Po odchodu policejního prezidenta Tomáše Tuhého do Bratislavy, který mohl překvapit jenom některé jeho podřízené, kterým to asi ani neřekl (sic!), se policie ocitla v ambivalentní situaci. Únik Tuhého vypadal jako úprk před velkou vodou, valící se těsně po jeho odchodu do policejního Titaniku. Odhalení poměrně věrohodných důkazů v kauze Čapí hnízdo, týkající se trestního stíhání předsedy vlády tohoto státu Babiše (ANO), podezření z únosu jeho staršího syna, ve spojitosti s týmž případem, odchod klíčového detektiva v kauze Bereta plukovnice Kwasniakové a další indicie dávají tušit, proč namísto vysvětlování raději utekl a nejen, že nevyužil možnost druhého pětiletého mandátu ve funkci policejního prezidenta, ale dokonce v té rychlosti nedokončil ani ten první. Zvláštní, když byl téměř všemi chválený, zkrátka výjimečně dobrý. Přitom zrovna teď Policie České republiky potřebuje pevné a sebevědomé vedení. Snad nikdy nebyla v takovém rozkladu jako se nachází v poslední době. A paradoxně není třeba vůbec na ničem šetřit, všude se rozhazují miliardy a vládnoucí populističtí politici se předhánějí v tom, komu ještě přidají, policii nevyjímaje.. 

Do éry po Tuhém však policie přichází s problémy s doplňováním početních stavů, které vláda nedávno navýšila (aby bylo nenaplněných míst ještě více), spojené se znovuotevřením zákona o služebním poměru pro zdánlivě jednoduchou formulaci činností, které mohou příslušníci bezpečnostních sborů vykonávat v mimoslužební době. Právníci z Agrofertu přitom v podstatě na každém rohu čekající na jakoukoliv aktivitu, která by mohla ohrozit zájmy jejich bývalého šéfa, případně mu naopak výrazně pomoci. Pár kauziček by se našlo také na Hradě, jehož byl Tuhý věrným vazalem, ale tady asi bude kontinuita zachována, takže si budeme muset na rozuzlení o něco delší dobu počkat.

Při loučení s exprezidentem však zaznívala slova o udržení kontinuity a tedy zachování stylu řízení a směrů činností, které před svým útěkem zavedl velebený tříhvězdičkový generál. Logicky by tak měl být do uvolněného křesla ustanoven – tak jak to umožňuje a předvídá zákon –, některý z jeho náměstků, případně i některý z dalších příslušníků bezpečnostních sborů, kteří jsou zařazeni ve stejné služební hodnosti v dalších bezpečnostních sborech. Většinou se jedná také o generály. Zdá se však, že se jim hroty jejich pozlacených kordů, které ke svému povýšení dostali, otupily. Nikdo z nich nenašel odvahu se přihlásit o pokračování v práci, kterou společně s Tuhým několik let odváděli. Zjevně nikdo z nich s ním, a s pokračováním v jeho stylu a práci, nechce mít nic společného. Zjevně žádný karierní postup, žádná kontinuita. Nezájem. Generálské hvězdičky už nikdo nevezme a k tomu ostatnímu se pod novým prezidentem hlásit nebudou. Asi ví proč. Ale jistě neví, jak dlouho s tímto přístupem ve svých funkcích vydrží. 

Ministrovi vnitra Hamáčkovi (ČSSD) tak „nezbylo“ nic jiného, než vyhlásit výběrové řízení za účelem obsazení služebního místa policejního prezidenta. Bude se tak čekat na opravdového spasitele, který mávnutím kouzelného proutku všechny problémy vyřeší a nejen politickomediálním supům zabrání vytrhávat živé maso z chřadnoucího policejního těla? Nebo to bude jen čekání na Godota, jen cílené zabíjení vymezeného času – ministra i „jeho“ policejního prezidenta?

