K běžnému folkloru patří zaklínadlo, které říká, že ruský národ za nic nemůže a je něco jiného než ruští vládcové. Nikdo si přitom nepoloží otázku, jak je možné, že má Rusko odjakživa tak podivné vůdce a nic se neděje.
Nový ruský průzkum zpochybňuje, jak v Rusové v průzkumech veřejného mínění svobodně vyjadřuji své názory k aktuálním dění. Více než čtvrtina z nich se u toho necítí bezpečně, uvedly počátkem roku ruské noviny Kommersant. Článek zmiňuje Lydia Tomkiw na serveru ibtimes.com.
Problém společensky přijatelných odpovědí v průzkumech není nic nového, řekl Kommersantu Konstantin Kalačev, politický konzultant. Nazývá se to sociální spirála mlčení. Lidé se přizpůsobují většině, bojí se stát mimo a nechtějí si způsobit problém. „Odpovídají předem připravenými radostnými mantrami,“ říká. To se týká i rozhovorů s kolegy v práci na téma politika a o současných událostech. 23 procent respondentů řeklo, že se necítí bezpečně, zatímco 17 procent řeklo, že jim není příjemné diskutovat o těchto otázkách ani s vlastními rodinami. Když jsou dotázáni, proč se zdráhají sdílet své názory a přesvědčení, 56 procent respondentů odpovědělo, že se bojí odplaty.
Experti dlouho zpochybňovali přesnost průzkumů, podle kterých ruský prezident Vladimír Putin požívá popularity u více než 80 procent občanů. Průzkum provedený na konci roku 2015 výzkumným střediskem WCIOM zjistil, že Putinova popularita zůstává i stabilní a přes stagnující ekonomiku, která má problémy kvůli nízkým cenám ropy, které spadly na méně než 30 dolarů za barel a také v důsledku západních sankcí uložených Rusku v březnu 2014, kdy Rusko anektovalo Krym.
Valerij Fedorov, ředitel WCIOM, řekl loni, že souhlas s činností Vladimíra Putina jako prezidenta zůstává stabilní a stabilně vysoký. Jsou tam i nějaké výkyvy, ale pohybují se mezi 86 až 89 procenty, jak to tvrdí státní tisková agentura TASS. Průzkum společnosti Levada Center byl proveden v listopadu na vzorku 1603 lidí napříč Ruskem s tolerancí chyby 3,4 procentního bodu.
My si můžeme položit otázku, nakolik lidé odpovídali pravdu i tehdy, když jsou tázáni, jak pravdivě odpovídají. Ale dejme tomu, že výsledek odpovídá realitě. I tak by ale potom souhlas s Putinem zůstával ve společnosti vysoký. Lidem nevadí porušování mezinárodního práva, chudoba, vraždy opozičních politiků, zavírání odpůrců režimu do lágrů a do blázinců, vláda důstojníků KGB a to, že moskevský patriarcha je agent KGB a vymírání obyvatel. Pak by skutečně platilo, že lidé mají takovou vládu, jakou si zaslouží, aspoň tedy ti, kteří ji zvolili, což je v Rusku většina.
Proti tomu se dá namítnout, že po letech carského samoděržaví a komunistické totality je společnost zblblá. Žijeme ale v 21. století a kdo informace chce mít, tak je má i ve světě putinovské cenzury. Psycholog by asi řekl, že deformovaná mysl ale neví, že má nové informace hledat. Jenomže Putina podporují i lidé, kteří je hledat nemusí, protože je mají a znají, jen si je vysvětlují po svém, nebo je pro ně výhodné podporovat Putina i přesto, že vědí, že je to fašistoidní lhář. A tak dále.
Jisté je, že nemůžeme donekonečna věřit tomu, že ruský lid je dobrý a car zlý. Stejně jako říkat, že obdivujeme ruskou kulturu a zapomenout na to, že značná část ruské kultury má své vrcholy v tom, že ukazuje, jak je život v Rusku hrozný.
Kategorie dobrý a zlý bychom neměli používat na nikoho jiného než na jedince, protože národ už je sociální konstrukt, není to bytost, která má vědomí a duši a svědomí, takže s národem nemůžeme zacházet jako s člověkem. Jen metaforicky, když je řeč o kolektivní mentalitě, což je zase něco, co existuje, byť ne ve stejném smyslu jako existuje kámen nebo vodka. Když odhlédneme od polehčujících okolností, jako je tlak propagandy a neznalost, Rusové si za svou vládu mohou, protože ji volí a podporují, nebo to aspoň předstírají. Opačné tvrzení nedává smysl. Volby jsou režimem ovlivněné, ale konečný akt vhození lístku do volební urny ještě pod kontrolou není. To přijde, až to bude třeba.
Bylo by pro nás úlevnější si myslet, že většina příslušníků nějakého národa myslí jako my. Bylo by ale realističtější si připustit, že tomu tak v mnoha případech není. Naděje je v tom, že to není geneticky dané. Rusko mělo své disidenty, kteří stáli na straně svobody a protestovali i proti invazi do Československa a má je i dnes. Je to sociální záležitost a Rusko bude muset projít změnami už proto, aby mohlo přežít. Horší varianta je, že změnami neprojde a pokusí se do katastrofy zatáhnout i ostatní.
