Politická scéna vypadá v předjaří jako pokročilý absurdistán. Působí nějaké skvrny na Slunci, nebo jen vliv blížících se klíčových voleb do poslanecké sněmovny? Sociální demokracie by klidně vládla s komunisty, „nejlepší ministr financí“ Andrej Babiš „ojebává“ stát na daních a demokratická pravice, místo aby nacházela společnou řeč, se dále tříští.

Těžko dnes předpovídat, co z tohoto galimatyáše může na podzim vzejít. Momentálně se karty rozdávají tak, že sestavovat vládu bude velmi obtížné. Andrej Babiš se vymezuje vůči všem tradičním politikům. Tragikomicky působí zejména hašteření koaličních partnerů, kteří společnými silami posunuli roli státu do nevídané byrokraticko-šmírovací polohy.

Bohumínské usnesení je přežitek

Premiér Bohuslav Sobotka přechází před březnovým sjezdem ČSSD do rétorické ofenzívy, která má ovšem na reálné fungování vlády pramalý vliv. Přiostřil slovník, místo aby konal a zjednal si ve vládě pořádek. To, co prochází ministru financí, který při nákupu dluhopisů Agrofertu „optimalizoval“ daně tak, že stát přišel o 50 milionů korun, by v minulosti neprošlo nikomu. Po Čapím hnízdě je to už druhý velký skandál, který by měl premiér razantně řešit, ale kromě psaní bezzubých dopisů a výzev jej neřeší.

Místo toho vysílá signály, že Bohumínské usnesení, zapovídající spolupráci sociální demokracie s komunisty na celostátní úrovni, je přežitek. „Myslím, že bychom se měli vrátit ke starostem běžných lidí,“ obhajuje premiér Sobotka v rozhovoru pro Hospodářské noviny ochotu vládnout s komunisty.

Programově jsou si jistě nejblíže, o čemž svědčí záměr ČSSD zvyšovat daně a navyšovat sociální transfery. Ale míra bezskrupulóznosti, s jakou chce přizvat do vlády Jakešovy pohrobky, je udivující. Pikantní na tom je, že rudá „nevěsta“ se vůči premiérově vstřícnosti tváří chladně a už si klade podmínky. Například trvá na vystoupení České republiky z NATO.

Sobotka si zároveň neumí představit ČSSD ve vládě s premiérem Babišem. „To není moje představa ani můj plán, abychom byli juniorním partnerem. Dovedu si představit pokračování koalice, která je dnes, ale jen tehdy, pokud vládu povede ČSSD a bude na ni mít rozhodující vliv. Nechci, abychom byli nějaký přívěsek,“ slibuje.

Zároveň však nechce vládnout s těmi, kteří by chtěli rušit jeho vládou přijatá opatření. Tím blokuje jakoukoli spolupráci se současnou opozicí, hodlající zrušit šikanózní projekty EET a kontrolní hlášení DPH, otravující stovky tisíc podnikatelů s mizivým efektem pro státní pokladnu. Sobotka se tak sám vehnal do izolace, z níž mu zatím za jistých podmínek pomohou jen komunisté.

Drobení pravice pokračuje

Při pohledu na to, se v politice děje napravo od středu, člověka jímají pochybnosti, zda se aktéři neřídí heslem čím hůře, tím lépe. Hrozí další tříštění už tak rozdrobené pravice a středoví lidovci riskují, že opět zmizí ze sněmovny. Získat ve volbách 10 procent hlasů v dvojkoalici s hnutím STAN nebude jednoduché.

Dohoda mezi oběma subjekty je vzhledem k riziku propadu hlasů překvapivá, i když zdaleka není jistá. Jako vždy rozhodují personálie a obsazení míst na kandidátkách. Lidovci nebudou chtít hrát druhé housle a definitivní slovo nepadne dříve, než (a pokud vůbec) se definitivní dohoda uskuteční.

