Kancléř Vratislav Mynář rozšířil hradní repertoár nadávek občanům o bizarní novinku. Europoslance Stanislava Polčáka z hnutí STAN označil kvůli jeho výroku o zásahu přírody coby nejvyšší soudkyně Zemanova skandálního počínání kolem čapí abolice za „lidské prase“. Mynář ale s nadávkou nevyrukoval osobně, nýbrž z bezpečí opevněného Hradu a skrze udatnou esemesku. „Pane Polčáku, můžeme být konkurence, můžeme být opozice, můžeme mít jiné názory, ale neměli bychom být lidský prase, jako jste vy,“ pochlubila se pak citací  manželovy zprávy Polčákovi na sociálních sítích Alexandra Mynářová. Co je „lidské prase“ ale čtenářům nevysvětlila.

Nedůtklivost prezidentské kanceláře k jakékoliv syrovější narážce na špatný zdravotní stav prezidenta, který jej přežívá díky zázrakům medicíny a velkorysosti přírody, o níž mluvil právě europoslanec, je přitom tragikomická. Polčák se totiž nemýlí. Sebeláska a stařecká agresivita, často střídaná kakofonií předstírané moudrosti, je pro zemi skutečným neštěstím, které nejspíš neodvrátí ani Ústavní soud. Perspektiva odchodu Zemana z prezidentské funkce dřív, než s koncem jeho mandátu v roce 2023, přitom nikde.

Mynářovy expresívní nadávky při pouhé zmínce o prezidentově zdraví jsou přitom hysterií ze strachu. V hodině Zemanova odchodu z Pražského hradu mu totiž nenávratně skončí nevídané atributy moci a rodinné prebendy v  hradním luxusu, placeném z našich daní. A s nimi i zjevná beztrestnost, o které svědčí  opatrné ticho nad dotovaným areálem v Osvětimanech včetně nepovoleného rybníku či hustá mlha nad vyšetřováním čachrů uvnitř lánské obory. Ty jsou přitom pouhým střípkem tušeného: o nenasytné podnikavosti Zemanovy hradní partičky se vyprávějí celé legendy.

Jak silná je záliba prezidentské kanceláře ve vulgaritách ale svědčí i další veřejné výroky z Hradu. Urážky Zemanova mluvčího, který na sociálních sítích mluví o občanech pro změnu jako o „sviních“, navíc se Zemanovým souhlasem, jsou takřka na denním pořádku. A znovu, stačí sebemenší zmínka o prezidentově stavu a nadávky z Hradu se jen sypou. U Ovčáčka přitom nejde o strach z  osudu. Zemanův mluvčí plný nenávisti, arogance a směšného narcismu bere nevyhnutelný vývoj v kondici šéfa osobně.

Ještě paradoxnější je pak prezidentova osobní dotčenost z Polčákova realistického zhodnocení situace. Na rozdíl od Mynáře není pro Zemana europoslanec Polčák „lidské prase“, ale „hyena“, svěřil  se Zeman na Barrandově. Pamětníci ovšem vědí, v roce 2014 Zeman vzkázal tehdy už očividně těžce nemocnému Stanislavu Grossovi, aby rozdal svůj majetek, věří-li v Krista. Cynická nenávist šla až za hrob, někdejšímu korunnímu princi  ČSSD, kterému svědčil na svatbě, neposlal Zeman na pohřeb ani věnec. A kondolenci vdově a dětem poslal… Ovčáček.

Kdo je v reálu hyena pak ukazuje i další bizarní příběh. Architektovi Zemanovy pětadvacetileté politické kariéry a jeho nejlepšímu příteli, kontroverznímu Miroslavu Šloufovi, jenž z užvaněného a tehdy neznámého prognostika vyrobil nejprve předsedu ČSSD, pak premiéra a nakonec prezidenta republiky, nepřišel Zeman ani na pohřeb. „Pan prezident na pohřeb Miroslava Šloufa zašle smuteční kytičku,“ lakonicky vzkázal Ovčáček. Jedno je ale jisté, Stanislav Polčák nelhal. Nevyřkl totiž nic jiného, než o čem se už bez obalu mluví v podhradí navzdory účelovým prohlášením o skvělé kondici.