Bývalý ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Robert Šlachta FOTO: FB
FOTO: FB
Bývalého ředitele ÚOOZ Roberta Šlachtu prověřuje policie, zda v souvislosti s vydáním knihy „Třicet let pod přísahou“ neporušil zákon. Tuto zprávu potvrdil ministr vnitra Jan Hamáček i Policie ČR. Ministryně financí Alena Schillerová naopak jeho úniky informací o aktivitách v celní správě přikryla.
Robert Šlachta, bývalý šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a pozdější náměstek ředitele celní správy, letos vydal publikaci „Třicet let pod přísahou“. Učinil tak po odchodu z celní správy, kam nastoupil po jednání s Alenou Schillerovou, tehdejší náměstkyní ministra financí Andreje Babiše. Uchýlil se tam po formálně vypsaném výběrovém řízení poté, kdy opustil policii na protest proti reorganizaci slučující dva speciální celostátní útvary do jedné centrály v roce 2016.
Šlachta se svým dílem objíždí republiku, aby ho propagoval, přičemž se spekuluje o tom, že se tak pokouší upoutat pozornost před vstupem do politiky. Od počátku bylo jasné, že zveřejněním mnoha citlivých, často nedoložených informací a domněnek z vyšetřování kauz, na kterých se podílel jeho útvar, vznikají pochybnosti, zda tím neporušil povinnost mlčenlivosti, jíž je vázán jako bývalý příslušník bezpečnostních sborů.
Porušil povinnost mlčenlivosti?
Ministra vnitra Jana Hamáčka v této věci interpeloval poslanec Pavel Žáček (ODS). Tázal se ho, zda byl Robert Šlachta v souvislosti se zveřejněním informací, s nimiž se seznámil při výkonu funkce, zproštěn mlčenlivosti. A pokud nebyl, jaká opatření v tomto směru přijal ministr nebo vedení Policie ČR.
O Hamáčkově odpovědi informoval server Česká justice. Byla rezolutní. Ministr vnitra se neztotožňuje s myšlenkou, aby „bývalí vysoce postavení policisté po ukončení služebního poměru vydávali knihy, ve kterých jsou veřejnosti prezentovány konkrétní informace mající vztah k výkonu služby a ke konkrétním trestním řízením“.
„V takových případech se tito bývalí příslušníci Policie České republiky pochopitelně vystavují riziku, více či méně vědomě, že se jejich počínání dostane na hranu zákona,“ dodal ministr. Institut zproštění mlčenlivosti podle něj v těchto případech není využitelný. Lze ho použít jen za přesně stanovených podmínek pro potřeby oprávněného orgánu státu, nikoli pro sdělování informací široké veřejnosti.
„Mohu Vás ujistit, že Policie ČR prověřuje, zda postup hlavního protagonisty publikace je či není v rozporu se zákonem. V případě, že dospěje k názoru, že došlo k porušení zákona, bude věc postoupena příslušnému orgánu,“ uzavřel odpověď Hamáček a jeho slova následně dosvědčila i policie.
„Můžeme potvrdit, že v souvislosti s publikační činností bývalého policisty prověřujeme, zda nedošlo k porušení zákona. Prověřování se týká zveřejnění informací, o kterých je policista povinen zachovat mlčenlivost i po ukončení služebního poměru,“ uvedla Policie ČR na Twitteru.
Geniální účelovka
Na tuto skutečnost emotivně reagoval Robert Šlachta. Mimochodem je pozoruhodné, jak jeho jazyk na sociálních sítích nápadně připomíná komunikační styl marketérů Andreje Babiše. Ohradil se, že ministr Hamáček sdělil poslanci „informaci z trestního řízení, ke které podle zákona nesmí mít přístup“. Reakci doprovodil „prchalovskými“ průpovídkami typu: „Tak tohle je neuvěřitelné, to si dejte… Geniální účelovka. Ale mě neumlčí. To vy už víte.“
Možná to bude tím, že PR manažerku při Šlachtových spanilých jízdách po celé zemi dělá neúspěšná kandidátka hnutí ANO v krajských i komunálních volbách, bývalá novinářka Karolína Skrčená. Podstatnější ale je, že Šlachta přestřelil.
Hamáček nic nevyzradil, tuto informaci si vyžádat může. Oznámil pouze, že se policie zabývá případným porušením služebního tajemství. Na tom není nic nezákonného. Policie může zahájit prověřování i bez podání trestního oznámení, například na základě informací vycházejících z veřejných zdrojů. Mezi ně lze nepochybně zařadit i Šlachtův dehonestační elaborát.
