Karel Schwarzenberg se ve Sněmovně vyslovil o budoucnosti Ukrajiny a neznělo to moc optimisticky. Upřímně řečeno, nastínil dost děsné perspektivy. Nabízí se dvě otázky, jestli má pravdu a jestli má takové věci říkat.
Bývalý ministr zahraničí řekl: „Putin není blázen a není blbý. Nejde do tak velkého konfliktu, který tak negativně ovlivní ruský hospodářský vývoj a izoluje Rusko, kvůli dosti zastaralému průmyslu v Doněcku nebo kvůli několika ukrajinským vesnicím. Putinovi jde o celou Ukrajinu. Jde o to podmanit si celou tu zemi.“ Současným dohodám nedává velkou šanci: „Minsk byl jenom žádané razítko a potvrzení dalšího záboru ukrajinského území… Pak bude další jednání. Bude Minsk III, Minsk IV, Minsk V a Minsk VI. Konečně potom ta čára příměří bude stejná s polsko-ukrajinskou hranicí a pak bude aspoň na chvilku klid – ale jenom na chvilku. A Ukrajina bude vyřešena.“
Může se to stát?
První otázka je, jestli by se to mohlo stát. Potřebuje skutečně Putin Ukrajinu? Musíme si uvědomit, že klademe rozumnou otázku ohledně počínání nerozumných lidí. Ne snad, že by Putin a jeho okolí nebyli inteligentní jedinci. Můžeme předpokládat, že jsou naopak velmi inteligentní. Tato mocenská garnitura nepřišla z nějakých stranických výborů, kde lidé vynikali jen jednou schopností, a to dostat se nahoru a přežít. Putin rozhodně nepřipomíná někdejší sovětské politbyro, kde byli skoro všichni senilní už od pohledu. Lidé od KGB jsou jiná krevní skupina, asi jako byl Jurij Andropov, který však kvůli nemoci už svůj vliv na čele země nemohl uplatnit.
Inteligence je ale něco jiného než styl myšlení. V čele nacistického Německa také stáli někteří inteligentní lidé. To je ovšem neuchránilo před šílenými nápady. Tak jako intelektuálové mohou věřit v různé utopie, mohou v ně věřit i ti, kdo mají moc. Putinova nostalgie po dobách Sovětského svazu ukazuje, že pokud to myslí vážně, má zcela jiné měřítko hodnot než třeba Češi nebo Poláci. Sovětský svaz není rozhodně stát, na který by se dalo vzpomínat v dobrém. Týral vlastní občany, posílal je na smrt, vtahoval do poddanství všechny národy, jejichž země stačil obsadit. Neměl být na co hrdý. Měl významné vědce a umělce, ale ještě více jich poslal na smrt a do vězení. Prokleli kybernetiku, prokleli genetiku. Těžko v takové zemi nestrádat a nepít.
Hlavně být velký
Velikost země i její obyvatelé ztotožnili s velikostí geografickou. Z hlediska normálního rozumu není pochopitelné, proč největší země na světě chce být ještě větší. Prostě to tak je. Rusko expanduje, protože může. A také proto, že musí, protože nic jiného nemá. Jeho slabá ekonomika, silná asi jako italská, skutečně není důvodem k hrdosti. Putin rozpoutal nacionalistické běsnění a teď ho nemůže zastavit. Potřebuje nepřítele a potřebuje aspoň nějaký úspěch. Nemůže předstoupit před národ a říci: „Tak to už stačilo, dál už nic nebude.“ Konzum Rusko nabídnout nemůže, na Měsíc doletět neumí, kde brát hrdost?
Bohužel se opakuje to, co s Německem Adolfa Hitlera. Ekonomicky bylo Německo před kolapsem, válka byla nutná, i kdyby ji Hitler nakonec nechtěl. Putin snadno rozpoutá něco, co třeba původně v této podobě nechtěl. Ukrajina s nějakou loutkou typu Janukovyč v čele by mu stačila. Prozápadně laděné části obyvatelstva se ale ruský tlak nelíbil a výsledky známe. Konflikt teď vyžaduje další násilí a další lhaní.
To, o čem hovoří Karel Schwarzenberg, je jen jeden možný scénář. Není nutno obsazovat pomocí zelených mužíčků v neoznačených uniformách celou Ukrajinu. Kremlu bude stačit rozdělená a rozvrácená. Potom přijde na řadu pacifikace blízkého pohraničí, pobaltských zemí, Polska a ambice v Arktidě. Líbánky s Řeckem a Íránem jsou jistá věc. Jak dopadne NATO, když Turecko připomíná kde co, jen ne demokratickou a modernizující se zemi a Řecko nemá vůči Moskvě žádné zábrany? Už teď Rusko vyhrožuje zemím, kde by měly být umístěny prvky americké protiraketové obrany, tedy Polsku a Rumunsku. Podrážděně už Kreml reaguje na to, že severské země, Finsko a Švédsko, se najednou cítí nejisté a pochybují o tom, že neutralita je v dnešní době to pravé a přiklánějí se k NATO.
Už to známe
Co znamená „finlandizace“ už jsme si u nás zažili ohledně amerického radaru. Zařízení, které nebylo namířeno nijak proti Rusku, a i kdyby bylo, bylo to zařízení obranné, které by Rusko nijak neohrožovalo. Jenže nebylo a Kreml to dobře věděl. Šlo o otázku prestiže a Rusko pomocí svých vlivových agentur a užitečných „mírových“ idiotů nakonec tento projekt zmařilo. Samozřejmě za přispění hlasatele politiky mnoha azimutů Jiřího Paroubka, který ve svém egocentrickém rozpoložení nesnesl cokoliv, co by se nedalo považovat za jeho zásluhu. Je to smutné, ale dvě třetiny národa tehdy ukázaly, že většina se většinou mýlí.
Ta druhá otázka je, jestli to Karel Schwarzenberg měl takto říci. Zní to jako fatalismus a kapitulace. Nebo je to realistické varování před tím, co Rusko možná zamýšlí? Pak ale po A mělo být řečeno i B. Že pokud bude Rusko pokračovat v těchto nesmyslech, bude ho to osudově bolet.
