Mnoho lidí si myslelo, že nebezpečím pro tuto zemi bude Jiří Paroubek. Působil skutečně jako Napoleon a buldozer a byl velmi pracovitý a cílevědomý. Karikaturisté ho měli rádi, tedy asi jako mají rádi předmět svého zájmu. Dobře se kreslil a texty jim v podstatě poskytoval sám. Směšný byl ovšem až tehdy, když nevyhodnotil dobře situaci a ukázalo se, že je to stejně slabý smrtelník jako my všichni.
Že svou nově založenou stranu nazval LEV, už byla jen taková labutí píseň, pokud tedy lvi umějí zpívat jako labutě. Především to bylo dost legrační.
Stejně tak směšně skončil malý Napoleon Vít Bárta. Ani jeho bezpečnostní agentura mu nakonec nepomohla a nebyl z něj prohnaný Joseph Fouché, vševědoucí ministr vnitra všech myslitelných vlád bez ohledu na režim, ale politický ztroskotanec a pouhý šéfík malých českých práskačů.
Teď je v dlouhé řadě lvů s labutí písní na řadě možná Andrej Babiš. Možná. Na politické nekrology je ještě příliš brzo. O směšnotruchlivý konec si ale říká nikoli volebním rozdáváním koblih, ale svým mlžením o tom, jak mu patří/nepatří Čapí hnízdo.
Výraz směšnost začali teď používat v nějakém osvícení někteří sociální demokraté.
Jan Chvojka, místopředseda poslaneckého klubu ČSSD o něm řekl: „Pokud jsou tu pochybnosti o nějakém minulém projektu pana vicepremiéra a je nařčen z toho, že se možná dopouštěl i nějakých trestných činů, tak samozřejmě musí zodpovědět všechny nejasnosti. Minimálně to, že ve filmovém dokumentu řekl, že Čapí hnízdo je věc, na kterou je nejvíc hrdý, a teď zase říká, že vůbec neví, že nějaké Čapí hnízdo měl a že se na tom projektu vůbec nepodílel, to jsou podivnosti, které je třeba vysvětlit. Ctím presumpci neviny, ale odpovědi dostat musíme.“ Tak ho cituje Echo 24.
A dále: „Je trochu úsměvné, že se k tomu nehlásí, že říká, že tu firmu nezná. Ale počkejme si na výsledky vyšetřování a snad i na nějaké to vysvětlení,“ soudí šéf rozpočtového výboru sněmovny Václav Votava. „Víte, pro politika je nejhorší, když se zesměšní. A myslím si, že to se právě asi povedlo panu Babišovi. Když nejdříve tvrdil, že je to nejlepší nápad, co kdy vymyslel, a pak najednou ani neví, co je to za firmu.“
Každý ví, co znamená slovo směšný. Tak jen pro přesnost, směšné je to, co je velmi nepřiměřené, nebo je to něco, co je aktérem úmyslně navozeno, aby se lidé smáli a byla získána jejich pozornost, jako je tomu třeba u klaunů. Někdy je směšnost nezamýšlená, když člověk svými rozpory vyvolá posměch.
Pokud jde o směšnost, ta je v politice skutečně smrtící. Směšný byl Stanislav Gross, když vysvětloval svůj byt s bazénkem pomocí strýce Vika. Na krku měl přitom různá závažnější podezření. Směšný byl už předtím, když se jako klučík stal ministrem vnitra a potom premiérem. Racionálně se takový vzestup nedá vysvětlit.
Politika ale není jen racionální záležitost. Směšný byl konec premiéra Mirka Topolánka kvůli jeho řečem off record proneseným v redakci časopisu gayů Lui a také konec premiéra Petra Nečase, kterému zničila pověst jeho známost s mocichtivou Janou Nagyovou. Směšně skončil jmenovaný Jiří Paroubek, který se nafukoval tak, až skončil jako prasklý balón. A bohužel směšné bylo i protikonzumní kázání Václava Havla, který byl v poslední fázi života zámožný člověk a uživatel různých buržoazních výdobytků.
Směšnost teď hrozí i Babišovi. Vystupuje jako prostý miliardář z lidu, přičemž ale není žádný nový Baťa, ale jedinec, který začal jako nomenklaturní dítě z komunistické rodiny a sám komunista v podnikání startující s nejasnými penězi. Pojem dotace mu není cizí. Republiku zamořil od obzoru k obzoru nesmyslnou řepkou, takže ta žlutá barva musí být vidět snad i z vesmíru. Nedělá to ovšem proto, aby potěšil statečné čínské kosmonauty nebo čínského prezidenta, až sem poletí mezi své. Je to pro něj prostě výhodné.
V politice by mu ale nechtěná role směšného klauna mohla uškodit. Lidé jsou rádi na straně vítěze, ale nechtějí být na straně vysmívaného panáka. Světovou raritou je snad jen Miloš Zeman, což je zřejmě dáno jistou prostomyslností jeho voličů.
Babiš má ovšem na své straně obrovské peníze a také sumu informací.
Nesmíme ani naznačovat, ale jsou lidé, kteří jsou dost mocní už jen proto, že jim jejich „bezpečnostní divize“ může opatřit lecjaký materiál. Nezranitelný je jen ten, komu je jedno, co se na něj ví. Politici ale k této skupině lidí nepatří. Proto by nebylo na místě se zaradovat ani v případě, kdyby se podařilo Andreje Babiše dostat z politických funkcí. Bezpečné by bylo až to, kdyby nemohl řídit věci taháním za nitky ze zákulisí. Důstojníci StB jistě věděli, proč tolik svazků z jejich slavné éry zmizelo.
Svazky jsou věčné. A nejsou směšné. Směšné budou konce těch, co se jednou matně pokusí majiteli svazků vzepřít a ten první z nich bude exemplárně potrestán.
Možná mají první hlasy poukazující na Babišovu komičnost pravdu. Politická smrt ale neznamená konec jiných forem moci, které mohou žít nerušeně dál. StB by mohla vyprávět.
