
Ilustrační foto / Bojovníci Hamásu na místě předání izraelských rukojmích v uprchlickém táboře Nuseirat FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia

GLOSA / Michel Houellebecq, autor knihy Podvolení, která pojednává o nástupu fiktivní strany Muslimská jednota k moci ve Francii, bývá označován za provokatéra. Jeho román o tom, jak si lidé v roce 2022 raději zvolí uskupení, které chce zlikvidovat západní hodnoty, než aby riskovali vládu krajní pravice, se řadě čtenářů jednoduše zdála přitažená za vlasy.
Po deseti letech od vydání knihy lze konstatovat, že Houellebecq nepřeháněl. Muslimové jako strana sice nikde v západní Evropě oficiálně nevládnou, zato příznivců islamistů tam najdete víc než dost, zejména mezi migranty z Blízkého východu a levicově smýšlejícími obyvateli, kteří to maskují podporou palestinského lidu.
Jejich kolaborace s teroristy se na plné obrátky rozjela krátce po útoku Hamásu na Izrael 7. října 2023. Na propalestinských demonstracích a ve stanových městečkách v areálech univerzit se časem začaly bezostyšně objevovat symboly islamistických organizací. Jenže pokud na podobných akcích nedochází k větším nepokojům, jsou už většinou považovány za něco jako pouliční folklór.
Už nad tím zůstává vyznavačům západních hodnot rozum stát, ale z čeho vyloženě mrazí, je přístup některých médií. V neděli renomovaný švédský deník Dagens Nyheter (DN) přinesl rozhovor s libanonskou novinářkou, kterou těžce zasáhla smrt vůdce Hizballáhu. Jeden ze dvou titulků rozhovoru zněl: „Hizballáh je v troskách, ale ideje žijí dál“. Fatima vypráví, jak přišla o to nejcennější, co měla – svého vůdce Hasana Nasralláha, jehož pohřeb se konal právě v neděli.
„Jak se před pohřbem cítím? Cítím se silná,“ říká novinářka, která pracuje v televizi financované z větší části Hizballáhem. Jeho ideologii šíří i soukromě na sociálních sítích, kde zveřejňuje videa, v nichž jásá nad útoky na izraelská města. „Byla jsem vychována k odporu a válka mě probudila,“ říká Fatima.
DN rozhovor zveřejnil jen pár dnů poté, co příslušníci jiné islamistické organizace, Hamásu, vydali do Izraele těla dalších rukojmích. Opět s humbukem hodným středověkých hrdlořezů, opět s barbarskou radostí nad jejich ponížením. Unesené zajatce tentokrát odevzdali v rakvích, z toho dvě malé děti, které brutálně zavraždili. Místo jejich matky dokonce napoprvé do rakve položili ostatky jiné ženy…
Zatímco civilizovaná část světa jen těžko hledala slova, která by tato zvěrstva nejlépe vystihla, DN připravoval rozhovor s Fatimou o tom, jak je skvělé zabíjet Izraelce.
Jde jen o jeden z mnoha příkladů, kdy určití lidé na Západě, kteří si zvykli žít ve svém vymyšleném světě pravdy a lásky, tápou, na čí stranu se postavit, byť jsou islamisty sami ohroženi. Jen ať pak nikoho nepřekvapí, když se ke slovu začne dostávat krajní pravice, jako třeba v nedělních volbách v Německu. Když se odehraje podvolení naruby.