Ekonomka a bývalá rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová, která před časem oznámila, že chce kandidovat na prezidentku republiky, získala nejvíce hlasů ve vnitrostranickém průzkumu preferencí prezidentských kandidátů na fóru Pirátské strany formou ankety, kterou vyhlásil předseda Pirátů Ivan Bartoš. Může být Nerudová tak úspěšná i mimo pirátskou partaj? A proč by hlavou státu měla být zvolena právě ona?
Danuše Nerudová v anketě Pirátů získala celkem 237 hlasů, druhý v pořadí byl generál ve výslužbě Petr Pavel se 186 hlasy a na třetí příčce se umístil senátor a prezidentský kandidát z minulé volby Marek Hilšer, který obdržel 139 hlasů. Pro zajímavost ještě můžeme uvést, že další v pořadí byl senátor a rovněž kandidát z předchozí volby Pavel Fischer s 93 hlasy a předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula, který měl 68 hlasů.
Výsledek Nerudové u členů Pirátské strany je dobré srovnat s tím, jak si vede v průzkumech veřejného mínění. Podle červnového šetření agentury STEM/MARK by se umístila na třetím místě s 9 procenty shodně s Pavlem Fischerem, senátorkou Miroslavou Němcovou a předsedou horní komory parlamentu Milošem Vystrčilem. Na prvním místě pak figuruje Andrej Babiš s 20 procenty a na druhém Petr Pavel s 16 procenty.
Problém Nerudové spočívá v tom, že sice pouhých 28 procent respondentů uvádí, že by ji nevolilo, ale zároveň jen 31 procent jich říká, že její volba pro ně přichází v úvahu. Největší potíž je však v tom, že ji zná pouze 59 procent lidí. Pro srovnání Pavla by nevolilo 34 procent oslovených, ovšem v úvahu přichází pro 50 procent voličů a zná ho 84 procent lidí (Miroslavu Němcovou pak dokonce 85 procent a Pavla Fischera 87 procent respondentů).
Nízký volební potenciál
V nejnovějším průzkumu agentury Median se pak bývalá rektorka umístila až na osmém místě s 3,5 procenty a lépe na tom byl i Marek Hilšer s 5 procenty a matematik a miliardář Karel Janeček se 4 procenty. O moc lépe na tom Danuše Nerudová podle tohoto šetření nebyla ani z pohledu svého volebního potenciálu, který byl jenom 8,4 procenta (Petr Pavel ho má například 28,9 procenta a Pavel Fischer 20,2 procenta).
Když to shrneme, můžeme říct, že na tom Danuše Nerudová není nejlépe. Nízká známost se dá ještě dohnat, rozhodně jde ale o hendikep, na jehož nápravě musí pracovat. Důležité je, jak je její osobnost celkově vnímaná, zda si ji občané dovedou spojit s něčím, co je pro ně podstatné, a zda je nositelkou témat, která hýbou naší společností.
Předseda Pirátů Ivan Bartoš výše zmíněnou pirátskou anketu uvedl takto: „Veřejným prostorem, v médiích i na netu, v zákulisí, v hradu i v podzámčí a dokonce i v kuchyňkách se diskutuje, kdo má či nemá šance v nadcházejících prezidentských volbách. Dokonce dávno před sněmovními volbami proběhly pokusy o ‚demokratickou synergii‘ v této věci, ale jak můžete sledovat, tak se zatím ozývá spíše koho ne a kdo nemá rozhodně šanci. Pojďme to tedy udělat po našem,“ napsal Bartoš.
První asociace
A dodal: „Teď se sice potřebujeme soustředit na komunální a senátní kampaň, ale již nějakou dobu fakticky běží i kampaň prezidentská a jako parlamentní politická strana bychom se k ní měli (či mohli) nějak postavit. V tuto chvíli nevíme, zda nakonec budeme navrhovat a shánět support pro nějakého ‚našeho‘ kandidáta, nebo jestli nějaký kandidát bude mít zájem o naši formální a třeba i faktickou podporu. O tom případně rozhodne celostátní fórum v řádném jednání v souladu s volebním řádem.“
Kdyby Pirátská strana nakonec vyjádřila formální a možná i faktickou podporu Danuši Nerudové, nějaké procentní body v prezidentské volbě by jí to přinést mohlo, ovšem pouze za předpokladu, že by se ubránila tomu, aby byla vnímaná jako „pirátská kandidátka“, což by její voličský potenciál mohlo zároveň i omezovat. Tomuhle nebezpečí by se jí ale mělo podařit se vyhnout už jenom vzhledem k tomu, že svůj záměr ucházet se o post prezidentky oznámila s dostatečným předstihem a nezávisle na Pirátech.
To, co v souvislosti s Nerudovou stále nejčastěji zaznívá, je srovnání se slovenskou prezidentkou, a to, že by mohla být českou Zuzanou Čaputovou. Už teď je však zřejmé, že si s tím v žádném případě nelze vystačit a že samotná Danuše Nerudová by měla usilovat o to, aby první asociace, která lidem ve spojitosti s ní naskočí, byla jiná. Pomoci by jí mělo to, že je ekonomka, což je v současné krizi, kdy hlavním tématem jsou právě ekonomická témata, výhodou. Záleží ale na tom, jestli ji Nerudová dokáže zužitkovat.