Miloš Zeman se zase jednou postaral o své zviditelnění ve světě, když v soukromé televizi dosti zmateně vyzradil, co mu sdělily české tajné služby ohledně látky, kterou byl otráven ruský dvojitý špion Skripal a jeho dcera, zvané novičok. Abychom si mohli udělat představu o tom, jak moc toho vyzradil, co je pravda a co je spíš jen popletená interpretace oněch zpráv, musíme si ujasnit, co to vlastně ten novičok je. Nemusíme ani pátrat v zahraniční literatuře, abychom se to dověděli. Již v roce 2011 vyšel v českém odborném časopise Chemické listy přehledový článek „Potenciální bojové chemické látky“ autorů Emila Halámka a Zbyňka Koblihy z ústavu ochrany proti zbraním hromadného ničení Univerzity obrany, v němž se mimo jiné dočteme i o tom, co jsou a jak se dají připravit látky typu novičok. Chemické listy jsou seriózní zdroj. Patří k nejstarším odborným chemickým časopisům na světě, vycházejí od roku 1876. Publikují především přehledné články o pokrocích v jednotlivých oblastech chemie. Všechny články jsou před publikací odborně recenzovány a otištěny jsou teprve, když splňují náročná odborná kritéria. Protože jde o časopis odborný, je ovšem k pochopení jejich obsahu potřeba znalost základů chemie, řekněme alespoň na úrovni středoškolské maturity.
Co se tedy ze zmíněného článku o novičoku dovídáme? Začněme citací: „V první polovině 70. let padlo v SSSR rozhodnutí začlenit v rámci projektu FOLIANT do existujícího chemického arsenálu všechny ve výzkumu dosažené výsledky a inovovat tak chemické zbraně ještě před očekávaným přijetím mezinárodní úmluvy o zákazu a likvidaci chemických zbraní. … Jako prekurzorů pro poslední stupeň syntézy měly být využity sloučeniny využívané jako běžné meziprodukty v chemickém průmyslu. Skupina těchto prekurzorů byla označována krycím názvem NOVIČOK.“
[ctete postid=“196244″ title=“Bylo by jednodušší tajné informace zveřejňovat, když je prezident neumí číst“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/04/zeman-komunisti-385×230.jpeg“ excerpt=“Andrej Babiš popřel výroky prezidenta o výrobě novičoku v České republice. Nejnovější “ permalink=“http://forum24.cz/bylo-by-jednodussi-tajne-informace-zverejnovat-kdyz-je-prezident-neumi-cist/“]196244[/ctete]
Z této formulace tedy zřetelně plyne, že „novičok“ není jedna konkrétní sloučenina, ale, jak plyne i z dalšího textu, v podstatě souhrn prekurzorů (surovin k přípravě) účinných látek a těchto látek samotných. V článku je pak formou chemických vzorců vysvětleno, ze kterých látek se vychází a přes které meziprodukty se dosáhne výsledného produktu, jehož strukturní vzorec si můžeme prohlédnout. Konkretizovány jsou tři varianty: A 230, A 232 a A 234. Liší se jen přítomností jedné či dvou methylových skupin navázaných na základní molekulu, či jejich absencí. To jsou jen nepodstatné rozdíly, základní struktura je shodná, a tedy tvrzení, že A 230 a A 234 jsou úplně jiné látky, jak jsme v přívalu různých názorů také slyšeli, je nesmysl. Celý článek je k dispozici on-line zde.
Chemikovi, který si prohlédne popsaný reakční postup, musí být hned jasné, že připravit „novičok“ není nijak zvlášť komplikovaný úkol a pravděpodobně by jej zvládl každý organický chemik ve standardně vybavené laboratoři, jaké jsou po celém světě běžné ve výzkumných ústavech a na vysokých školách, tím spíše, že prekurzory (výchozí látky) není obtížné si opatřit. Jediné, čím by se laboratoř pro syntézu tak nebezpečných látek musela lišit od běžných laboratoří, jsou bezpečnostní opatření, aby prvními oběťmi jedu nebyli ti, kteří jej připravili. Tato jednoduchost je zásadní rozdíl například od nároků na přípravu radioaktivního izotopu polonium 210, kterým byl otráven v roce 2006 Litviněnko. K jeho získání je nutný nukleární reaktor, a ten už v běžné laboratoři není. Navíc stabilita tohoto izotopu je omezena na několik týdnů.
Co z toho plyne: Ať už byl Skripal otráven A 230 nebo A 234, je to jedno – vždy to byl novičok. Všechny varianty jsou prudce jedovaté a mají stejný mechanismus účinku. A dále, pouhou chemickou analýzou asi nebude možné dokázat, kde byla použitá látka vyrobena. Dále nemá smysl pátrat, která země by byla schopna novičok syntetizovat. Jednoduše řečeno, mohl být odkudkoliv, a dokonce ani nemusel pocházet z nějaké „oficiální“, řekněme armádní laboratoře či přípravny. Ruské obvinění, že novičok mohl – mimo jiné – pocházet z Česka, zřejmě vychází z toho, že, jak už uvádí i citovaný článek z Chemických listů, na přípravě novičoků se pracovalo už od 70. let, a to nejspíš i v tehdejším Československu, jehož armádní výzkumný ústav byl už tehdy na vysoké úrovni. Ovšem cokoliv se v něm dělo, muselo být se souhlasem a pod bdělou kontrolou Sovětů. Rusové tedy dobře vědí, co se za komunistického režimu v Československu zkoumalo a snad i vyrábělo. Od té doby však uplynulo mnoho let, změnil se režim a současná Česká republika za to nenese žádnou odpovědnost.
Toto jsou tedy fakta z oblasti chemie, teď ještě něco z politiky. Když prezident republiky řekne, že u nás bylo vyrobeno malé množství jedu zvaného novičok, musí vědět, že taková informace začne žít svým vlastním životem a bude podle potřeby interpretována. To se taky stalo. Samozřejmě je rozdíl mezi laboratorní přípravou v malém množství a výrobou v množství použitelném pro vojenské nasazení. Sloveso vyrobit nebo vyrábět (v mnoha jazycích v tom není rozdíl) ovšem automaticky vyvolává představu průmyslového měřítka. Tím prezident – asi aniž by si to uvědomil – vrhl na naši republiku – pokolikáté už – zbytečně špatné světlo.
Zprávy českých tajných služeb tedy nepřinesly nic nového. Novičok je mimořádně nebezpečný jed, a proto jej v laboratorním měřítku beze všech pochyb zkoumají specializované laboratoře mnoha států, Česko nevyjímaje. Zemanovo vyzrazení obsahu klasifikovaných zpráv tajných služeb, kterého se tak vděčně ujala Moskva, tedy žádné odhalení není, jen znovu připomnělo, že se náš prezident občas chová jako slon v porcelánu.
Autor má vysokoškolský diplom z chemie a doktorát (RNDr.) z biochemie
