Alexandr Dugin FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Málo chytrým a navedeným jedincům, kteří hlásají mír a diplomatické cesty a podobné chiméry, by se asi nelíbilo, co se hlásá na druhé – tedy ruské – straně. Nic takového je nezajímá. Jenže poblázněné ruské elity chtějí válku až do vítězného konce a kdo je proti válce, je nepřítel. Atentát na vojenského blogera Vladlena Tatarského ještě vystupňoval bojovnost temného hlasatele eurasianismu Alexandra Dugina.
Na Telegramu si Dugin nejdřív stěžuje, že se stát dost nestará o bezpečnost svých „nejlepších synů a dcer“. Na frontách „nových subjektů Ruska“ a „v zákopech západního Ruska, které se vrací domů do vlasti“ je prý bezpečněji než na domácí frontě. Tam je to totiž samý liberální zrádce.
„Svatá vlastenecká válka je nyní v plném proudu. Válka duchů, válka idejí. A neexistuje žádná neutrální pozice. Pokud jste proti válce, zítra vám dají bombu a řeknou, abyste zabili – vojáka, novináře, myslitele, politika, dítě. Jste přece proti, tak jednejte. Pokud jste proti válce, jděte bojovat a zabíjet. S tímto argumentem přišli liberálové, počínaje Karlem Popperem, učitelem George Sorose,“ objasňuje Dugin. Myslitel v tom výčtu bude nejspíš on sám a tím dítětem jeho dcera, která podlehla atentátu s velmi nejasným pozadím. Jako politiky zřejmě označuje kolaborantské činovníky na okupovaných územích, kterým čas od času vybuchne auto.
Dugin vytváří smělý oslí můstek, aby pojmu Karla Poppera „nepřátelé otevřené společnosti“ dal úplně jiný význam. Podle Poppera to byli Platon, Hegel a Marx a sotva si představit, že kdyby je Sir Karel potkal, hodil by na ně granát. Zastřelen byl ovšem v Rusku opoziční politik Boris Němcov a řada novinářů, kteří představují právě ten typ prozápadních liberálů, které Dugin nenávidí.
Ještě závěrečná ukázka z hlubokých myšlenkových sond eurasijského filozofa.
„Odpůrci ‚otevřené společnosti‘ (tj. liberalismu, LGBT a Západu obecně) jsou z jejich pohledu ‚vrazi‘. Ti, kdo nesouhlasí s liberalismem, jsou ‚nepřáteli otevřené společnosti‘. A nepřítele je třeba zabít a je lepší ho zabít dříve, než on zabije vás. Tak se pacifismus mění v terorismus a svoboda v otroctví… Moderní liberální prozápadní intelektuál s avatarem ‚ne válce‘ je potenciální vrah… Případ smrti našeho hrdiny Vladlena Tatarského je přímo křiklavý. Nesmíme vydat jeho věc, jeho jméno, jeho čin nepřátelům. Nepřítel bude poražen, vítězství bude naše,“ sděluje přední ruský fanatik.
Tyhle věci se dnes mohou v Rusku hlásat ve státní televizi, dočtete se je v novinách, je jich tam plný internet. Když si někdo vyrobí ceduli s nápisem „ne válce“, seberou ho. Když se někde postaví před úřad s kusem čistého papíru, odvezou ho taky. Už zajistili někoho, kdo neměl nic, jen rukama naznačil, že papír drží. Tak daleko to nedošlo ani za carského samoděržaví. Nejspíš se dočkáme zatýkání i za „obličejový zločin“, jak to nazval George Orwell. Nebudete se tvářit tak, jak se to očekává.
Čeští (a další) chcimírové by v Rusku rychle narazili. Tam je oficiální ideologií válka, a to až do vytouženého vítězství, likvidace Ukrajiny jako státu a vymazání ukrajinské národnosti. Není jaksi s kým jednat. Někdo musí být mimořádně alternativně inteligentní, aby v možnost takového jednání věřil. Pravděpodobnější ale je, že – pokud jde o zdejší mírové holubice – je jejich mírové úsilí jen druh politického podnikatelství. Bossové míru si našli políčko, na kterém si zalévají své květinky, kterými jsou zapšklí bývalí estébáci, lampasáci, zhrzení členové někdejších brigád socialistické práce, členové strany, co měla zaručenou vedoucí úlohu, učitelky občanské nauky a sociálně slabší lidé frustrovaní svým životním neúspěchem.
Kdo zlikvidoval oddaného stoupence Putinovy válka Vladlena Tatarského, se možná ukáže. Možná taky ne, jak jsme v Rusku zvyklí. Tihle lidé žili tak, že měli nepřátele na všech stranách – a někteří jsou v Rusku samotném. Jejich osud, ať by za ním stála ukrajinská rozvědka, ruské tajné služby, nějaká z nesčetných odrůd ruského anarchismu nebo nějaká konkurenční nacionalistická klika, nijak nepřekvapuje. Že se mnozí fanatici teď začnou bát, je aspoň drobným závanem nějaké spravedlnosti.