Co je dovoleno bohovi…
Především je ale neuvěřitelné, že si na zveřejnění této informace stěžuje právě bývalý policejní důstojník, který na masivních únicích informací z řady případů postavil celou publikaci. Jako by trpěl božským syndromem, že on může v zájmu své „pravdy“ vše, tedy i neprůkazně očerňovat, fabulovat a sdělovat neveřejné informace, ale pro ostatní to neplatí.
Šlachta ovšem může mít důvody k znepokojení. Tedy pokud svým nestandardním postupem nechtěl záměrně posílit aureolu mučedníka, proti němuž se spiknul takřka celý svět. Nehledě na to se bude muset potýkat s několika okruhy problémů.
Jeho publikace detailně popisuje trestní kauzy i z hlediska operativní činnosti Policie ČR a jejích metod – například podrobně rozebírá, jak pracuje zásahová jednotka. Je otázkou, zda přitom nedošlo k vyzrazení detailů operativní činnosti, které možná ani nejsou obsaženy v trestních spisech.
Šlachta podrobně popisuje živé trestní kauzy, které dosud nebyly pravomocně ukončeny (Beretta, Vidkun, Grygárek, Nagyová). Zveřejnil i údajné důkazy, které – jak sám přiznává – nebyly použitelné u soudu. V knize zmiňuje i plná jména zasahujících příslušníků policie i s jejich zařazením u útvarů.
Je tedy namístě vyšetřit, zda v knize zveřejněné informace obsahují skutečnosti, které jsou služebním tajemstvím, nebo zda jsou některé z nich dokonce stále ještě v režimu utajení. Mohl se přitom dopustit přestupku porušení služebního tajemství, ale mohl také spáchat trestný čin.
Není to poprvé
„Pokud Robert Šlachta zveřejnil nějaké informace z policejního spisu, dopustil se trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, protože porušil povinnost mlčenlivosti a nestrannosti. Spáchání tohoto trestného činu může být potrestáno trestem odnětí svobody od jednoho roku až do dvanácti let, a to podle závažnosti následku,“ komentuje tuto kauzu pro deník FORUM 24 advokát Aleš Rozehnal.
V případě Roberta Šlachty se ovšem nejedná o nic výjimečného. Parlamentní vyšetřovací komise již v roce 2017 konstatovala, že se svým spolupracovníkem z ÚOOZ Jiřím Komárkem prezentovali informace získané úniky ze spisů přípravného trestního řízení. A co víc, jeho aktivity vedly ke zvyšování věrohodnosti informací, jež se ukázaly jako zavádějící nebo nepravdivé.
„K tomu se dá jen poznamenat, že policista, který porušuje zákon, je stejně důvěryhodný jako zaměstnanec bezpečnostní agentury v supermarketu, který tu a tam něco v tomto supermarketu ukradne,“ dodává Rozehnal.
Schillerová Šlachtu podržela
V této souvislosti ještě stojí za pozornost, že poslanec Pavel Žáček v téže věci interpeloval i ministryni financí Alenu Schillerovou (ANO). Zajímalo ho, zda byl tehdejší náměstek ředitele celní správy Robert Šlachta zproštěn mlčenlivosti, jelikož v knize popisuje operativní akci, kdy si velmi nestandardně vyžádal součinnost armády při sledování podezřelých osob.
Schillerová odpověděla, že Šlachta mlčenlivosti zproštěn nebyl. Vedení celní správy ale podle ní nebude přijímat žádná opatření, neboť „povinnost mlčenlivosti uložená zákonem nebyla porušena“. Z čeho vyplývá dvojí metr ministra vnitra a ministryně financí?
Ačkoli to dnes Šlachta popírá, měl svého času velmi nadstandardní vztahy s okruhem ANO, s nímž ho pojilo prosazování společných zájmů. Nejvíce se protnuly v politickém střetu o policejní reorganizaci. Babiš se o Šlachtu po dobrovolném odchodu z policie postaral a přes náměstkyni Schillerovou mu zajistil lukrativní funkci ušitou na míru ve vedení celní správy.
Trafika v celní správě však měla být Šlachtovou optikou jen přechodná, jelikož se u Babiše hlásil o post policejního prezidenta. Jenže ministrem vnitra se stal zástupce ČSSD a z kariéry na policejním prezidiu sešlo. Výsledkem je Šlachtův odchod ze státní správy a nyní i policejní prověřování kvůli podezření z porušení zákona.
