Premiér v demisi opět zkouší, co mu ještě dokáží možní koaliční partneři sociální demokraté, potažmo občané České republiky, uvěřit. Přestože nesčetněkrát řekl, že neexistuje, aby v čele nové vlády, která se bude snažit získat důvěru poslanecké sněmovny, nefiguroval jako premiér, najednou je podle člena hnutí ANO Radka Vondráčka možné, že by se v premiérské roli objevil někdo jiný než Andrej Babiš.

Předseda poslanecké sněmovny a důležitý muž pro potenciální třetí pokus o sestavování vlády prozradil něco, o čem doteď nechtěl Babiš ani slyšet. Nedá se však věřit tomu, že by Vondráček takto na vlastní pěst „pustil“ informaci, která měla být utajena.

Předseda hnutí ANO zkrátka chtěl, aby se jeho laskavost dostala na veřejnost a on mohl být zase oslavován jako ten, který chce konečně vytvořit vládní kabinet, který bude makat a rozdávat občanům miliardy, které jeho předseda, i když v demisi, slibuje při svém cestování po krajích, kde už začal dělat kampaň před komunálními volbami.

A tak se nyní zase bude spekulovat o tom, proč vlastně ČSSD trvala na ukotvení bodu – odsouzený premiér musí odejít z vlády, když Andrej Babiš nikdy nepochyboval o tom, že by to sám od sebe samozřejmě udělal. Kdo však chce věřit, že by se skutečně majitel hnutí ANO odhodlal postavit se ke svým problémům jako chlap a uznat svou, třeba i trestně postihnutelnou, chybu.

I kdyby ovšem Babiš větu, citovanou v neděli Vondráčkem, opravdu pronesl, je třeba si uvědomit, že není nic nestálejšího než jakékoliv vyjádření současného premiéra v demisi. „Zlí“ jakykové tvrdí, že pravdu od Babiše uslyší pouze pár vybraných jedinců a ostatní se musí smířit s tím, že se od něj dozví pouze různě obměňované lži.

Jediným poznávacím znamením, jak se dá alespoň trochu odhadnout, kdy Andrej Babiš zkouší říkat pravdu, je styl, jakým zrovna mluví. Největší pravděpodobnost, že neuslyšíme pouze lži a výmysly je v momentě, kdy je rozčilený a ve svém projevu nadává všem možným názorovým oponentům. Když mluví s úsměvem, téměř zaručeně lže. A když Babiš komentoval Vondráčkova tvrzení, měl úsměv od ucha k uchu. Skutečně mu tedy lze věřit, že by jako odsouzený netrval na vykonávání své vysněné funkce?