Už teď se zdá, že to, co s největší pravděpodobností přijde v říjnu po volbách, tedy sestavování nové vlády, bude ještě o něco náročnější a svým způsobem možná i vypjatější než předvolební kampaň v následujících týdnech a měsících. Situace, která po volbách dost možná nastane, totiž Andreji Babišovi může nabídnout do ruky několik trumfů, které mu mohou umožnit hrát o čas a nakonec třeba své hnutí znovu dostat i do vládní koalice. Některé z nich jsou zjevné už teď, jiné se zatím jen rýsují a jsou ještě nejisté. Koalice Pirátů a Starostů a koalice SPOLU by však měly udělat vše proto, aby Babišovi nenahrávaly a nepřihrávaly mu další trumfy. Podařit se jim musí hlavně jedna věc, na které záleží vše ostatní.

Postavení obou koalic je obtížné především v tom, že se musí současně snažit o zvládnutí hned dvou nelehkých disciplín, které jdou minimálně zčásti proti sobě. Jedna z nich spočívá v tom, že koalice pod vedením Ivana Bartoše i koalice v čele s Petrem Fialou usilují o volební vítězství, o porážku uskupení Andreje Babiše a jeho odsunutí ideálně na třetí místo v pořadí ve volbách.

Tahle ambice je prvořadá, naprosto samozřejmá a rozhodně je dobře, že ji obě koalice mají a dokonce by ji měly mít ještě ve větší míře a naléhavosti tak, aby jejich vůle k vítězství byla nepřehlédnutelná a svištěla si to kupředu stejně jako naplno rozjetá lokomotiva. Zároveň ani v tomto ohledu není pořád zdaleka vyhráno, takže je potřeba hodně sil a energie napřít právě tímto směrem.

Preference obou koalic a Babišova hnutí jsou stále relativně vyrovnané. V některých předvolebních průzkumech sice hnutí ANO spadlo na třetí místo, ale rozhodně ne ve všech. Koalice Pirátské strany a Starostů a nezávislých zase v části šetření získala určitý náskok, ovšem v dalších průzkumech je její vedení sotva znatelné.

Druhý úkol je ještě o něco složitější. Pokud jedna z koalic vyhraje volby, musí být schopna dát s někým dohromady 101 mandátů v poslanecké sněmovně, aby zde její vláda získala důvěru. Nejlepší by samozřejmě bylo, aby obě koalice dokázaly získat většinu v poslanecké sněmovně společně, a přitom se před volbami nerozhádaly a nepoštvaly proti sobě natolik, aby po volbách nezačaly pošilhávat po nějakém jiném řešení v případě, že nedostanou svoji společnou vládu naservírovanou na stříbrném podnose, což není moc pravděpodobné, ale naopak budou muset překonat řadu obtíží a překážek.

Společný protikorupční akcent

Nakonec opravdu nemá žádný smysl, aby si koalice SPOLU a koalice Pirátské strany a Starostů konkurovaly a pokoušely se přebrat si nějaké voliče. Těch si stejně moc nevezmou, pouze by si zničily vzájemné vztahy a ve výsledku by si vůbec nepomohly, protože to, na co se musí soustředit, je něco úplně jiného. Podstatnější totiž je, aby po volbách měly společně většinu mandátů a tím pádem měly ve svých rukách to, jaká vláda získá v dolní komoře důvěru.

Dále čtěte

Porazí Babiše hodní kluci, nebo je to celé trochu jinak?

Před každými volbami se můžeme setkat s různými úvahami na téma, jaký typ kampaně je pro ně vhodný či nevhodný.

To je klíčová věc. Díky tomu pak, i kdyby prezident Miloš Zeman dvakrát jmenoval premiérem Andreje Babiše nebo někoho jiného z hnutí ANO, při třetím pokusu by už Zeman neměl jinou možnost než na návrh šéfa poslanecké sněmovny jmenovat předsedou vlády buď Ivana Bartoše, nebo Petra Fialu. Samozřejmě, koalice by si musely pohlídat, aby v čele dolní komory parlamentu stanul jejich člověk.