A kdo tím spasitelem bude? Bude to jeden z příslušníků nebo příslušnic Policie České republiky, kteří jsou v současné době zařazeni v desáté platové třídě a mají odslouženo alespoň 12 let ve služebním poměru. Mohou to být ředitelé policejních útvarů s celostátní působností, ředitelství služeb a odborů na policejním prezidiu, ředitelé krajských ředitelství, ale také i například ředitelé policejních škol a samozřejmě náměstci všech těchto policejních funkcionářů. Celkem asi stovka lidí. Na přihlášení mají něco přes jeden týden. V dnešní turbulentní době je to doba, za kterou se může odehrát cokoliv. Je očekávaný spasitel již vybrán a rozhodnut? Na posledním rozloučení s budoucím policejním exprezidentem to tak nevypadalo. On totiž nikdo z diskutovaných kandidátů už nemůže policii nic nového, natož pozitivního, přinést. Staré psy nelze novým kouskům naučit, tím spíše, že ty staré kousky byly obzvláště nepřínosné a často až nemravné.   

Nicméně nového šéfa čeká řešení zásadních problémů. Musí být věrohodný, aby v policejním sboru udržel zkušené příslušníky, kterých už mnoho není a při každé zmínce o otevření zákona o služebním poměru prchají. Musí být přesvědčivý k přilákání nových policistů, o které se v řadách uchazečů bude přetahovat nejen s ostatními bezpečnostními sbory a s armádou, které jsou na tom podobně, ale i s komerčním sektorem, kde platy rostou a pracovní podmínky se zlepšují doslova raketovým tempem. Musí být sebevědomý vůči politikům, kteří policii vnímají jako bitevní pole, kde svádějí klání o co největší mocenský vliv, přičemž je patrno, že za posledních několik let poměry výrazně zhrubly. To co dříve vedlo k okamžitému odstoupení politika, byť jen v náznaku podezřelého z nekalého jednání, již neplatí. Vládnoucí garnituře už je dovoleno vše. Dnes je možné, aby trestně stíhaná a pozitivně lustrovaná osoba byla v čele vlády, natož kraje, člověk bez osvědčení k utajovaným informacím vedl kancelář hlavy státu, klíčovým ministrem se stal asistent poslance a účelové stíhání kohokoliv nepohodlného se stalo zjevnou, nikoliv virtuální, realitou. I samotný premiér této vlády a dlouholetý místopředseda té předchozí, to tvrdí. Zhrubly též prostředky politického a mocenského boje. Některá vlivná média nepokrytě prosazují zájmy konkrétních osob nebo skupin, a to i za pomoci nevybíravých praktik. Veřejnoprávní nevyjímaje. Nikdo ale ve výsledku nenese za nic odpovědnost, inu volič to prý tak chtěl a hotovo.

Zda bude adept na nového policejního prezidenta vycházet z těchto nových kulturních poměrů, to se neví. Dosud nikdo neřekl jasné slovo, kdo tím adeptem je. Přitom je málo času, pokud má být funkce obsazena již v prosinci, tak je s největší pravděpodobností již rozhodnuto. Dosud tak lze jen spekulovat, zda to bude osoba bez minulosti, která je v managementu teprve krátce, neboť zákon nepředepisuje žádnou řídící praxi, nebo někdo, kdo již prošel zkušenostmi i ve vrcholných policejních funkcích. Nikdo zjevně pozitivní se nerýsuje. Navíc většina schopných už odešla nebo byla odejita.  

Jedna věc je však jistá. S novým šéfem přijde změna stylu řízení, jinak se ale asi nic moc nezmění. Konec konců, vláda se přece také zatím nemění. A přitom důvodem odchodu Tuhého byl především požadavek na změny, ať si říká kdo chce co chce. Proto necítil podporu, proto utekl, jen proto byl adorován, aby si pospíšil. Proklamovaný a od samého počátku zjevně nedůvěryhodný požadavek kontinuity se tak logicky drolí. Zda eventuální změny budou k lepšímu, nebo k horšímu, se asi brzy dozvíme. Se všemocnými spasiteli však nejsou v této zemi dobré zkušenosti, bývají totiž často i všehoschopní. Je tak zcela na místě být na pozoru. Možná, v závislosti na tom výběru, nedokončí svůj mandát ani ministr vnitra.

Autor je bývalý šéf Generální inspekce bezpečnostních sborů