V roce 2010 se ústav přejmenoval na Panevropskou vysokou školu, ve zkratce PEVŠ. Kvůli finančním potížím (nízké příjmy ze školného) ústav v roce 2015 koupil český miliardář Michal Kurka, který ji zařadil do svého vzdělávacího holdingu Akademická aliance. V témže roce přišla škola dočasně o akreditaci pro fakultu práva. Na základě odvolání jí po roce byla akreditace vrácena.

Škola aktuálně má 5 fakult: fakultu práva, fakultu ekonomiky a podnikání, fakultu masmédií, fakultu informatiky a fakultu psychologie. V její správní radě sedí miliardář Kurka se synem a i nadále Ján Čarnogurský. Malá není ani omylem první případ, v němž se jedná o pochybné získání akademického titulu.

Konkrétní případy podvodů

Případ Julie Linnert

V květnu 2018 německý projekt Vroniplag, který se zabývá odhalováním plagiátů ve vědeckých pracích, zjistil, že „dcera Petera Linnerta Julia Linnert svou, v roce 2013 na Panevropské univerzitě v Bratislavě podanou z práci z oboru komunikační vědy kompletně, až na 18 vět, opsala z 13 jiných zdrojů. Jako zprostředkovatel promoce a ‚druhý oponent‘ fungoval otec Peter Linnert. Míra plagiátu dosáhla zřejmě světový rekord.“ (Tento text z německého blogu docenta Stefana Webera přeložil docent Petr Kreuz, pracovník Archivu hl. města Prahy, pozn. red.) 

Docent Kreuz k tomu na svém facebookovém  profilu dále uvádí: „Informaci Doz. S. Webera je třeba doplnit v tom smyslu, že podle slovenského Centrálního registru kvalifikačních a závěrečných prací (CRZP), který na své homepage, bůhvíproč, úvodem informuje o ‚Antiplagiátorském systému‘, byli oponenty práce ‚slovenský publicista, komunikológ a mediálny odborník‘ doc. PhDr. Samuel Brečka, PhD., děkan Fakulty masmédií na PU v Bratislavě, a docent PhDr. Ľudovít Hajduk, PhD., proděkan pro vědu a výzkum té samé Fakulty masmédií PU v Bratislavě a bývalý zástupce ředitele slovenského Státního pedagogického ústavu. V této souvislosti ponechávám zcela stranou nápadnou a vskutku pozoruhodnou skutečnost, že ‚bojovníci proti plagiátům‘ z CRZP si nepovšimli, že v práci jsou uvedeni zcela jiní oponenti, než zadali do CRZP.“

Celý posudek projektu Vroniplag je uveden zde. Míra plagiátu činila 98,3 %. Julia Linnert tvrdila, jako se stalo v jiném případě plagiátu na Univerzitě Komenského, že zveřejněná práce je jinou verzí, než kterou odevzdala škole. 

Případ Petr Žantovský

Dne 26. března 2015 obhajoval na PEVŠ svou disertační práci „Mediální manipulace – nemoc české demokracie“ (hlavním tématem byla kromě vyjádření o Václavu Klausovi tzv. televizní krize) údajný „mediální analytik“ Petr Žantovský. 

Oponenty Žantovského práce byli PhDr. Miloslav Bednář, CSc., prof. ing. Václav Klaus a prof. PhDr. Danuša Serafinová, CSc.

Předsedou habilitační komise byli prof. PhDr. Jozef Leikert, PhD., Litt.D. z fakulty masmédií PEVŠ, doc. RNDr. Bohumír Štědroň, CSc. z FTVS UK a EF ČVUT, doc. PhDr. Ľudovít Hajduk, PhD. z fakulty masmédií PEVŠ a prof. PhDr. Marek Franěk, PhD, CSc. z fakulty informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové. 

Habilitačnímu řízení se dostalo pozornosti u nás. V Deníku Referendum o něm psal Vratislav Dostál v článku „K pochybné docentuře Petru Žantovskému pomáhá i Václav Klaus. Dostál kritizoval výběr oponentů, podivnou rychlost habilitace a obskurnost samotné školy. Do diskuse pod článkem se na Žantovského straně vehementně zapojil jeden z členů habilitační komise Marek Franěk. Ten se vyznamenal jednak nechutnými útoky ad hominem na autora článku, jednak absurdními formulacemi – například: 

• Ale toto je pamflet, navíc nepodepsaný, psaný chorobným závistivcem. Proč se ten Vratislav Dostál nepodepsal.
• Zpochybňovat nejstarší slovenskou soukromou školu, která prošla mnoha akreditacemi, může skutečně jen naprostý pitomec. To, že tato škola nedostala akreditaci od české komise, znamená jen to, že asi nejsou u někoho z komise v milosti. To, že tato škola má ‚pochybnou pověst‘, je skutečně už konstrukce onoho tajemného ‚vd‘.
• Žantovského práce rozhodně není jen o televizní krizi. Je poněkud odvážné kritizovat práci, kterou autor neviděl. Proč nepočkal, až bude habilitační řízení o konce a práce zveřejněna?
• Vzhledem k tomu, že práce je pojata interdisciplinárně („vh“ ji nečetl, takže to prostě neví), není na škodu, že oponenti byli zvoleni z různých oborů. Já bych možná prof. Klause jako oponenta zrovna nevolil, ale formálně je profesor a vyučuje na VŠE, takže není co namítnout. Chápu, že pro habilitanta i slovenskou vysokou školu to může dodávat jistou prestiž.
• Autor, mladý klučina, v akademickém světě zcela nezkušený (prý ani nedostudoval?), vůbec nic neví o habilitačních řízeních.