Dvojice koalic tak musí v následujícím období udělat všechno proto, aby si vystačily jen samy mezi sebou a 101 mandátů daly dohromady bez podpory dalších subjektů. Proto by dávalo smysl, aby se obě koalice trochu rozkročily, ne z toho důvodu, aby si přebíraly voliče mezi sebou, ale aby dokázaly konkurovat například i Přísaze bývalého policisty Roberta Šlachty.

Piráti by to při troše snahy mohli zvládnout. Ostatně mají s tímto uskupením společný silný protikorupční akcent i určité kritické naladění vůči tradičním politickým stranám. Koalice SPOLU by si zase pro změnu mohla sáhnout na některé zklamané voliče hnutí ANO. Jde jen o to, jít jim trochu naproti a zdůraznit ve správný moment ty správné věci.

Kromě toho by obě koalice měly usilovat primárně o to, a v žádném případě to nepodcenit, aby své příznivce, i ty vlažnější, maximálně mobilizovaly v první řadě vůbec k volbám dorazit. Jinak nemá smysl nic a budou to mít spolehlivě prohrané, proto je důležité hlavně něco dělat a být akční, jinak se to totiž nepovede.

Prostor pro značné taktizování

Pokud by obě koalice ve volbách získaly méně než 101 mandátů, otevře se prostor pro značné taktizování ze strany Andreje Babiše a jeho hnutí. Samozřejmě záleží především na tom, jaká všechna uskupení by se do dolní komory dostala a kdo všechno by dovedl dát dohromady sněmovní většinu.

Dále čtěte

Fiala musí vpadnout mezi Babiše a Bartoše a začít hrát první housle

Při nahlédnutí do jednotlivých předvolebních průzkumů lze celkem snadno učinit závěr, že rozdíly mezi v pořadí prvními třemi subjekty –…

Zatím to pro Babiše zase tak dobře nevypadá, ale může se stát, že třeba společně s SPD, komunisty a Šlachtovou Přísahou by za určitých okolností mohl většinu ve sněmovně mít. To ještě neznamená, že by s nimi opravdu vládl. Mohl by to však využít k tlaku na koalici SPOLU či koalici Pirátů a Starostů, aby šly s hnutím ANO do vlády, třeba i za podmínky, že by Babiš členem kabinetu již vůbec nebyl.

Vzhledem k tomu, že se velmi obtížně představuje, že by za takové situace dvojice koalic pod vedením Ivana Bartoše a Petra Fialy šly do vlády se Šlechtovou Přísahou, i kdyby jim to zaručilo více než 101 poslaneckých mandátů, tak jim skutečně nezbývá nic jiného než předvést takový předvolební výkon, který by jim většinu v dolní komoře parlamentu zajistil.

V opačném případě by se nakonec opravdu mohlo stát, že jedna z obou koalic s hnutím Andreje Babiše ve vládě skončí, čímž poruší všechny předchozí sliby a proklamace. Sice to bude moct odůvodnit tím, že dosáhla alespoň toho, že Babiš ve vládě už není (bez toho by to opravdu nešlo) a že nebyla jiná možnost, jak dát dohromady vládu, ve které by nebyli komunisté a Okamura (a k tomu navíc ještě Šlachta).

To ale nic nemění na tom, že by koalice, která by tomuto lákání podlehla, sama sebe velmi poškodila a také by nesplnila svůj hlavní předvolební slib – neskončila by éru Babišova hnutí – naopak by ho dále podobně jako sociální demokraté v uplynulých letech držela u moci. Byť by třeba už ani nemělo post premiéra, ale pořád by bylo vládní silou a Babiš by si v nějaké podobě mohl dále udržovat svůj vliv. Ten by si posléze mohl dál posílit tím, že by se možná nakonec skutečně rozhodl kandidovat na prezidenta republiky.