„Až opět uslyšíte, že ruský lid respektuje výhradně ‚silnou ruku‘, mějte na paměti, že je to pravda jen napůl,“ tvrdí v článku na stránkách exilové stanice Echo ruský politický stratég a bývalý autor projevů Vladimira Putina Abbas Galljamov. Podle něj politická poptávka není neměnná a požadavky lidí se mění stejně, jako se mění jejich každodenní potřeby.

Galljamov popisuje vývoj v myšlení lidí, který podle něj probíhá tak, že když je společnost unavena zmatky a skandály, začne snít o stabilitě. Pak se ale stabilitou přesytí, nazve ji „stagnací“ a chce změnu. Když vysněný „silný vůdce“ vládne lidem příliš dlouho, postupně se u nich vyvine touha mít nad sebou někoho „starostlivého“ a „chápajícího potřeby obyčejných lidí“. To je poptávka, kterou vládce silné ruky neumí uspokojit.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM odhaduje Trumpův další osud

„Gangsterská“ karikatura bývalého amerického prezidenta z pera Štěpána Mareše, kreslíře, jenž má nyní velkou bilanční výstavu v Galerii Tančící dům,…

Je tu příklad z nedávné ruské historie, kdy po letech čekání na „silného vůdce“, unavení „slabostí“ Gorbačova a Jelcina Rusové dostali Putina. Zpočátku uspokojoval jejich potřebu bezpečí a pocitu sounáležitosti s „velmocí“. Pak se ale začaly objevovat jiné touhy, žádala se sympatie, spravedlnost, respekt, politická realizace. Putin podle Galljamova narazil na strop svých schopností vyhovět novým společenským požadavkům. Lidé si uvědomili, že politik by měl být také spravedlivý, čestný a starat se o obyčejné lidi. To vše Putinovi chybělo a jeho „síla“ je vnímána negativně jako „drzost“, „hrubost“ a „krutost“.

Jako kontrastní postavu vidí Galljamov Volodymyra Zelenského. Toho lze označit za „protiputinovského“, protože Putin a Zelenskyj představují dva protikladné typy politického vedení. Zelenskyj nepředstírá a nehraje tvrdého macha jako Putin. Na rozdíl od Putina – tvrdí politický stratég – Zelenskyj neprezentuje své myšlenky profesionálně, ale upřímně sdílí prosté lidské emoce. To je to, co Putinovi chybí a co si ruský volič stále více přeje. Galljamov dokonce tvrdí, že kdyby se konaly férové volby v Rusku a Zelenskyj by kandidoval, tak by v druhém kole s přehledem Putina porazil.

Dále čtěte

V Rusku panuje nervozita kvůli chystané ukrajinské protiofenzivě

Že k protiofenzivě ukrajinské armády dojde, se považuje na Západě i v Rusku za hotovou věc. Nikdo ale spolehlivě neví, kdy a…

Jako příklad autor uvádí prezidentské volby na Filipínách v roce 1986. Diktátor Marcos, který vládl dvacet let, se ucházel o znovuzvolení. Proti němu stála Corazon Aquinová, vdova po hlavním vůdci místní opozice, který byl zabit o pár let dříve. Aquinová se nikdy neangažovala v politice a obecně se vyhýbala veřejnosti. Po smrti svého manžela se jí v politice angažovat nechtělo. Podvolila se až poté, co příznivci jejího manžela shromáždili milion podpisů pod petici.

Opoziční kandidátka se za svou nezkušenost nestyděla. „Jsem jen obyčejná žena v domácnosti,“ řekla. Rozhovor, který Aquinová poskytla deníku The New York Times, noviny označily za „nejsebekritičtější a nejskromnější“, který kdy kandidáti ucházející se o nejvyšší post představili. Prozradila, že nemá žádný program a ze dvou klíčových otázek, které rozdělují filipínskou opozici, si na jednu nedokáže vzpomenout. Marcos byl s rozhovorem natolik spokojený, že ho nechal vytisknout a vylepit na sloupy. Jenže voliči už měli Marcose dost a Aquinová vyhrála.

Dále čtěte

Chcete pochopit, co se děje v Rusku? Nesmíte minout tyto knihy

Agresivní konflikt Ruska proti Ukrajině. Válka nedaleko od našich hranic. To je realita současnosti, která je ale ve skutečnosti pokračováním…

Jeden z podnikatelů, kteří sponzorovali její kampaň, později vzpomínal: „Potřebovali jsme prezidenta, který by nechtěl být prezidentem.“ Kdyby nasadili někoho z dosavadních politiků, nefungovalo by to.

„Chci pronést zvláštní výhradu,“ píše Abbas Galljamov. „Netvrdím, že teze o tom, že Rusové jsou oddáni ideálům ‚silného vůdcovství‘, je zcela nepravdivá. Ne, stereotypy vnímání a chování samozřejmě existují a při zachování ostatních okolností určují politická rozhodnutí. Jde jen o to, že v zemi nyní panuje unikátní situace – Rusové byli ‚silou nakrmeni‘ natolik, že začali zvracet. Tento archetyp již není relevantní.“

Právě v období takového naladění lidí by měly být provedeny nezbytné institucionální reformy, vytvořena politická infrastruktura demokratického státu, obnoven a upevněn princip dělby moci, obnoven federalismus a místní samospráva, položeny základy normálního decentralizovaného ekonomického systému a podobně. To je třeba udělat dříve, než touha Rusů po „silné ruce“ opět otočí kolem dějin a umožní restauraci autoritářství.

Pokud se to podaří, bude mít Rusko jedinečnou šanci konečně se vymanit ze zajetých kolejí, do nichž dosud pravidelně sklouzávalo… Putin zdiskreditoval ideály ‚silné ruky‘ do té míry, že Rusko bude mít brzy šanci zařadit se na seznam zemí, kde vládnou instituce, nikoli vůdci,“ uzavírá Abbas Galljamov.