Na Dostálův článek vzápětí odpověděl Petr Žantovský v témže periodiku v příspěvku „Pochybný článek pochybného autora“ (Píše například: „Co je však neodpudivější, je zcela neoprávněný útok autora na samotnou Panevropskou vysokou školu, na níž jsem se habilitoval.“)

Vloni téma opět zvedl Ondřej Slačálek v článku „Muž budoucnosti“ v anarchistickém časopise Alarm v souvislosti s navržením Petra Žantovského do rady ČTK. Petr Žantovský odpověděl v Parlamentních listech v textu „Pan Slačálek objevil Ameriku“. Svého komilitona Žantovského se v polemickém příspěvku „Když začne anarchista kádrovat“ v Alarmu zastala další osobnost naší alternativní scény Jan Schneider. 

Vratislav Dostál měl poměrně přesný odhad, v době, kdy článek psal, ale ještě nebyla známa všechna fakta, která známe teď. Okolnosti Žantovského práce totiž vzbuzují velmi silná podezření. 

• Filozof Bednář byl už dávno před habilitačním řízením (od r. 2014) členem redakce Žantovského spolku Medias res, zatímco pánové Leikert, Franěk a Štědroň se jimi zase stali po habilitaci. 
• V akademickém roce 2016-2017 působil Petr Žantovský na Fakultě masmédií PEVŠ.
• Marek Franěk je pro změnu pedagogem na Panevropské vysoké škole v aktuálním akademickém roce.
• Rok po Petru Žantovském habilitovala na stejné fakultě PEVŠ jeho manželka Irena. Předsedou habilitační komise byl opět Jozef Leikert, jedním ze členů Ľudovít Hajduk. Jedním z oponentů byl znovu Marek Franěk.
• Danuša Serafínová figuruje v případě podivné profesury Mečiarovy novinářky Pravdové.
• Tzv. Asociace nezávislých médií, ve které působí Petr Žantovský, udělila 14. 6. 2018 Jozefu Leikertovi cenu „za vynikající díla v oblasti literatury faktu“.

Důležitá je ale i práce sama. Jakkoli ji odborně zcela nekompetentní oponenti vynášejí do nebes, je to text, jenž vůbec neměl být přijat. Diskvalifikačním kritériem je skutečnost, že Žantovský na straně 188 práce uvádí jako zdroj knihy Petra Hájka „Smrt ve středu“ a „Smrt v sametu“, které jsou nejen nevědecké, ale představují přímo útok na rozum. 

Velmi výstižný je v této souvislosti opět názor docenta Petra Kreuze: „Pokud bych nevěřil nikomu, kdo tvrdí, že prezident v. v. Václav Klaus je křivák, po přečtení jeho posudku práce (či spíše publicistického blábolu) P. Žantovského (kterou ostatně předtím vydal tiskem Institut VK) o tom už ani v nejmenším nemohu pochybovat.“ 

Případ Taťána Malá

Čerstvě instalovaná ministryně spravedlnosti Taťána Malá podle zjištění odborníků v roce 2011 opsala části své diplomové práce, kterou odevzdala na Panevropské vysoké škole, tentokrát ovšem na její právnické fakultě, což ukazuje, že se podvody neomezují pouze na fakultu masmédií. 

Malá opsala z tehdy pět let staré práce Rodičovská zodpovědnost Veroniky Grossové text i s chybami. Přímý plagiát činí 5 procent, kromě toho ale Malá Kromě opsala nebo parafrázovala i část publikace České rodinné právo od autorek Milany Hrušákové a Zdeňky Králíčkové. Navíc Malá opisovala i z internetu. Dotázaný ředitel PEVŠ Mutňanský ale „pochyby o kvalitě výuky razantně odmítl, fakulta práva podle něj v současné době snese ta nejpřísnější kritéria.“

Neuznané tituly

Ukazuje se, že Panevropská vysoká škola je institucí, která na poli slovenského vysokého školství provádí neseriózní činnost. Její absolventi mají vesměs velmi pochybné tituly a ten, kdo je obhajuje, nutně hájí lež a podvod – což platí i pro výše zmíněnou exministryni Válkovou.

Česká advokátní komora neuznává tituly z fakulty práv udělené na této škole, i když si právní pozitivisté stěžují na diskriminaci. ČAK ale velmi dobře ví, co dělá.

Velmi úsměvné navíc je, že rektor Juraj Stern, sám zapletený do podvodů, se nyní hodlá proměnit v bojovníka s plagiáty. 

Bude to asi nutné, protože neúnosné situace už si všímá i cizina.  List Frankfurter Allgemeine Zeitung z 30. 6. 2018 v článku „Doktor z Bratislavy“ v této souvislosti napsal: „Berlínský profesor práva Gerhard Dannemann soudí, že nápadné zmnožení plagiátů v případě německojazyčných disertačních prací na Slovensku představuje problém, který je třeba brát vážně: ‚Zdá se, že Slovensko přitahuje německojazyčné disertace, které vznikly s malým vynaložením úsilí a vysokými poplatky.‘“