Ukrajinský politolog Kirill Sazonov píše o tom, co je hlavním cílem ruské hybridní války. (Citují ho stránky Window on Eurasia)
Sazonov považuje za cíl této války změnu hranic, ale ne pouze těch, které jsou namalovány na mapách. Podle něj se pozornost věnuje tomu, jak Putin změnil pravidla vedení války, ale méně tomu, jak kremelský vůdce hybridní válku využívá ke změně mocenských hranic. Podle Sazonova je „ruská agrese na Ukrajině“ ve skutečnosti válkou proti Západu obecně. Pokud by Rusko vyhrálo na Ukrajině, bude postupovat dál a to přinese skutečné oběti. „Varšava a Krakov nejsou Doněck a Luhansk.“ Ale zítra by mohly být, pokud se ruská hybridní válka nezastaví.
Formálně k žádné agresi a válce nedochází, jsou to jen interní konflikty a politické boje a krize správy a ozbrojený odpor.
Formálně není válka a žádná vojenská agrese. Existují pouze vnitřní konflikty, politické boje, krize v administrativě a případy ozbrojeného odporu. Západ ale jednou bude čelit problémům, kterým čelí Ukrajina. Pokud Ukrajina selže, pak se její problém stane západním, protože z této země přijdou do Evropy miliony uprchlíků.
Hybridní válka se vede proti Evropské unii, Spojeným státům a celému západnímu světu. Rusko se k tomu uchyluje, protože ztratilo pozice v hospodářské soutěži.
Když to nejde ekonomicky, zbývá Kremlu úplatkářství, podvracení, manipulace a využívání etnických a náboženských rozdílů, což podporuje vznik uprchlických vln.
„Agresor, v tomto případě Rusko, nechce žít o nic hůře než ostatní, nebo přesněji chce zajistit, aby nikdo nežil lépe, než se vede jemu.“ Chce vytvořit zónu nestability a donutit Západ, aby přistoupil na snahu Ruska diktovat pravidla života zemí, které jsou v Kremlu považovány za část jeho zóny vlivu.“ Bude chtít stále více a ještě být považováno za seriózního partnera. Nemá jinou možnost, protože se rozhodlo pro diktátorský systém a závislost na surovinách. Používat bude politický a ekonomický tlak, propagandu, teror, podporu různých vnitřních skupin, izolaci jedné své oběti od druhých a vytváření konfliktů, které se stanou záminkou pro ruskou intervenci.
Využívání etnických a náboženských konfliktů mnoho nestojí a ještě se dá vydávat za boj za mír. Na to není potřeba technologicky vyspělá a silná armáda, stačí činnost tajných služeb a vlivových agentů a kontrola médií.
Jak by západní země měly takové strategii čelit? Nemít ty slabé stránky, které Moskva může využít. Agresor nemá mít šanci financovat politické strany, společenské organizace a média. Západ si především musí uvědomit, že nějaké takové hrozbě čelí a že pomoc zemím, jako je Ukrajina, není nějakou charitou, ale investicí při obraně Západu. Když se nepovede zastavit Kreml tam, bude nutné ho pak zastavovat v Polsku nebo Litvě. Mezitím se dočkáme dalších uprchlíků na našich hranicích.
