Petr Fiala FOTO: Zbyněk Pecák / se souhlasem autora
FOTO: Zbyněk Pecák / se souhlasem autora
V rozhovoru pro TV Nova, který byl odvysílán 17. listopadu, prezident republiky Miloš Zeman prohlásil, že budoucímu premiérovi Petrovi Fialovi vetuje jednoho kandidáta na ministra v nové vládě. Podle Ústavy České republiky prezident v této oblasti žádné veto nemá. To, jestli se tak stane, tím pádem záleží jenom na tom, zda si to nově jmenovaný předseda vlády nechá líbit, nebo ne. Nejde přitom o nic menšího než o naši parlamentní demokracii.
I když se to možná nezdá, nacházíme se na prahu důležitého sporu, který bude zásadní pro další nastavení vztahů mezi prezidentem a premiérem a který do budoucna může mít velký vliv na kvalitu a stabilitu naší demokracie. Rozhodující bude, zda ho Petr Fiala dokáže dovést až do vítězného konce a v žádné jeho fázi neuhne.
V uvedeném rozhovoru Miloš Zeman na otázku, jestli jsou někteří lidé nebo případně strany, se kterými má v rodící se vládě problém, odpověděl: „Včera u mě byla paní prezidentka Čaputová a říkala, že také vetovala několik ministrů na Slovensku. Já se budu snažit Petrovi Fialovi vyjít vstříc. Koneckonců známe se dlouhá léta, tykáme si a měli bychom spolupracovat, takže i když u několika ministrů mám podezření, že rezortu, který mají řídit, vůbec nerozumí, protože se jím nikdy nezabývali, tak budu tak tolerantní, že velmi pravděpodobně svoje veto vztáhnu pouze k jedné jediné osobě,“ zdůraznil Zeman.
A dodal: „Mimochodem nebude to žádná personální averze, protože já jsem toho člověka v životě neviděl, ale budu mít důvody, které premiéru Fialovi řeknu a přes které nepojede vlak. Ale abych nebrzdil ustavení vlády jako celku, protože když vetujete byť jediného ministra, vetujete tím celou vládu, poradím Petrovi, aby tento rezort buď obsadil sám, anebo to pověřil některému z členů vlády, koneckonců Karel Havlíček byl také dvojministr, že?“
Skrz naskrz falešná velkorysost
Skoro by se chtělo uronit slzu dojetím, jak je pan prezident vůči Petrovi Fialovi velkorysý a jakou kamarádskou službu mu dělá, ale nic naplat, takhle velkorysost není vůbec v jeho kompetenci a je skrz naskrz falešná. Ponechme stranou prezidentku Zuzanu Čaputovou, na kterou se Miloš Zeman poněkud nedůstojně vymlouvá, že také ona několik ministrů vetovala.
Podstatné je, že prezidentovi v České republice až na naprosto ojedinělé případy nepřísluší, aby rozhodoval o tom, kdo bude či nebude ministrem. Prezident Zeman se o to přesto nejenom opakovaně snaží, ale dokonce už několikrát dosáhl svého a byl to on, kdo významným způsobem ovlivnil to, kdo daný ministerský post zastával, což je pravomoc, kterou mu Ústava ČR rozhodně nepropůjčuje.
Petr Fiala už prohlásil, že návrh na složení vlády měnit nehodlá a o náhradníkovi na daný ministerský post není připraven uvažovat. Naopak seznam členů kabinetu považuje za kvalitní. Předseda občanských demokratů by měl v tomto svém postoji setrvat a určitě by z něj neměl v žádném případě vycouvat. Byť se samozřejmě ještě uvidí, o jakého konkrétního kandidáta půjde (jestli se opravdu potvrdí, že prezidentovi Zemanovi vadí adept na funkci ministra zahraničních věcí Jan Lipavský z Pirátů, jak se o tom nejčastěji hovoří), a hlavně jaké důvody pro jeho nejmenování prezident uvede.
