Smrt uživatele tvrdých drog s nemocným srdcem, který se v horku předávkoval do naprosté nepříčetnosti a pak v záchvatech zuřivosti mlátil do aut, válel se po zemi a pral s policií, je neštěstí jako zbytečná smrt každého člověka. Není na ní naprosto nic rasistického, nemá etnický rozměr, uživatelé pervitinu (či syntetických halucinogenů, které vyvolávají podobné stavy zuřivosti, třeba DOB) takto umírají bez ohledu na národnost a státní příslušnost. Přesto vznikl doslova celosvětový skandál, který obviňuje zcela neoprávněně českou policii z rasismu.

Rada Evropy volá po „bezodkladném, důkladném a nezávislém vyšetření“ smrti muže, který zemřel na předávkování drogami. A titulky z médií? The Guardian: Smrt romského muže zakleknutého českou policií musí být „urgentně vyšetřena“.  Washington Post: Aktivisté vidí paralely s causou George Floyda na videu českého policisty klečícího na Romovi, který později zemřel. Morning Star: Romský muž zemřel poté, co mu policista klečel pět minut na krku.

Jak to bylo doopravdy

Událost je – jako vše ze světa tvrdých drog – až banálně zlá, stereotypní a fádní. Muž středního věku, který měl v anamnéze užívání tvrdých drog, se předávkoval něčím děsivým.

Dále čtěte

Vracíme Čechům noviny. Předplaťte si Týdeník FORUM

Jestli i vám od doby, kdy předseda vlády vzal Čechům dva klíčové deníky, institut papírových novin chybí, máte právě nyní…

Válel se polonahý po ulici, pak fyzicky napadl pěstmi osobní automobil. Když nemohl rozbít pěstí sklo, dal autu takový úder hlavou, že se sám knokautoval a padl k zemi. Pak přijela policie, rozbíjet auto se nesmí, a muže zadržela, aby ho mohla, alespoň do doby, než vystřízliví, zavřít na psychiatrii, a pak obvinit nejspíše jen z přestupku a předat věc na městský úřad. Při zadržování se muž rval jako o život, hned na začátku videa, které průběh zadržování zaznamenalo, zkouší kopnout do hlavy policistu, který se k němu skláněl. Muž řve, vrčí a štěká. Když se jej podaří zpacifikovat, přijede pro něj sanitka. V ní umírá. V krvi jsou nalezeny amfetaminy (pervitin se chemickým názvem jmenuje metamfetamin).

Jeden z ex-uživatelů drog z Teplic mi po mém prvním článku, který o tomto případu pojednával, napsal: „V neděli, den po incidentu, jsem jel na výlet na jezero Barbora u Teplic. V lesíku asi 50 metrů ode mě šli dva kluci cca pětatřicet let. Měli s sebou psa. Když přišli, vypadali normálně, po chvilce na břehu začali náhle vydávat různé skřeky, pobíhat nazí po louce, hulákat, štěkat, vrčet. Po shlédnutí videa ze sobotního incidentu jsem usoudil, že jejich chování je hodně podobné tomu na kamerovém záznamu českého ‚Floyda‘ . Jako bývalý uživatel pervitinu a jiných látek musím říct, že jsem něco podobného ještě nikdy neviděl. Můj názor je ten, že za vinou nemusí být předávkování, ale někomu se na Teplicku podařilo vyrobit brutální zabijácký model.“

Tolik zpráva z Teplicka. Podle mých zkušeností může mít tyto stavy na svědomí DOB, extrémně nebezpečný syntetický halucinogen ze skupiny fenethylaminů. Policie dosud neodpověděla na můj dotaz, zda se na DOB dělaly při pitvě testy. DOB už jednou – v Praze – zabíjelo.

Zcela neprofesionální žurnalistika

Celého případu se okamžitě ujali romští aktivisté a také časopis a server mladé levice A2arm. Přečetl jsem asi deset posledních článků levicové novinářky tohoto serveru paní Saši Uhlové. V žádném z nich nepsala o etnicitě lidí, kterých se článek týkal.

Dále čtěte

Také se ptáte, jak z toho ven? Rozšířené vydání Obrany před Babišem nabízí odpověď

Když jsme v roce 2018 vydali knihu Obrana před Babišem, byla rychle vyprodaná a za pár měsíců nakladatelství objednalo dotisk.

Dokonce ani v článku o lidech v dluhové pasti ne, byť by to bylo potřebné. Dluhová past čekající na Čechy v podobě obchodníků s bídou a lichvářů je sice otřesná, ale kolem půjčování peněz se děje v naší zemi ještě něco mnohem horšího, a to jsou dluhové pasti nastražené Romy na Romy. Ti nejsou obětí exekutorů a lichvářských společností, ale romských „úžerníků“ či „lichvů“, jak jim říkají sami Romové. V současnosti je pod „úžerou“ zadlužena u romských ilegálních lichvářů, které nedrží na uzdě zákony, jež mají regulovat práci legálních a registrovaných společností, možná polovina, možná dvě třetiny českých Romů. O tom však paní Uhlová nepsala.

