Do volebního štábu KDU-ČSL brzy dorazily všechny hlavní postavy v čele s Pavlem Bělobrádkem, Danielem Hermanem, Marianem Jurečkou a Janem Bartoškem. Při zveřejnění prvních výsledků voleb panovala ve vedení lidovců výborná atmosféra, neboť ji první hlasy připsaly více než sedm procent. V tuto chvíli se zdálo, že by se KDU mohla dostat až za své vlastní představy, které činily zisk necelých sedmi procent. Někteří členové se dokonce vsázeli, zda tuto metu překonají.
Jenže s tím, jak se sčítaly další a další hlasy, mizelo nadšení. Se sečtenou polovinou hlasů se lidé v Paláci Charitas začaly obávat o hranici šesti procent. Rozdávaly se rozhovory o tom, že to vypadá na neúspěch lidovců. V tu chvíli se ale přestali řešit lidovci a hodnotil se celkový výsledek voleb. O lidovcích pouze „uvidíme“.
Se čtyřmi pětinami sečtených hlasů už se dalo reálně odvozovat, jak bude složení sněmovny vypadat. Fakt, že komunistům bylo přiřčeno pouze osm procent, byl zhodnocen jako: „Kdykoliv jindy by to byl skvělý výsledek, ale zrovna dneska…“ V tu chvíli se zdálo, že jsem ve volebním štábu konkurenční TOP 09, vypadalo to bledě. Každý fandil „topce“ a analyzoval, kolik jednotlivých hlasů potřebují k pěti procentům. Napětí se dalo krájet. Komentovala se každá setina procenta.
S devětadevadesáti procenty už bylo téměř jasně, že se TOP 09 dostala do sněmovny a lidovci si uvědomili svůj neúspěch. Pavel Bělobrádek zhodnotil výsledek voleb jako neúspěch, dále oznámil, že nepůjde do koalice s nikým, jehož předseda je obviněný, a že počká, jestli se ANO ozve.