Udrží se Babiš? Porazí ho opozice? To jsou pochopitelně zásadní otázky, které si budeme klást čím dál častěji s blížícím se termínem voleb do poslanecké sněmovny. Babiš personifikoval období, které můžeme směle nazvat babišistánem, jež charakterizuje agresivní uchvácení státu, buranokracie a sentiment po minulém režimu. To vše není jen zásluha jednoho slovenského predátora. Je to vizitka nás všech, ale zejména těch, kteří mu k moci pomohli, spojili se s ním a do dnešních dnů jej podporují. To oni jsou v pozici spoluviníků. A ve finále je jedno, jaké mají motivy pro svoje jednání. To oni kryjí nezpochybnitelné zločiny. O tom není sporu. Drží svého „génia průměrnosti“ v pozici všemocného diktátora a vlastníka naší země.

Náprava tohoto stavu bude dlouhá a bolestná. Samolibému všeználkovi z Průhonic, s jeho Prchaly a Faltýnky v zádech, se podařilo rozdělit společnost na starém osvědčeném bolševickém principu třídního boje. Paradoxem je spojení oligarchy s proletariátem a sociálně ohroženými skupinami obyvatel. Samozvaná „elita“ podporovaná lidem z podhradí. To samo o sobě stojí za důkladnou sociologickou studii. Po roce 1989 jsme se nevyrovnali s vlastní komunistickou minulostí, a teď nás čeká vyrovnávání se s antipolitickým babišismem. V něm bylo a je vše relativní. Zločinná fakta jsou zametána pod koberec, demokracie se drolí, instituce slouží zvrácené moci a neplní tak svoji regulativní a kontrolní funkci. Nelze to nevidět. Ale vidí to i naši stále ještě partneři v Evropské unii a už jim s námi dochází trpělivost.

Dále čtěte

Vracíme Čechům noviny. Předplaťte si Týdeník FORUM

Jestli i vám od doby, kdy předseda vlády vzal Čechům dva klíčové deníky, institut papírových novin chybí, máte právě nyní…

Babiš (a spol.) považuje slušnost jiných za slabost a stupňuje svoji verbální agresi. Jeho útoky na Evropskou unii, i na jednotlivé poslance a poslankyně Evropské parlamentu, jsou za hranicí přestavitelného a budou mít svoje fatální důsledky. Babiš zatahuje do svých lumpáren celou zemi. Je jisté, že vše bude ještě stupňovat. Je hnán strachem o sebe samého. Předvádí zoufalou snahu o přežití, ale zároveň zvrácené vzrušení z ohrožení. V panice přehrává dramatizaci všech událostí. Ukazuje přemrštěné reakce, přehánění, vyžadování pozornosti, zveličování věcí, až paranoidní vidění nepřátel, nehorázné osočování ostatních, emoční ospravedlňování, vytrhávání jednotlivostí ze širších souvislostí, eskamotérství s údajnými čísly, vyhýbání se realitě, snahu o ovládání svého okolí všemi prostředky, vyhrožování, kňučení, bohapusté lhaní… Nic mu není hanba.

Sečteno a podtrženo – jeho příběh má parametry kriminální (včetně únosu vlastního syna), ale i psychiatrické a ve svých důsledcích i sociologické, neboť je na čase se ptát, jak je možné, že to zašlo tak daleko, až k rozpadu společnosti a relativizaci klíčových hodnot, které by měly držet soudržnost celku. Předpolí tohoto stavu najdeme již v období po roce 1989, kdy jsme se smířili s heslem o tom, že nejsme jako oni. Ti oni se pak po čase cítili jako vítězové a připravovali se na opětovné převzetí státu. Stačilo postavit novou éru na kultu konzumu a mravní relativizaci. A není žádnou náhodou, že Babiš jede v akordu s proruským a pročínským Zemanem, kterému sekundují Okamura s Klausem…

Podzimní volby by měly být, a doufejme, že nakonec mohou být, zlomové, ale i kdyby došlo k nutné změně, tak to bude jen první krok. Nezbytný pak bude důkladný (forenzní) audit uplynulých tří dekád, a zejména posledních osmi let, včetně vyvození osobní odpovědnosti těch, kteří se pod současný stav podepsali egoistickým devastujícím způsobem. A to nebyl jenom Babiš, ale i jeho přisluhovači, a bohužel i valná část mlčící většiny, jak už to bývá v Česku obvyklé.