V době, kdy se řešilo, že Miloš Zeman nechce jmenovat ministrem zahraničních věcí europoslance Miroslava Pocheho, ústavní právník Jan Kysela pro Aktuálně.cz vysvětlil důvody, za jakých by hlava státu jmenování navrženého kandidáta mohla odmítnout: „Kdyby kandidát představený předsedou vlády nesplňoval nějaké zákonné podmínky, například ty v zákoně o střetu zájmů a ten střet zájmů by byl neodstranitelný v dohledném čase, nebo kdyby kandidát představoval bezpečnostní riziko na základě informací rozvědky nebo kontrarozvědky, protože je to agent cizí moci, nebo protože by nastaly nějaké krajní případy – typově jako že člověk je analfabet nebo něco takového -, tak mám pocit, že takovým návrhům prezident vyhovět nemusí. V případě, že odstraníme tyto extrémy, tak je tímhle návrhem vázán, než aby to byl nějaký podnět k přemýšlení.“
Kompetenční spor
O takový případ ale v roce 2018 nešlo, navzdory tomu nakonec prezident Zeman dosáhl toho, že se Miroslav Poche ministrem nestal. Zatím se nezdá, že by aktuální situace splňovala to, co zmiňuje ústavní právník Jan Kysela. Jedině, že by prezident skutečně přišel s nějakou novou a zásadní informací. Těžko si však představit, že – pokud by byl některý z kandidátů na ministra analfabetem či agentem cizí moci – by to už nevyšlo najevo (tajné služby by tuhle informaci asi nesdělily jen prezidentovi, nýbrž i premiérovi v demisi).
Petr Fiala, který má být prezidentem do funkce předsedy vlády jmenován v pátek 26. listopadu, by tak měl na svém návrhu trvat a nebát se jít s prezidentem do sporu. Znamenalo by to vyvolat kompetenční spor, o kterém by rozhodoval Ústavní soud. Jak uvedl Kysela už před třemi lety, soud by v takovém případě věc zřejmě vyřešil velmi záhy a nehrozilo by, že by se vše táhlo několik měsíců.
Pak je tady ještě jedna důležitá záležitost. Prezident Zeman tvrdí, že když vetuje jediného ministra, vetuje tím celou vládu, a proto Petrovi Fialovi radí, aby daný rezort obsadil buď sám, anebo tím pověřil některého z členů nové vlády. Kysela k obdobné situaci už v roce 2018 poznamenal: „Kdyby se přeli o jednoho ministra, neznamenalo by to, že se přou o všechny ministry. Pokud předseda vlády předloží seznam 15 nebo 16 lidí a zasekli bychom se na jednom, tak to neznamená, že by ti ostatní nebyli jmenováni.“
Je tedy zjevné, že prezident Zeman se jen snaží Petra Fialu vydírat ve stylu, buď přistoupíš na to, že daný kandidát ministrem nebude, nebo nejmenuji celou vládu. Něčemu takovému by se však budoucí premiér měl vzepřít, protože by se zkrátka neměl nechat sprostě vydírat, a o to více by měl být motivován vyvolat kompetenční spor i za cenu toho, že se jmenování vlády o něco opozdí.
Jistě, nastupující vláda a její premiér by se mohli zaleknout toho, že v nelehké covidové době tady budeme řešit ještě politickou krizi a budeme muset čekat na rozhodnutí Ústavního soudu (navíc hrozí, že si prezident postaví hlavu a nebude respektovat ani to, což by vedlo ke skutečné ústavní krizi). Jenže jednak je to situace, za kterou by byl případně zodpovědný prezident, a jednak je opravdu nutné, aby se budoucí premiér Fiala postavil dlouhodobým snahám Miloše Zemana nabourávat naši parlamentní demokracii. Pokud to neudělá, budou tyto snahy nejenom pokračovat, ale nadále se stupňovat, a to dost možná i za Zemanova nástupce v prezidentské funkci.
