Prezidenti Biden a Zelenskyj během jednání na summitu NATO ve Vilniusu (2023). FOTO: Wikimedia Commons / Office of the President of the United States / Public Domain
FOTO: Wikimedia Commons / Office of the President of the United States / Public Domain
KOMENTÁŘ / Mnohokrát už zaznělo, že Ukrajina bude muset žít věčně v bojové pohotovosti, podobně jako Izrael, protože má za dveřmi teroristického souseda. Stejně jako lze Hamás přirovnat k Rusku, lze Izrael přirovnat k Ukrajině, ať si říká, kdo chce, co chce. Ukrajina se musí neustále doprošovat, aby dostala od Západu munici, a na rozdíl od Izraele se neustále musí ptát, kam může poslat raketu, aby ochránila své občany. Není pro mne argument, že Izrael má na rozdíl od Ukrajiny vlastní zbraně a rozhoduje sám o tom, co s nimi udělá.
Vždy mne napadne otázka vůči Západu, a zejména USA: Chcete vůbec, aby Ukrajina tuto válku vyhrála, anebo ne? Pokud ano, proč bráníte tomu, aby byly „darované“ rakety použity, jak se Ukrajina sama rozhodne? Opravdu nechápu, v čem je problém, a pokud nechcete, aby Ukrajina vyhrála, tak přímo řekněte, co chcete, protože slova a činy jsou zde poněkud v rozporu. A to nemluvím o zpoždění v dodávkách zbraní.
Ještě v předvečer nedávného summitu NATO se členské země dohodly na vojenských dodávkách pro Ukrajinu v hodnotě 40 miliard eur v příštím roce. Rozsah je dobrý, uvidíme, zda bude tak velký i v praxi. Možná to zní tvrdě, ale kdyby Západ chtěl skoncovat s Putinem, už by to dávno udělal, z čehož lze vyvodit, že si Západ nepřeje zničení Ruska a ani odstranění Putina.
Neustále slyšíme o mezinárodním právu a zachování územní celistvosti Ukrajiny, ale ve skutečnosti, když Rusko zasáhne raketou dětskou nemocnici, prezident Spojených států oznámí další dodávky zbraní na Ukrajinu, které tam ovšem budou až neznámo kdy.
Vypadá to jako almužna: Tady máte další systémy protivzdušné obrany, jen nás nechte na pokoji s vašimi otázkami a nároky. V reakci na úder na Kyjev mohlo být Ukrajině povoleno zasáhnout vojenské cíle na ruském území zbraněmi dlouhého doletu, protože zrušení tohoto zákazu by mohlo zabránit dalším útokům, ale úder na dětskou nemocnici se Bidenovi asi nezdál přesvědčivý.
Nu což, USA mají v této válce zřejmě své vlastní cíle, a pokud je tomu tak, je načase o nich mluvit přímo. Poradce Bílého domu pro národní bezpečnost John Kirby k návrhu sestřelovat ruské rakety z polského území: „Nikdo nechce eskalovat tuto válku. Chceme hledat způsoby, jak Ukrajinu zefektivnit, ale nechceme eskalaci. Nebylo by to dobré pro Ukrajince, nebylo by to dobré pro Poláky, nebylo by to dobré pro nikoho.“
Podívejme se do slovníku na definici slova „eskalace“. Je to postupné zesilování, rozšiřování, zvětšování rozsahu něčeho, v našem případě konkrétně války. Za prvé, nepřipuštění „eskalace“ na úkor Ukrajiny umožňuje Putinovi dosáhnout svého, a pokud zvítězí, nezastaví se, nahromadí své zdroje a bude moci úspěšně zaútočit na jinou zemi, nebo znovu napadnout Ukrajinu. Za druhé, pan Kirby zřejmě nevzal v úvahu, že válka není jednostranná, jsou do ní zapojeny dvě strany – Rusko a Ukrajina. Pokud nechce válku eskalovat, pak to musí dodržovat všichni účastníci bojových operací, Rusko se eskalaci a expanzi nebrání, dalo to jasně najevo útokem na dětskou kliniku Ochmatdet.
Za třetí, taková prohlášení z Bílého domu dodávají Putinovi sílu, vidí zbabělost USA a Bidenovy výhrady v přítomnosti Zelenského, nabývá přesvědčení, že Amerika je slabá. A skutečnost, že si členové NATO mačkají sukně na bocích, když přijde na řadu otázka vstupu Ukrajiny do NATO, nutí k zamyšlení, zda by se snad nemělo věřit nejen Putinovým slovům, ale i slovům mnoha představitelů Západu.
Po summitu NATO ve Vilniusu spojenci oznámili, že „Ukrajina se v budoucnu připojí k alianci“. Volodymyr Zelenskyj však později poznamenal, že situace zůstává nejasná. „Je bezprecedentní a absurdní, že pro členství Ukrajiny nebyl stanoven žádný plán ani termín. Zdá se, že neexistuje žádná připravenost pozvat Ukrajinu do NATO,“ řekl Zelenskyj novinářům.
Očekávalo se, že washingtonský summit vnese do procesu více světla. Účastníci schůzky nakonec oznámili, že Ukrajině poskytnou „most k NATO“, konkrétně řadu dalších podpůrných opatření a poradenství pro budoucí členství. Budoucnost je nejasná, pánové, doufám, že tento most na rozdíl od Krymského zůstane neporušený.
Již třetí rok čteme o dílčích dodávkách jakýchsi zbraní a pohybujeme se na houpačce – to dáme, to nedáme. Neříkejte mi, že celý proces předávání zbraní je komplikovaný, a proto trvá už dva a půl roku. Mám pro to argument, který se jmenuje Petr Pavel a česká iniciativa na nákup nábojů pro Ukrajinu. Všichni si pamatují, jak to bylo, potichu, bez povyku, bez patosu a vznešených slov, prostě se to v jednom bodě oznámilo a bylo to. Uč se, Ameriko.
Není to výčitka, jen Amerika je od Ruska dál a necítí potřebu tak rychle reagovat, na rozdíl od Česka, které vidí „z okna“, co je to „russkij mir“. Myslím, že místo toho, aby Západ ukazoval prstem na Čínu, že podporuje Rusko ve válečné agresi proti Ukrajině, je načase, aby se Západ stal rozhodující silou, která tuto válku ukončí vymýcením zla.
Autorka je ruská novinářka žijící v České republice. V letech 2010–2022 pracovala v rozhlasové stanici Echo Moskvy, kterou Putinův režim hned na počátku velké války Ruska proti Ukrajině zlikvidoval.
