Bylo nebylo, v jedné zemi za sedmero horami a sedmero řekami žila byla jedna ministryně a ta dostala za úkol připravit penzijní reformu… Mohla by začínat jedna taková vánoční pohádka. Inu, Vánoce jsou za dveřmi a spolu s nimi i čas pohádek. Ministryně ale žádnou reformu dělat nechtěla. Ve skutečnosti jí záleželo jen na tom, aby důchody byly spravedlivé a aby ve své funkci vydržela co nejdéle. Založila proto Komisi pro spravedlivé důchody. Problém penzí však nevyřešila a s plánem, jak zajistit důchody i v následujících desetiletích, nepřišla.

V naší pohádce se ale pořád někdo ptal paní ministryně na to, kde chce na důchody vzít peníze. A ministryně jim odpovídala, jak mohla: „Nějaké najdu zakopané pod starým vykotlaným pařezem u rybníka za městem. Je tam určitě schovaný poklad. Svého prvního náměstka pošlu do Čertovy rokle pro kouzelný kabát, v jehož kapse, když do ní sáhne, najde jeho majitel pokaždé zlaťák,“ vypočítávala ministryně.

A pokračovala: „Druhého náměstka pošlu hledat oslíčka otřes se. Prý se potuluje někde v sousedním království. A třetího náměstka vyšlu hledat bezedný měšec, ze kterého se dukáty jen posypou. Zkrátka a dobře, peníze budou,“ slíbila ministryně, naslinila si prst a slavnostně přísahala. Druhý den se náměstci rozjeli do světa a ministryně se vydala kopat poklad pod pařez k rybníku. A tak náměstci jezdí křížem krážem a hledají kabát, měšec a oslíčka a ministryně kope, kope a hloubí jámu velikou převelikou. A jestli neumřeli, hledají zlaťáky dodnes.

Realita České republiky není téhle pohádce moc vzdálená. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová představila důchodovou reformu, která vůbec neřeší zdroje financování, a na otázky, jak zajistit udržitelnost důchodů a z čeho se to všechno zaplatí, odpovídá místopředsedkyně ČSSD podobně jako ministryně z pohádky.

Daně, daně a zase jenom daně

V sobotním rozhovoru pro deník Právo ministryně Maláčová uvedla, že do průběžného systému musíme dávat více peněz z daní. Odkazuje se na to, že v Evropě je to podle ní v průměru 50 procent z pojištění a 50 procent z daní. Těch peněz na daních se ale bude muset vybrat docela dost. Zvlášť když vezmeme v potaz to, že populace stárne, lidí v důchodovém věku bude přibývat a těch v produktivním naopak ubývat. Navíc sliby ministryně jdou právě opačným směrem.

Dále čtěte

Babiš, Schillerová i Maláčová se zavázali ke konkrétním krokům bez zdlouhavých a neplodných diskuzí. Výsledek? Pravý opak

Šaráda s důchodovou reformou, kterou slíbila ve svém programovém prohlášení vláda Andreje Babiše, se posunula do dalšího dějství. Ministerstvo práce…

„Na důchody budeme potřebovat v příštích letech a desetiletích hodně peněz. Zvýšila jsem důchody v průměru o 2081 korun, přesto jsou pořád nízké a penzistů bude přibývat. My sociální demokraté chceme, aby lidé, kteří pracují a vychovávají děti, měli slušný život a klidné a slušné stáří. To je pro nás společenská smlouva pro 21. století,“ říká místopředsedkyně České strany sociálně demokratické.

Pomocí jakých daní chce však ministryně práce a sociálních věcí tolik peněz vybrat? Kde přesně bude kopat onen ztracený poklad? A kam vyšle své náměstky hledat hromady zlaťáků?

„Pokud se zaměříme na daňové výjimky, odlivy zisků do zahraničí a daňové ráje, přinese to desítky, možná stovky miliard. Jako sociální demokratka podporuji zavedení progrese. Potřebujeme na to ale odvážného ministra financí,“ zdůrazňuje Jana Maláčová ve zmíněném rozhovoru.

Už ale neřeší, jestli je to vůbec reálné a hlavně za jakou cenu to bude. Operovat s tím, že díky zastavení odlivu zisků do zahraničí získáme desítky miliard, jsou stejné čáry a magie, jaké se objevují v pohádkách. Až na to, že v nich dobře vědí, že s čerty (a jejich čáry) nejsou žerty.

Je to docela jednoduché. V pohádkách jsou kabáty, v jejichž kapsách to jen cinká, oslíčkové otřes se či bezedné měšce s dukáty. V pohádce, kterou nám vypráví místopředsedkyně sociálních demokratů Jana Maláčová, je jiný zdroj zlaťáků, který je v jejím pojetí stejně bezedný: daně, daně a zase jenom daně.