K pohybům dochází i na mimoparlamentní scéně. Ke Svobodným přibyly dva nové podnikatelské projekty. Na jedné straně Realisté, soustředění kolem politologa Petra Robejška, s miliardáři Markem Dospivou a Radimem Passerem v zádech. Na druhé straně staronová značka ODA, kterou reinkarnoval další miliardář Pavel Sehnal.

Realisté zahájili turné po republice a postupně chtějí představit program a kandidáty. Svoji existenci zdůvodňují slabou pravicovou opozicí a chtějí oslovit i ty voliče, které zklamalo hnutí ANO. Mají ambiciózní plán dosáhnout ve volbách 20 procent. Zatím však jako standardní strana nefungují, jelikož samotný Robejšek působí jako ideový mentor, nikoli jako lídr seskupení, o kterém zatím nikdo nic moc neví.

Politolog Robejšek, hrající na konzervativní notu, může na část zklamaných pravicových voličů působit srozumitelně, o to méně srozumitelné je ovšem jeho okolí. Vypadá to tak, že hybatelem nové strany je bývalý náměstek ministra vnitra Radka Johna a současný tajemník Realistů Michal Moroz. Svého času byl označován za „bezpečnostní riziko“ kvůli konfliktu zájmů v oblasti soukromých bezpečnostních služeb.

Moroz byl považován za člověka Víta Bárty, který jej pověřoval řízením Věci veřejných. Dnes se hlásí k tomu, že propojil Petra Robejška se spolumajitelem investiční skupiny Penta Markem Dospivou. Ten zase Robejška seznámil s Andrejem Babišem, přičemž oba spolu povečeřeli. Obsah jejich „zajímavého rozhovoru“, jak jej popsal samotný Robejšek, zůstal utajen.

Teprve čas ukáže, zda mají Realisté skutečně realistické představy a program, nebo jen budou kopírovat starší koncepty jiných podobně orientovaných stran.

Vedle Realistů bude o místo na slunci usilovat znovuobnovená značka ODA, slibující zavedení eura a nižší daně pro firmy. „Velmi to zjednoduší komunikaci s občanem. Každý intuitivně vnímá, že je to pravicová politika,“ vysvětluje Pavel Sehnal, proč si „vypůjčil“ značku ODA bez vědomí jejich zakladatelů.

Jasné otázky, jasné odpovědi

Roztříštěná pravice se dále drobí, což může ve svém důsledku oslabit pravici jako celek. Současné parlamentní strany ODS a TOP 09, pokud chtějí uspět, by na tento jev měly reagovat zvýšenou aktivitou. Nejde jen o precizování programu a postavení důvěryhodných osobností do čela kandidátek, což by mělo být samozřejmostí, ale měly by nejpozději před volbami odpovědět i na následující tři otázky.

Jak se staví vůči potenciální koaliční spolupráci s nesystémovým hnutím ANO, kde se největší překážkou stává osoba samotného Andreje Babiše, vůči kterému se parlamentní pravice celou dobu vymezovala? Mimochodem jak Petr Robejšek, tak i Pavel Sehnal změnu zákona o střetu zájmů, zjednodušeně nazvanou „lex Babiš“, kritizovali.

Jakého kandidáta budou podporovat na post prezidenta, jelikož prezidentské volby se budou částečně s parlamentními překrývat, a každá relevantní strana musí mít v této věci jasnou představu?

Jak si představují ukotvení země v rámci západního společenství ve světle měnící se geopoliticko-bezpečnostní mapy?

Pohled na současné politické dění je tristní. Podstatné otázky, jak zabránit tomu, aby u nás po volbách neposílil autoritářský stát řízený oligarchy, jsou nadále rozmělňovány. Není třeba dodávat, komu nejvíce prospívají námluvy ČSSD s komunisty a další tříštění pravicové scény. Skoro se vtírají otázky, zda se ve druhém případě nejedná o předem dohodnutý záměr.