Leninova, Stalinova, Gottwaldova ideologie, jakož i všech komunistů (i jejich pokračovatelů) na různých úrovních a v různých postech, byla a je postavena na nehumánních základech. Hlásala a stále hlásá dutá hesla o beztřídní společnosti a o nerozborném míru, a přitom se opírá o krvavý třídní boj, nenávistný odpor proti všem nepřátelům (často domnělým) a selektivní výhody pro vyvolené. K základní výbavě současných i tzv. bývalých komunistů patří lež, manipulace a model osobní existence na bázi dvojího života.
Bývalý soudruh rozvědčík KGB Vladimír Putin byl vycepován k tomu, aby lhal a podváděl a tvářil se, že je někdo jiný, než je ve skutečnosti. V mnoha ohledech to platí o všech komunistech, i o těch našich soft normalizačních, kteří pomáhali legalizovat nemravný režim. Oni nejen drželi ústa a krok, oni museli minimálně verbálně projevovat náklonnost Sovětskému svazu a souhlas s okupací. Co na tom, že si pak o víkendu na chajdě zpívali Krylovy písničky. Hlavně že dostali nájemní byt, lépe placenou práci, zájezd ROH do Bulharska a pořadník na novou škodovku. Jejich osobní volbu neovlivnil nějaký vzdálený vnější vliv, to bylo vždy jejich vlastní rozhodnutí. Mnozí ucítili další šance i v plynulých třiceti letech a elasticky se přizpůsobili. To se naučili v mládí dokonale a svůj genetický kód předávají i dalším generacím – „nehas, co tě nepálí, a všechno sleduj zpovzdálí…“ (a pak si oblékni vítězné oportunistické tričko)
Ti všichni by se teď měli hanbou propadat. Je příznačné, že se jeden z nich (stomiliardový oligarcha ze Slovenska) zajímá o post budoucí hlavy státu. Říká si, že když Češi přijali Husáka, tak proč ne jeho. Současný prezident je karikaturou svého postu, níže už se snad klesnout ani nedá. Zkušený notorický alkoholik obklopený bandou kriminálních živlů, samolibých pološílenců a vlastizrádců… I on má za sebou komunistickou štaci, i když se po listopadu 89 tvářil jako bojovník proti normalizačnímu režimu. Plynule tak navázal na svého předchůdce, reprezentanta šedé zóny, který se stejně jako on stal posléze fandou Putina a Si Ťin-pchinga, byť jeden kariéru začal jako verbální pravičák a druhý jako verbální „moderní“ levičák.
Někteří exsoudruzi se nyní tváří, jako by jim někdo rozšlapal hrad z písku. Ale máme jim to jejich „pokání“ věřit? Není to jen jejich další póza? Neseme si jako země stigmata minulosti. Představme si, že by dnes v čele Ukrajiny stál Dubček nebo Beneš. Jak by to asi dopadlo? Československo po druhé světové válce svoje skutečné hrdiny ponížilo, vyhnalo a přes 240 jich popravilo na základě obludně vylhaných obvinění. Jejich osobní osudy tvrdě poznamenaly i jejich rodiny. Těch příběhů, kterými nás bolševický mor poznamenal, je nespočet a jejich odezva je patrná i dnes. Kremelské lži nejen unavují a urážejí, ony nám svou nestoudností ukazují, kam až je možné zajít. Vědí to jistě i místní kolaboranti, kteří stále slouží zvrácené moskevské věrchušce a je jedno, jestli tak činí jako užiteční idioti, či jako najatí služebníci říše zla.
Asi není náhodou, že jeden z dnešních největších antivaxerů a bojovníků za svobodu byl v devadesátých letech šéfem pražských mladých komunistů a další je synem komunistického rozvědčíka… Hybridní válku s námi vede (ex)komunistické Rusko už dlouhý čas a pokračuje v ní i v pocovidové době po krvavém vpádu na Ukrajinu.
Západ si musí vybrat – trvalý izolovaný blahobyt, poloslepotu a teploučko, anebo skutečnou pevnou obhajobu hodnotových principů vlastní existence. Vždy je něco za něco. Váhavosti a nejednoty svobodného světa umí Kreml využívat ve svůj prospěch. Doba se změnila a je třeba to přijmout jako holý fakt. Možná se to vše kolem nás jen obnažilo a ukázalo nám svoji pravou tvář.
Sankce a deklarace nestačí, to Kreml kupodivu doma posiluje, neboť se staví do role údajné oběti, a jeho cynická propagandistická mašina jede dál. Je nejvyšší čas si přestat něco namlouvat. S ďáblem nelze smlouvat, jak by si to přál kámoš Číny a Ruska Viktor Orbán a s ním všichni další přímí či nepřímí kolaboranti, včetně těch našich.