Článek o neštěstí v Teplicích od Saši Uhlové má etnicitu už v názvu: „Jestli něco udělal, měli ho zavřít.“ Smrt v Teplicích budí v romské komunitě pochybnosti. Vzápětí se však sama autorka usvědčuje z bulvárnosti, nepravdivosti a rasismu. V podtitulku totiž stojí: „Verze policie se zásadně liší od toho, co si o jeho úmrtí myslí pozůstalí a svědci policejního zákroku.“ Takže pochybnosti nemá ani tak „romská komunita“, jako „příbuzní a svědkové neštěstí“. Etnicitu do celé věci zatahuje pouze paní Uhlová. A myslím, že ten titulek ve své podstatě opravdu rasistický je, protože zcela stejně by házeli vinu na policii příbuzní jakéhokoliv jiného občana, Čecha, Maďara, Eskymáka, punkera či neonacisty. Vnější zavinění neštěstí hledají příbuzní a blízcí vždy, nejde o romské specifikum.

Dalším zcela zásadním porušením pravidel novinářské práce a etiky je, že paní Uhlová bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení cituje – nutně těžce emocemi ovlivněný – výrok sestry zemřelého muže: „Oni si myslí, že si to můžou dovolit, protože jsme Cikáni, ale já to tak nenechám, zabili člověka, vždyť mohl ještě žít! Měli mu nasadit pouta, odvézt ho na stanici, jestli něco udělal, nebo i zavřít do vězení, ale proč ho zabili?“

V takovém případě je základní povinností novináře doplnit fakta, totiž, že muži nasadili pouta a odváželi ho dokonce do nemocnice, respektive položit dotyčné ženě otázku:

„Proč myslíte, že ho zabili policisté, když měl vážně nemocné srdce, byl příšerně zfetovaný a po těžké fyzické námaze?“ Pak by se totiž ukázalo, zda má sestra mrtvého nějaké indicie, že skutečně její bratr je po smrti proto, že jej z rasistických důvodů zabila policie, nebo zda z ní mluví jen (zcela pochopitelná) bolest. A pokud Sašu Uhlovou ona otázka hned na místě nenapadla, měla pod citaci alespoň připsat: „Na toto obvinění sestry mrtvého neukazují žádné indicie.“

Neudělala to. Nemůžu tomu rozumět jinak, než že rasistický obsah v celé události vidí od počátku především sama Saša Uhlová, a chce tento dojem unfair neprofesionálními manipulacemi přenést na čtenáře. Přes tyto skutečně úpadkové bulvární metody je A2arm – na rozdíl od romských aktivistů – vnímán jako solidní zdroj a levicoví aktivisté umějí perfektně pracovat se zahraničními médii. Takže článek paní Uhlové alespoň nějakou mírou (dle mého soudu dokonce klíčovou) přispěl k tomu, že půlka planety momentálně řeší rasismus české policie, který se při zatýkání Roma projevil tak děsivě, že muž přišel o život.

Celoplanetární pomluva ČR

V České republice nepochybně existuje silný protiromský rasismus. Z čím nižší třídy je náhodně vybraný Čech, tím silnější protiromský postoj u něj obvykle najdeme. Když jsem v jedné diskusi obhajoval klecový chov slepic tím, že jen tak umíme vyrobit natolik levné maso, aby ho občas dostaly i romské děti v ghettu, dostal jsem stovky dopisů plných pravopisných chyb naprosto odporného obsahu. Nenávist, která z dopisů čišela, byla otřesná. Dokonce do té míry, že jsem se při nejbližším úředním aktu, při kterém se mě ptali na mou národnost, ze solidarity přihlásil k romské národnosti. S tímto rasismem je ale nesmírně těžké něco dělat, když zkušenosti s romskými sousedy bývají často tristní – a nejde jen o severní Čechy nebo Ostravsko.

Řešit protiromský rasismus v případě občanů, kteří mají špatnou (někdy dokonce celoživotní) zkušenost s romskými sousedy, je nesmírně těžké. A chce hodně diskusí, jak toho dosáhnout, a samozřejmě také, jak dosáhnout toho, aby značná část Romů tento rasismus nevyvolávala.

Paní Uhlovou jsem oslovil s nabídkou diskuse o tragické události v Teplicích. Odmítla. Zároveň má dnes díky aktivistům, jak romským, tak levicovým, česká policie pověst rasistů, protože agresivnímu předávkovanému narkomanovi selhalo po zadržení jeho nemocné srdce. Lidé – ano, policisté jsou také lidé – kteří člověka rozbíjejícího auta s rizikem pacifikovali, dostali nálepky zločinců, a mezinárodní pověst naší země se díky bujné fantazii romských aktivistů, Saši Uhlové a celého kolektivu časopisu A2arm zásadně zhoršila.